23 Cdo 3087/2007 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3087/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2009 Spisová značka:23 Cdo 3087/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:23.CDO.3087.2007.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3087/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Jana Huška ve věci žalobkyně Č. Z. s. r. o., zastoupené Mgr. M. B., advokátem, proti žalovanému JUDr. J. O., advokátu, zastoupenému JUDr. J. J., advokátem, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného K. p., a. s., V. I. G., o zaplacení částky 1 473 546 Kč, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35/33 Cm 233/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. února 2007, č. j. 1 Cmo 15/2007-115, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku  12.257,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. J. J., advokáta. III. Žalobkyně a vedlejší účastník nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 19. října 2006, č. j. 35/33 Cm 233/2004-91, zamítl žalobu na zaplacení částky 1 473 546 Kč (výrok pod bodem I) a uložil žalobkyni nahradit žalovanému náklady řízení (výrok pod bodem II). Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném náhrady škody způsobené vadnou právní pomocí. Škoda spočívá v nevrácené kupní ceně ve výši 1 357 446 Kč a v zaplacených soudních poplatcích ve výši 116 100 Kč. Žalobkyně se domnívá, že jí byla ze strany žalovaného poskytnuta vadná právní služba, když nebyla upozorněna na skutečnost, že má z opatrnosti před odstoupením od smlouvy poskytnout společnosti K., s. r. o. dodatečnou přiměřenou lhůtu k odstranění vad a nebylo tak ani formulováno žalovaným zpracované odstoupení od smlouvy. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný zastupoval žalobkyni ve sporu proti společnosti K., s. r. o. o zaplacení částky 1 357 446 Kč s příslušenstvím. Před podáním žaloby rovněž připravoval pro žalobkyni podklady k odstoupení od kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a společností K., s. r. o. a koncipoval právní postup v celé reklamaci včetně odstoupení od smlouvy ze dne 26. 4. 1995. Soud prvního stupně zjistil, že dopisem ze dne 26. 4. 1995 sdělila žalobkyně společnosti K., s. r. o., že se na mycí lince, kterou podle kupní smlouvy dodala společnost K., s. r. o. žalobkyni, ve dnech 21. 4. 1995 a 23. 4. 1995 projevily vady, kterými je podstatným způsobem porušena kupní smlouva, a proto od této smlouvy žalobkyně odstupuje. Soud prvního stupně dále zjistil, že Krajský obchodní soud v Praze rozsudkem ze dne 23. prosince 1998, č. j. 17 Cm 644/95-85, zamítl žalobu společnosti Č. Z., s. r. o. proti společnosti K., s. r. o. o vrácení kupní ceny ve výši 1 357 446 Kč s příslušenstvím, přičemž v tomto řízení žalovaný zastupoval žalobkyni. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. ledna 2001, č. j. 8 Cmo 313/2000-107, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, přičemž i v tomto řízení zastupoval žalovaný žalobkyni. Z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 26. června 2002, č. j. 29 Odo 782/2001-129, kterým dovolací soud odmítl dovolání žalobkyně, soud prvního stupně zjistil, že žalovaný již žalobkyni v tomto sporu nezastupoval. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že odpovědnost žalovaného za škodu se s ohledem na dobu poskytování právní pomoci řídí ustanovením § 22 zákona č. 128/1990 Sb., o advokacii, přičemž promlčení nároku na náhradu škody způsobené advokátem klientovi se řídí ustanoveními obchodního zákoníku o promlčení. Soud prvního stupně uzavřel, že žalovaný nárok není promlčený, jelikož žalovaný poskytl žalobkyni právní pomoc sepsáním konceptu dopisu pro společnost K., s. r. o., který jí byl odeslán dne 26. 4. 1995, a žaloba byla v této věci podána dne 30. 7. 2004. Subjektivní promlčecí lhůta započala běžet dle názoru soudu prvního stupně dne 5. 3. 2001, tedy v den, kdy nabyl právní moci rozsudek odvolacího soudu a kdy mohla žalobkyně s jistotou vyčíslit škodu, kterou jí žalovaný dle jejího názoru způsobil. Soud prvního stupně vycházel z toho, že žalobkyně mohla být se svou žalobou úspěšná pouze v případě, že by prokázala, že jí vznikla škoda v příčinné souvislosti s právní pomocí poskytnutou žalovaným. Žalobkyně konstruovala výši škody jako cenu mycí linky, kterou zaplatila společnosti K., s. r. o., a kterou požadovala v řízení před Krajským obchodním soudem v Praze vrátit. