23 Cdo 3070/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3070/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2025 Spisová značka:23 Cdo 3070/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.3070.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3070/2024-294 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobců a) L. B. a b) L. B., obou zastoupených Mgr. Jiřím Weiglem, advokátem se sídlem v Mělníku, Bezručova 605, proti žalované euroinvest.cz, s. r. o., se sídlem v Praze 10, Pražská 810/16, identifikační číslo osoby 25036882, zastoupené Mgr. Robertem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 3, Jeseniova 1151/55, o určení neúčinnosti převodu obchodního podílu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 191/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2024, č. j. 20 Co 161/2024-273, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit každému z žalobců na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2 602 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich zástupce. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. 2. 2024, č. j. 7 C 191/2021-241, určil, že právní jednání o převodu obchodního podílu ve společnosti EUROLINE BOHEMIA spol. s.r.o., IČO: 25532383, se sídlem Pražská 810/16, Hostivař 102 00, Praha 10, uzavřené mezi žalovanou a dlužníkem žalobců, společností Prestige House CZ, s.r.o., IČO: 24298328, se sídlem Plaská 622/3, 150 00 Praha 5, není vůči žalobcům účinné (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky řízení a vůči státu (výrok II a III). 2. K odvolání žalované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 13. 6. 2024, č. j. 20 Co 161/2024-273, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a ve výroku o náhradě nákladů řízení státu (první výrok); dále jej ve výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky změnil jen co do výše náhrady nákladů (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále také jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení tří právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatelka konkrétně formulovala tyto právní otázky: a) Otázka týkající se rozhodného časového okamžiku, k němuž se posuzuje, zda právní jednání zkracuje uspokojení pohledávky věřitele. Dovolatelka odkázala na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle nichž rozhodný okamžik, ke kterému je třeba vyhodnotit naplnění podmínek § 590 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. z.“), představuje doba, kdy dlužník právní úkon učinil. Namítala, že odvolací soud se od tohoto závěru odchýlil, neboť během podzimu 2019 společnost Prestige House CZ s. r. o. (dále jen „převodce“) prodala několik vozidel ve svém vlastnictví, za což utržila minimálně částku 843 370 Kč. Žalobci pohledávku vyčíslili až 18. 11. 2019 a to na částku 583 318 Kč; převodce tedy v rozhodné době uzavření smlouvy o převodu podílu (13. 11. 2019) měl dostatečný majetek k uspokojení pohledávky žalobců, je proto vyloučeno, že se převod uskutečnil ve zkracujícím úmyslu, když i po převodu podílu zůstal převodci majetek nejméně ve výše uvedené částce 843 370 Kč. b) Otázka problematiky přezkoumávání znaleckého posudku soudem. Dovolatelka namítala, že se soudy obou stupňů odchýlily od ustálené judikatury, podle níž nelze závěry znaleckého posudku bez dalšího přebírat, nýbrž je třeba při hodnocení důkazu znaleckým posudkem posoudit, zda jsou jeho závěry náležitě odůvodněny, a zda odůvodnění odpovídá pravidlům logického myšlení a zda v něm bylo přihlédnuto ke všem relevantním skutečnostem. Uvedla, že opakovaně v řízení vznesla námitky týkající se znaleckého posudku, s nimiž se soudy nevypořádaly. c) Otázka zákazu reformatio in peius v občanském soudním řízení. Dovolatelka namítala, že odvolací soud v rozporu s judikaturou uznanou zásadou zákazu reformatio in peius v civilním řízení změnil výrok o náhradě nákladů řízení tak, že žalované uložil zaplatit žalobcům na nákladech řízení vyšší částku než soud prvního stupně. 4. Na základě výše uvedeného považovala dovolatelka napadené rozhodnutí za nesprávné a navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, že se žaloba zamítá, a uložil žalobcům nahradit žalované náklady řízení před soudy všech stupňů. 5. Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že dovolání není dle jejich názoru přípustné; rozvedli, v čem spatřují nepřípustnost dovolání, a navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl (příp. zamítl) a přiznal žalobcům náhradu nákladů dovolacího řízení. 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posuzoval, zda dovolání obsahuje zákonem stanovené náležitosti. 7. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. 10. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, přihlédne k případným vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o. s. ř.). 11. Dovolání není přípustné. 12. Dovolatelka prostřednictvím otázky výše shrnuté pod bodem c) napadala rozhodnutí odvolacího soudu v části týkající se výroku o náhradě nákladů řízení. Dovolací soud připomíná, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení. V této části, kterou dovolatelka napadá výrok o nákladech řízení, proto není dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. 13. Otázka výše shrnutá pod bodem a) vztahující se k tomu, k jakému okamžiku je třeba posuzovat naplnění podmínek § 590 o. z., nezaloží přípustnost dovolání. Dovolatelka totiž svoji argumentaci k této otázce formulovala na základě vlastních (a v řízení neprokázaných) skutkových tvrzení o tom, že v době, kdy došlo k uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu (tj. 13. 11. 2019), měl převodce majetek minimálně v hodnotě 843 370 Kč, tedy dostatečný majetek k uspokojení pohledávky věřitelů. Z odůvodnění napadeného rozsudku ovšem vyplývá, že odvolací soud naopak při svém právním posouzení věci vycházel z toho, že bylo prokázáno, že převodce v době převodu obchodního podílu věděl, že má nevypořádanou pohledávku, a převod byl součástí série právních jednání, kterými společníci a současně jednatelé převodce zbavovali převodce majetku před tím, než převedli své obchodní podíly na fiktivní osobu. Pokud žalovaná má za to, že v době uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu měl převodce dostačující majetek k uspokojení předmětné pohledávky, předestírá dovolacímu soudu vlastní skutkové závěry, které však soudy na základě provedeného dokazování neučinily. 14. Dovolací soud připomíná, že je vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soudy obou stupňů a že mu nenáleží přezkum napadeného rozhodnutí po stránce skutkové, nýbrž pouze po stránce právní. S tím souvisí i závěr ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, podle kterého předestírá-li dovolatel vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své vlastní, od odvolacího soudu odlišné, právní posouzení, uplatňuje jiný než přípustný dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., podle nějž lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozho