23 Cdo 2657/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2657/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:19. 12. 2023 Spisová značka:23 Cdo 2657/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.2657.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dovolání (vady) Podmínky řízení Příslušnost soudu funkční Dovolání Nepřípustnost dovolání objektivní [ Nepřípustnost dovolání ] Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243b o. s. ř. § 104 odst. 1 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 756/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2657/2023-237 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudkyň JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Hany Poláškové Wincorové ve věci žalobkyně PROFI AUTO CZ a.s., se sídlem v Říčanech, Kolovratská 1367, identifikační číslo osoby 26178559, zastoupené Mgr. Irenou Zelenkovou, advokátkou se soudem v Praze 3, Korunní 2206/127, proti žalované NEEDEMARK s.r.o., se sídlem v Praze 5, Za Zámečkem 745/17, identifikační číslo osoby 46578781, zastoupené Mgr. Václavem Píchou, advokátem se sídlem v Jičíně, Sladkovského 51, o zaplacení 651 376,88 Kč s příslušenstvím a o vzájemném nároku 31 063,12 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 206/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 12. 2022, č. j. 21 C 206/2021-177, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2023, č. j. 70 Co 84/2023-209, takto: I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 20. 12. 2022, č. j. 21 C 206/2021-177, se zastavuje. II. Dovolání se odmítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13 746 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám její zástupkyně. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 20. 12. 2022, č. j. 21 C 206/2021-177, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 651 376,88 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I), zamítl vzájemný návrh žalované na uložení povinnosti žalobkyni zaplatit žalované částku 31 063,12 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II) a rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 176 716,30 Kč (výrok III). Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 27 491,20 Kč (druhý výrok). Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně i proti rozsudku soudu prvního stupně (v celém jejich rozsahu) podala žalovaná včasné dovolání, v němž navrhla obě napadená rozhodnutí zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítla nesprávné právní posouzení věci soudy obou stupňů. Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla jeho odmítnutí pro nepřípustnost. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. § 236 odst. 1 o. s. ř.). Žalovaná svým dovoláním výslovně napadá nejen rozsudek odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. Občanský soudní řád neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalované proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 243b o. s. ř. ve spojení s § 104 odst. 1 věty první o. s. ř. zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod č. 47/2006 Sb. rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz). Dále se Nejvyšší soud zabýval dovoláním žalované v rozsahu, v němž směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu. Nejvyšší soud již opakovaně zdůraznil, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2376/2013, nebo ze dne 12. 8. 2014, sp. zn. 32 Cdo 777/2014). Žalovaná předložila k dovolacímu přezkumu níže uvedené otázky hmotného práva, při jejichž řešení se podle jejího mínění odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (konkrétně odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 23 Cdo 2327/2011, ze dne 9. 10. 2008, sp. zn. 32 Cdo 2999/2008, a ze dne 30. 1. 2020, sp. zn. 33 Cdo 387/2018), případně též jako otázky, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu (ve vztahu k právní úpravě uvedené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jen „o. z.“), vyřešeny, a to otázky: - „zda neplatnosti ujednání o splatnosti nároku, který je zjevně rozporný s poctivým obchodním stykem, obchodními zvyklostmi a je neodůvodněně nespravedlivý vůči smluvní straně, které nárok vznikl, je možné se dovolat prostřednictvím ust. § 1964 NOZ, případně zda je dané striktně omezeno na dodání zboží nebo služeb za úplatu potažmo, resp. Co lze považovat za úplatnou službu a zda se daná ochrana vztahuje i na projednávanou inominátní smlouvu blížící se smlouvě o obchodním zprostředkování a bonusu za zprostředkovaný obchod“; - zda „je stanovení splatnosti Bonusů dovozované nalézacím i odvolacím soudem v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu ohledně určitosti ujednání smluvních stran, resp. je zdánlivým ujednáním pro svou neurčitost“; - zda „je stanovení splatnosti Bonusů dovozované nalézacím i odvolacím soudem v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu ohledně platnosti ujednání, které je zjevně neodůvodněně zvýhodňující dlužníka na úkor věřitele, kdy splatnost dlužníkova závazku nenastane bez vlastní vůle dlužníka“; - zda „je stanovení splatnosti Bonusů dovozované nalézacím i odvolacím soudem v souladu s právní úpravou zakotvující splatnost závazků z obchodní činnosti mezi podnikateli, nebo je dané neplatné s ohledem na rozpor se zásadami poctivého obchodního styku, rozpor s dobrými mravy, rozpor se zákonem i z důvodu zneužití pro účely vyhnutí se plnění vlastní povinnosti dlužníkem, resp. odepření plnění smluvní odměny za již obdržené protiplnění od žalované“; - „případně, zda spadá závazek z Dohody (závazek žalované odebírat vozidla jen a pouze od žalobkyně a závazek žalobkyně za danou podnikatelskou výhodu a omezení rizik konkurenčního prostředí hradit žalované Bonus) do rámce obchodní činnosti podnikatelů dle ust. § 1963, § 1964 NOZ“. Takové otázky však odvolací soud neřešil a jeho rozhodnutí na jejich řešení nezáviselo (jejich řešení nebylo pro posouzení věci určující). Odvolací soud při posouzení obrany žalované (a též důvodnosti jejího vzájemného návrhu) spočívající v započtení žalovanou tvrzeného nároku na zaplacení bonusů (provize) vůči nároku žalobkyně na zaplacení žalobou požadované kupní ceny vozidla Fiat Ducato Maxi vycházel ze zjištění, že žalobkyně se dne 21. 3. 2018 v rámci obchodní spolupráce účastníků, při níž žalovaná opakovaně nakupovala od žalobkyně motorová vozidla, ústně zavázala dát žalované k bezplatnému užívání vozidlo Fiat Fullback, což učinila, a poskytnout jí provizi za každé odebrané vozidlo ve výši 6 000 Kč tím způsobem, že po odebrání objednaných vozidel bude při převodu žalovanou užívaného vozidla Fiat Fullback do jejího vlastnictví celková výše provizí odečtena od kupní ceny tohoto ko