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že částka 1 357 446 Kč není skutečnou škodou, kterou by mohl žalovaný při výkonu advokacie žalobkyni způsobit, ani ušlým ziskem, jelikož úspěšně se domoci vrácení zaplacené kupní ceny mohla žalobkyně pouze tehdy, pokud by zároveň vrátila předmět koupě. Soud prvního stupně dospěl dále k závěru, že ani co do soudních poplatků, které žalobkyně zaplatila v řízení před soudem prvního stupně, před soudem odvolacím a v řízení dovolacím, není dána příčinná souvislost mezi zmenšením majetku žalobkyně a právní pomocí poskytnutou žalovaným. Soud prvního stupně při právním hodnocení vycházel z toho, že o zahájení soudního řízení rozhoduje účastník soudního řízení a nikoli jeho advokát. Skutečnost, že žalobkyně zahájila soudní řízení proti společnosti K., s. r. o., nevyplynula z právní pomoci žalovaného, ale z toho, že společnost K., s. r. o. neakceptovala odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy. Dle soudu prvního stupně se v případě zastupování žalobkyně žalovaným v řízení před soudy vedeném proti společnosti K., s. r. o. jedná o nový právní vztah nesouvisející se vztahem původním. Vzhledem k tomu, že žalobkyně netvrdila, že žalovaný si jako advokát vedl v soudním řízení proti společnosti K., s. r. o. neodborně či ledabyle, dospěl soud prvního stupně k závěru, že částka odpovídající soudním poplatkům zaplaceným v řízení rovněž není škodou vzniklou v příčinné souvislosti s právní pomocí poskytnutou žalovaným. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28. února 2007, č. j. 1 Cmo 15/2007-115, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud dospěl po přezkoumání napadeného rozsudku k závěru, že odvolání není důvodné, jelikož soud prvního stupně učinil zcela správná skutková zjištění, která odvolací soud přejal a na která odkázal, a dovodil z nich správné právní závěry. Odvolací soud konstatoval, že žaloba žalobkyně ve sporu se společností K., s. r. o. byla zamítnuta proto, že nebylo prokázáno, že by šlo o porušení smlouvy podstatným způsobem a žalobkyně neposkytla před odstoupením od smlouvy společnosti K., s. r. o. přiměřenou lhůtu k odstranění vad (§ 437 ObchZ).   Odvolací soud dovodil, že za situace, kdy prodávající, společnost K., s. r. o., všechny předchozí vady odstranila, nelze předpokládat, že by mohla žalobkyně odstoupení od smlouvy dosáhnout výše popsaným způsobem. Odvolací soud proto naznal, že není zřejmé, z jakého důvodu požaduje žalobkyně po žalovaném  náhradu škody ve výši kupní ceny mycí linky, když žalobkyně by stejně nikdy vrácení této částky dosáhnout nemohla, ať už by advokát jednal jakýmkoliv způsobem.   Odvolací soud dospěl k závěru, že škodou by mohly být pouze náklady řízení, které žalobkyně musela vynaložit v souvislosti s podáním žaloby na soud. O škodu způsobenou žalovaným by však mohlo jít jen v případě, kdy by podaná žaloba byla od samého počátku zcela zřejmě neúspěšná a žalovaný by žalobkyni na tuto skutečnost neupozornil. V daném případě ovšem byla žaloba podána v situaci, kdy byly mnohokrát odstraňovány vady linky a ze znaleckého posudku zpracovaného před odstoupením od smlouvy vyplývalo, že mycí linka je nefunkční. Podle odvolacího soudu se nejednalo o nic jiného, než o posouzení skutkových okolností případu soudy prvního a druhého stupně jinak, než si to přála žalobkyně, z čehož nelze dovozovat odpovědnost advokáta za vzniklou škodu. Odvolací soud uzavřel, že podle ustanovení § 14 zákona č. 128/1990 Sb. je advokát povinen svědomitě chránit práva a oprávněné zájmy svého klienta a má přitom důsledně využívat všech zákonných prostředků a uplatňovat vše, co podle jeho přesvědčení a příkazu klienta pokládá za prospěšné. Této své povinnosti v tomto případě žalovaný dostál, tyto povinnosti nikterak neporušil a není tedy možno dojít k závěru, že by výkonem advokacie v předmětném případě žalobkyni způsobil škodu. Advokát neodpovídá objektivně za výsledek sporu. Mezi vytýkaným jednáním, že neupozornil žalob