23 Cdo 2889/2012 — Nejvyšší soud

23 Cdo 2889/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 9. 2013 Spisová značka:23 Cdo 2889/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.2889.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:11. 10. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 2889/2012 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci žalobkyně KORUNA klub, spol. s r.o., se sídlem v Praze 5 – Košířích, Holečkova 799/99, PSČ 150 00, IČO 63677644, zastoupené Mgr. Michalem Šebánkem, advokátem, se sídlem v Praze 5 – Smíchově, Matoušova 512/15, PSČ 150 00, proti žalovanému JUDr. J. Š., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného Kooperativa pojišťovna, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 1, Templová 747, PSČ 110 01, IČO 47116617, o zaplacení částky 1 910 278,55 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 50/99, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. října 2011, č. j. 39 Co 435/2010-355, takto: Dovolání se odmítá. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 6 v pořadí třetím rozsudkem ze dne 26. května 2010, č. j. 14 C 50/99-311, uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni částku 118 430 Kč s 15% úrokem z prodlení od 17. března 1999 do zaplacení (výrok pod bodem I), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 381 570 Kč s příslušenstvím (výrok pod bodem II), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky pod body III a IV). Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalovaný jako advokát v rámci zastupování sepsal pro žalobkyni několik smluv, mezi nimi i smlouvu o zřízení věcného břemene ze dne 29. května 1995 k domu a pozemku v P., k. ú. B., ve prospěch žalobkyně, s tím že nemovitosti, které měly být zatíženy věcným břemenem, bude žalobkyně bezplatně užívat po dobu 50 let od 1. června 1995 do 1. června 2045. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 vydaným v řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 307/95, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. 13 Co 501/97-52 (rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. prosince 1997), bylo určeno, že předmětná smlouva o zřízení věcného břemene je od počátku absolutně neplatná vzhledem k tomu, že v době jejího uzavření ještě nebyl povinný J. T. vlastníkem zatěžovaných nemovitostí. Žalovaný neupozornil svého klienta, že pokud by strana povinná nebyla vlastníkem zatížených nemovitostí, mělo by to za následek neplatnost smlouvy o věcném břemeni, a jako advokát tak porušil svou právní povinnost vyplývající ze zákona (§ 16 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii) a odpovídá klientovi podle § 24 odst. 1 tohoto zákona za škodu, kterou mu způsobil v souvislosti s výkonem advokacie. Soud prvního stupně poté posoudil jednotlivé položky náhrady škody, jejíhož zaplacení se žalobkyně domáhá. Uvedl, že vzhledem k tomu, že vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako advokátem je podřízen ustanovením o smlouvě mandátní ve smyslu § 566 a následujících obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), posuzoval podle § 1 odst. 2 obch. zák. odpovědnost za škodu podle § 420 občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“). Předmětem sporu po dosavadních pravomocných rozhodnutích soudu bylo zaplacení částky 500 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady za platby žalobkyně V. T.. Soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně uzavřela s V. T. dne 18. května 1995 a dne 22. června 1995 smlouvy o dílo, jejichž předmětem bylo zajištění rekonstrukce objektu v kat. úz. B., přípravné práce, architektonická studie, stavební rozpočet, projektová dokumentace, průzkumy, statické posouzení, zajištění pracovních kapacit, organizace prováděných prací, stavební dozor, fakturace. Částka 500 000 Kč představuje souhrn plateb vyplacených V. T. dne 5. září 1995 jako dodavateli uvedeného plnění z úvěru poskytnutého žalobkyni Komerční bankou, a.s. