23 Cdo 3137/2013 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3137/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 4. 2014 Spisová značka:23 Cdo 3137/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:23.CDO.3137.2013.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Zdravotní pojištění Dotčené předpisy:§ 36 obč. zák. ve znění do 31.12.2013 předpisu č. 618/2006Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 6. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3137/2013 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Dese a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně Duovize s.r.o., se sídlem v Praze 8 – Libni, Na Truhlářce 2067/6, PSČ 180 00, IČO 28932889, zastoupené JUDr. Vladimírem Fučíkem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Balbínova 404/22, PSČ 120 00, proti žalované Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, IČO 41197518, zastoupené Mgr. Ondřejem Trnkou, advokátem, se sídlem v Praze 2, Italská 2, o zaplacení částky 484 413 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 132/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. března 2013, č. j. 53 Co 512/2012-105, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 3 rozsudkem ze dne 11. června 2012, č. j. 12 C 132/2011-83, zamítl žalobu na zaplacení částky 484 413 Kč s 7,75% úrokem z prodlení z částky 323 028 Kč od 3. července 2011 do 31. července 2011 a z částky 484 413 Kč od 1. srpna 2011 do zaplacení (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok pod bodem II). Žalobkyně se v řízení domáhala úhrady zdravotní péče, kterou poskytla pojištěncům žalované v měsících květen a červen 2011, s tvrzením, že po zániku Zdravotní pojišťovny MÉDIA dne 28. března 2011 vstoupila žalovaná do práv a povinností této zrušené pojišťovny, a to i do povinností plynoucích ze Smlouvy o poskytování a úhradě zdravotní péče, kterou žalobkyně uzavřela dne 16. dubna 2010 se Zdravotní pojišťovnou MÉDIA. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že Zdravotní pojišťovna MÉDIA byla do obchodního rejstříku zapsána dne 2. března 2002 (správně 2009) a 28. března 2011 zanikla v souladu s ustanovením § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 280/1992 Sb., o rezortních, oborových, podnikových a dalších zdravotních pojišťovnách (dále jen „zákon č. 280/1992 Sb.“), a to bez likvidace sloučením s žalovanou. V takovém případě ve smyslu ustanovení § 6 odst. 6 zákona č. 280/1992 Sb. na nástupnickou zdravotní pojišťovnu přechází veškerý majetek, závazky a pohledávky, včetně práv a povinností zanikající pojišťovny, a to včetně pracovně-právních vztahů. Soud prvního stupně dále zjistil, že žalobkyně jako nestátní zdravotnické zařízení založené 22. července 2009 uzavřela dne 16. dubna 2010 se Zdravotní pojišťovnou MÉDIA smlouvu o poskytování a úhradě zdravotní péče č. 01747/0072010, a to pro ambulantní specializovanou péči v odbornosti 705 (dále jen „smlouva“). V článku VIII této smlouvy – Způsoby a důvody ukončení smlouvy – je pod písmenem b) uvedeno, že smlouva zaniká dnem zániku zdravotnického zařízení nebo pojišťovny nebo dnem úmrtí fyzické osoby, která byla provozovatelem zdravotnického zařízení. V řízení nebylo sporu o tom, že žalobkyně vyúčtovala poskytnutí zdravotní péče v měsících květnu a červnu 2011 částkou, která je předmětem řízení, tu však žalovaná odmítla uhradit s odůvodněním, že vstoupila do závazků a pohledávek Zdravotní pojišťovny MÉDIA existujících před jejím zánikem, tj. před 28. březnem 2011. Soud prvního stupně se nejprve zabýval platností předmětné smlouvy a dospěl k závěru, že obsahuje všechny náležitosti, jak jsou stanoveny v příloze 2, článku 2, bodu 3 vyhlášky ministerstva zdravotnictví č. 618/2006 Sb., kterou se vydávají rámcové smlouvy, jednoznačně vymezuje poskytovanou zdravotní péči jak co do druhu, tak co do rozsahu, a posoudil tuto smlouvu jako platně uzavřenou. Zánikem Zdravotní pojišťovny MÉDIA výmazem z obchodního rejstříku ke dni 28. března 2011 nastala podle závěru soudu prvního stupně skutečnost, na kterou pamatuje smlouva ve svém bodu VIII, bod 1, písm. b), tedy že dnem zániku pojišťovny došlo k zániku smlouvy. Soud prvního stupně nepřijal názor žalobkyně, že předtím, než Zdravotní pojišťovna