23 Cdo 2806/2021 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2806/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2022 Spisová značka:23 Cdo 2806/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.2806.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nekalá soutěž Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 2976 o. z. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:20. 9. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2806/2021-273 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně VELUX Česká republika, s.r.o., se sídlem v Brně, Sokolova 654/1d, identifikační číslo osoby 00532592, zastoupené Mgr. Vlastislavem Kusákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Národní 58/32, proti žalované ROTO střešní okna s.r.o., se sídlem v Praze 10, Průmyslová 1306/7, identifikační číslo osoby 27190803, zastoupené JUDr. Ing. Pavlem Fabianem, advokátem se sídlem v Brně, Marešova 304/12, o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 20/2017, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 1. 2021, č. j. 3 Cmo 136/2019-251, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 3. 2019, č. j. 2 Cm 20/2017-165, zamítl návrh na zrušení předběžného opatření (výrok I) a žalobu na stanovení povinnosti žalované zdržet se rozšiřování informací o tom, že střešní okna VELUX mají problém s kvalitou (výrok II). Dále uložil žalované povinnost zdržet se užívání v obchodním styku a reklamě sdělení ve vyobrazení znázorněném v tomto výroku (výrok III), zamítl žalobu na uložení povinnosti žalované uveřejnit omluvu blíže specifikovanou v tomto výroku na specifikovaných webových stránkách po uvedenou dobu (výrok IV), uložil žalované povinnost zdržet se užívání v obchodním styku ve vztahu k výrobkům žalované, jež byly vyrobeny mimo území Německa, textu „german made“ vyobrazeného v grafické podobě znázorněné v tomto výroku (výrok V) a povinnost zdržet se užívání v obchodním styku označení „germen made“ ve vztahu k výrobkům žalované, jež byly vyrobeny mimo území Německa (výrok VI), zamítl žalobu na uložení povinnosti uveřejnit omluvu na specifikovaných webových stránkách po uvedenou dobu s konkrétním požadovaným textem v tomto výroku uvedeným (výrok VII). Současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vůči státu (výroky VIII až X). K odvolání žalobkyně (v rozsahu výroku VII a souvisejících nákladových výroků) a žalované (v rozsahu výroků I, III, V a VI rozsudku soudu prvního stupně) odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV opravil tak, že namísto nesprávně uvedeného slovního spojení „germen made“ uvedl správně „german made“ (první výrok), ve výrocích I, III, V až X jej potvrdil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která považoval za dostatečná a jež v odvolacím řízení nedoznala změn, podle kterých jsou účastníci konkurenty na trhu nabídky a prodeje střešních oken. Žalobkyně dodává na trh střešní okna, která se skládají z dřevěného jádra a polyuretanového postřiku, při nabídce oken užívá zobrazení řezu okna s dřevěným rámem a polyuretanovou vrstvou. Jako výrobce oken, které obsahují dřevěný prvek – dřevěný rám a jádro, je žalobkyně známa u spotřebitelské veřejnosti. Žalovaná na webových stránkách při prezentaci svých výrobků srovnávala plastová střešní okna s okny, která obsahují dřevěné rámy s tím, že použila vyobrazení příčného řezu rámu se shnilým dřevem a poukazem na to, že plastová okna neshnijí. Žalovaná využívá logo „german made“. Toto označení užívá na webových stránkách s tím, že toto označení se nevztahuje ke konkrétním výrobkům. Předmětné výrobky žalované jsou vyráběny jednak na území Německa, jednak na území Polska. Odvolací soud se ztotožnil s právními závěry soudu prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně měl za to, že není sporu o tom, že vytýkané jednání žalované je jednáním v hospodářském styku, že pokud žalovaná v reklamním sdělení v grafické podobě vyobrazené ve výroku III rozsudku soudu prvního stupně srovnávala plastová střešní okna s okny, která obsahují dřevěné rámy, přičemž poukazovala na to, že okenní profily obsahující poplastované dřevo mohou trpět hnilobou dřevěného jádra, pak je takové jednání objektivně způsobilé přivodit žalobkyni újmu v podobě odlivu zákazníků a naplňuje znaky generální klauzule nekalé soutěže podle ustanovení § 2976 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), i speciální skutkové podstaty zlehčování podle § 2984 o. z. a nedovolené srovnávací reklamy podle § 2980 o. z. Co se týče žalovanou užívaného sloganu „german made“ v jeho slovní i grafické podobě, i zde přitakal soudu prvního stupně, který shledal jeho závadnost (klamavost), pokud je toto označení užíváno v souvislosti s výrobky, které nejsou vyrobeny na území Německa. I odvolací soud měl za to, že toto označení evokuje u průměrného spotřebitele dojem o původu výrobku, tedy ve vztahu k výrobkům z produkce závodu v Polsku o původu výrobků informuje klamavě. S ohledem na obecně převládající dojem vyšší kvality výrobků pocházejících z Německa ve srovnání s výrobky pocházejícími z Polska pak toto označení vyvolává i mylnou domněnku o zvláštní jakosti výrobků žalované. Argumentace žalované, že průměrný zákazník je schopný vnímat odlišnost pojmů „german made“ a „made in“ podle odvolacího soudu neobstojí. Uzavřel tedy, že užívání sloganu „german made“ v obou jeho podobách je projevem nekalé soutěže jak ve smyslu naplnění znaků generální klauzule podle § 2976 o. z., tak naplnění speciálních skutkových podstat klamavé reklamy podle § 2977 o. z. a klamavého označení zboží nebo služby podle § 2978 o. z. Rozsudek odvolacího soudu napadla v rozsahu, v jakém odvolací soud potvrdil výrok V a VI rozsudku soudu prvního stupně, žalovaná dovoláním, které považuje za přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právních otázek doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešených. Dovolatelka uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle § 241a odst. 1 o. s. ř. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a rovněž rozsudek soudu prvního stupně co do výroku V a VI zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně se k dovolání žalované vyjádřila tak, že je navrhuje odmítnout pro nepřípustnost, případně zamítnout. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda je dovolání přípustné. Dle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Dovolání není přípustné pro řešení otázky „jestliže v případě rozporu mezi jazykovým výkladem pojmu "german made" a vnímáním tohoto označení průměrným spotřebitelem, může převážit spotřebitelova schopnost porozumět pojmu "german made" a jeho významu“, kterou (stejně jako ostatní předložené otázky) dovolatelka považuje za otázku doposud dovolacím soudem neřešenou, neboť odvolací soud se takto formulovanou otázkou v napadeném rozhodnutí nezabýval. Odvolací soud neřešil (tudíž ani neshledal) dovolatelkou tvrzený rozpor mezi jazykovým výkladem pojmu "german made" a vnímáním tohoto označení průměrným spotřebitelem. I sama žalova