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že v řízení nebylo prokázáno, že by V. T. ať už na základě uvedených smluv či bezesmluvně realizoval podnikatelský záměr, dodal prováděcí studii a prováděcí projekt. Soud prvního stupně neuvěřil svědku V. T., že podnikatelský záměr byl jím vypracován a dodán Komerční bance, a.s., neboť listiny zaslané Komerční bankou, a.s., neobsahovaly ani podnikatelský záměr, ani prováděcí studii, ani prováděcí projekt. Dospěl k závěru, že pokud žalobkyně za tyto neprovedené práce panu T. hradila nějaké peníze, činila tak nikoliv v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného, neboť plnila něco, nač neměl pan T. nárok, a proto soud prvního stupně uplatněný nárok na zaplacení částky 236 250 Kč žalobkyni nepřiznal. Pokud jde o úhradu demoličních prací v ceně ve výši 86 600 Kč + daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), pak soud prvního stupně taktéž nevzal za prokázané, že by v daném rozsahu byly tyto práce provedeny. Odkázal na protokol Policie ČR a předběžné opatření, z nichž vyplývá, že žalobkyni byl zakázán přístup do nemovitosti v katastrálním území B. v dubnu 1995. Jestliže v dílčím vyúčtování ke smlouvě o dílo jsou tyto demoliční práce časově vymezeny obdobím 06/95 – 12/95, pak vzhledem k výše zmíněnému znepřístupnění nemovitosti prostě demoliční práce v rozsahu onoho vyúčtování nemohly být provedeny. U položky týkající se dodávky řeziva v ceně 51 800 Kč + DPH měl soud prvního stupně za to, že takto způsobená škoda není v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného, neboť z řízení vyplynulo, že se jednalo o řezivo, které zůstalo v nemovitosti, která měla být zatížena věcným břemenem, a ten, kdo znemožnil přístup a odvezení řeziva byl J. T., což bylo prokázáno jeho výpovědí. Škoda vzniklá na řezivu tedy souvisí s jednáním tohoto svědka, nikoliv s porušením povinnosti žalovaného. Zbývající položka ve výši 118 430 Kč představovaná náklady vynaloženými na zpracování znaleckého posudku – tržního ocenění nemovitosti, průzkumné práce (sondy) a vyklízecí práce v nemovitosti v katastrálním území v B. byly dle skutkového zjištění soudu prvního stupně V. T. provedeny a cena těchto prací mu byla žalobkyní proplacena po právu. V tomto rozsahu proto soud prvního stupně žalobě vyhověl. Námitku promlčení vznesenou žalovaným odmítl soud prvního stupně jako nedůvodnou. Počátek běhu promlčecí doby a její trvání posuzoval podle § 398 obch. zák. O škodě a o tom, kdo je povinen k její náhradě, se žalobkyně dozvěděla až z rozsudku odvolacího soudu ve sporu o neplatnost smlouvy o věcném břemeni, který nabyl právní moci 12. prosince 1997 a promlčecí doba začala běžet tímto dnem. Žalobkyně přitom své nároky na náhradu škody uplatnila žalobou došlou soudu 17. března 1999, tj. před uplynutím čtyřleté promlčecí doby. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 12. října 2011, č. j. 39 Co 435/2010-355, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku pod bodem II do částky 145 320 Kč s příslušenstvím potvrdil, ohledně částky 236 250 Kč s příslušenstvím a ve výrocích pod body III a IV o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud doplnil dokazování výpověďmi několika svědků. Svědek K. H. potvrdil, že prováděl s dalšími pracovníky demoliční práce v „Koruna klubu“ na jaře roku 1995 na základě objednávky V. T.. Z výpovědi úvěrové pracovnice Komerční banky, a.s., vyplynulo, že žadatel o úvěr musel spolu s jinými dokumenty předložit i nějaký podnikatelský záměr zpracovaný „firmou“ nebo finančním poradcem, jinak by nebylo poskytnutí úvěru Komerční bankou, a.s., schváleno. Odvolací soud odkázal na své závěry vyjádřené v jeho předchozích rozhodnutích, tedy na to, že jestliže žalovaný jako advokát uzavřel s žalobkyní absolutně neplatnou smlouvu o věcném břemeni, aniž na tuto skutečnost žalobkyni upozornil, odpovídá podle § 22 odst. 2 zákona č. 128/1990 Sb. za škody tím způsobené, neboť porušil své povinnosti plynoucí z § 14 téhož zákona. Z takového závěru vycházel i dovolací soud ve svém zrušovacím rozhodnutí, v němž soudu prvního stupně i soudu odvolacímu vytýkal jen neúplné posouzení věci. V této fázi řízení tak bylo otázkou jen to, zda požadované nároky představují škodu na straně žalobkyně a zda k ní došlo v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že v případě řeziva na krovy – požadovaná částka ve výši 51 800 Kč, s DPH ve výši 54 390 Kč, se o škodu žalobkyně nejedná. Škoda představuje újmu, spočívající ve zmenšení majetkového stavu poškozeného. Řezivo