MÉDIA zanikla, sloučila se s žalovanou, která tak vstoupila do všech smluvních práv a povinností. Takový výklad by byl v rozporu s dikcí § 6 odst. 6 zákona č. 280/1992 Sb. a jeho logickým a systematickým výkladem a v rozporu s vyhláškou č. 618/2006 Sb. Podle ustanovení § 6 zákona č. 280/1992 Sb. pojišťovna, s níž se zrušovaná zdravotní pojišťovna sloučila, přebírá odpovědnost pouze za závazky, které vznikly do dne sloučení, tedy do dne zrušení zdravotní pojišťovny, které závazky vznikly. Soud prvního stupně poukázal i ustanovení § 17 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění platném do 1. dubna 2012 (dále jen „zákon č. 48/1997 Sb.“) a také na jeho ustanovení § 46. Zdravotní pojišťovna nemá ve vztahu ke zdravotnickým zařízením, až na výjimku uvedenou v § 17 zákona č. 48/1997 Sb., žádnou kontraktační povinnost, z žádného zákonného ustanovení nevyplývá možnost vnutit žalované jakoukoliv smlouvu se zdravotnickým zařízením. Jiný výklad by byl v přímém rozporu se zásadou smluvní volnosti zakotvenou v zákoně č. 48/1997 Sb. Žalovaná tak po zániku Zdravotní pojišťovny MÉDIA, tedy po 28. březnu 2011, nevstoupila do práv a povinností plynoucích ze smlouvy ze dne 16. dubna 2010, a je-li žalobou požadována úhrada péče po datu zániku smluvní pojišťovny, je třeba žalobu zamítnout. K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 4. března 2013, č. j. 53 Co 512/2012-105, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že jejich výše činí 57 828 Kč, jinak jej i v tomto výroku potvrdil (výrok pod bodem I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok pod bodem II). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, které posoudil jako správné. Poukázal na to, že jak smlouva samotná, tak článek 8 písm. b) přílohy č. 1 vyhlášky č. 618/2006 Sb., který byl přímo přejat do smluvních ujednání, nepovažují za skutečnost rozhodnou pro zánik smlouvy zrušení smluvní pojišťovny, ale právě její zánik. Ohledně zániku právnických osob odkázal na obecnou právní úpravu, která rozlišuje pojmy zrušení a zániku v ustanovení § 20a občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) v návaznosti na dvoufázový proces vzniku právnických osob, když zrušení je chápáno jako právní skutečnost, která zákonem upraveným způsobem nastává tehdy, když právnická osoba nemá nebo nemůže plnit funkce, pro které byla zřízena; až zánik právnické osoby zapsané v obchodním rejstříku nebo v jiném zákonem určeném rejstříku výmazem z tohoto rejstříku má za následek ztrátu její způsobilosti být subjektem práv a povinností ve smyslu § 18 odst. 1 obč. zák. Zánik právnické osoby ve vztahu k její způsobilosti k právům a povinnostem je tak postaven na roveň úmrtí fyzické osoby ve smyslu ustanovení § 7 odst. 2 věta prvá obč. zák. Jak smlouva, tak výše citovaná příloha vyhlášky, za skutečnost rozhodnou pro zánik vztahů smlouvou založených považují zánik pojišťovny. Jaký způsob jejího zrušení této právní skutečnosti předchází, nijak nerozlišují ani nespecifikují, zjevně jej za rozhodný vůbec nepovažují. Pro zánik smlouvy je rozhodná právě ztráta právní subjektivity smluvní pojišťovny. To lze nepochybně dovodit i z toho, že ve vztahu ke zdravotnickému zařízení je skutečností pro zánik smlouvy rozhodnou mimo jiné úmrtí fyzické osoby, která je jeho provozovatelem, tedy opět ztráta právní subjektivity. Namístě je pak jediný závěr, a to ten, že jak smlouva, tak právní úprava smluv rámcových, v souladu se kterou byla uzavřena, s právním nástupnictvím ve smluvních vztazích vůbec nepočítají a vylučují je, za rozhodnou skutečnost považují ztrátu právní subjektivity. Závěr soudu prvního stupně, že žalovaná nevstoupila do práv a povinností smluvní pojišťovny v celém rozsahu smluvních ujednání, ale pouze do těch, které vznikly do 28. března 2011, je závěrem věcně správným. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Přípustnost dovolání podle § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) spatřuje dovolatelka v tom, že dovolací soud dosud neřešil právní otázku rozsahu právního nástupnictví Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, tj. žalované, po dnes již zaniklé Zdravotní pojišťovně MÉDIA, a otázku posouzení, zda v souvislosti se zrušením Zdravotní pojišťovn