23 Cdo 3353/2020 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3353/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 12. 2020 Spisová značka:23 Cdo 3353/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:23.CDO.3353.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:13. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3353/2020-480USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobkyně H. F., narozené XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupené Mgr. Janem Hálkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Pštrosova 6, PSČ 110 00, proti České poště, s. p., se sídlem v Praze 1, Politických vězňů 909/4, PSČ 225 99, IČO 47114983, zastoupené JUDr. Pavlem Utěšeným, advokátem se sídlem v Praze 2, nám. Míru 341/15, PSČ 120 00, o povinnosti odebrat věci a o zaplacení částky 41 494 492,22 Kč, vedené u Městského soudu Praze pod sp. zn. 26 Cm 59/2011, o dovolání žalobkyně i žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 6. 2020, č. j. 3 Cmo 98/2019-428, takto: I. Dovolání žalobkyně se odmítá. II. Dovolání žalované se odmítá. III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Městský soud v Praze jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 1. 2019, č. j. 26 Cm 59/2011-388, uložil žalobkyni povinnost ve lhůtě 168 dnů od právní moci rozsudku dodat žalované ve výroku specifikované rezortní tiskopisy a žalované uložil povinnost tyto tiskopisy odebrat; dále uložil žalované povinnost zaplatit za předmětné tiskopisy jejich celkovou kupní cenu ve výši 9 462 200 Kč ve lhůtě 30 dnů od jejich dodání (výrok I). Ve zbývající části týkající se dodání tiskopisů specifikovaných ve výroku II soud prvního stupně žalobu zamítl; stejně tak zamítl žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 32 032 292,22 Kč jako celkové kupní ceny za tiskopisy uvedené ve výroku II; a také žalobu zamítl ohledně nároku, kterým se žalobkyně domáhala zaplacení DPH ke kupní ceně tiskopisů uvedených ve výroku I (výrok II). Soud dále uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok III). Soud prvního stupně ve věci rozhodoval již potřetí; první jeho mezitímní rozsudek ze dne 29. 5. 2014, č. j. 26 Cm 59/2011-210, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 5. 2015, č. j. 3 Cmo 299/2014-240. Další rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. 1. 2016, č. j. 26 Cm 59/2011-255, byl k odvolání žalobkyně zrušen usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 7. 2017, č. j. 3 Cmo 108/2016-311; dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2018, č. j. 23 Cdo 2228/2018-333. Soud prvního stupně vycházel z toho, že mezi žalobkyní jako prodávající a žalovanou jako kupující probíhala od roku 2002 obchodní spolupráce, vycházející z listin nazvaných „rámcová kupní smlouva“, první datované 31. 12. 2002 a druhé 20. 1. 2003, ani jedna z nich však neobsahovala náležitosti kupní smlouvy podle § 409 a násl. obch. zák.; žalobkyně je sama ani nepodepsala, tudíž by ji nezavazovaly pro nedostatek projevu vůle. Svůj podpis žalobkyně řádně připojila až k dodatkům č. 1 k oběma rámcovým smlouvám, které byly oba uzavřeny dne 23. 4. 2004, přičemž oba tyto dodatky obsahují podstatné náležitosti kupní smlouvy. K námitce žalované, že dodatky neobsahují výslovný závazek prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo k předmětným tiskopisům, soud uvedl, že v dodatcích je výslovný závazek žalobkyně zboží dodat a současně závazek žalované zboží odebrat, což je dle soudu zcela dostačující ujednání, jednoznačně směřující k převodu vlastnického práva k předmětným tiskopisům ve smyslu § 443 odst. 1 obch. zák. Za podstatnou okolnost považoval soud dále to, že uzavřením dodatku č. 3 ze dne 26. 8. 2010 byla zrušena předchozí smluvní ujednání (včetně dodatku č. 1) a v příloze č. 1 k tomuto dodatku byl platně sjednán předmět plnění pro rok 2010 s tím, že podle nesporného tvrzení účastnic byly závazky obou stran vyplývající z dodatku č. 3 řádně splněny. Podle soudu prvního stupně se tak po uzavření dodatku č. 3 žalobkyně již nemohla po žalované domáhat jakéhokoliv plnění vyplývajícího z dodatku č. 1. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl v rozsahu tiskopisů specifikovaných ve výroku II a jim odpovídající kupní ceně ve výši 26 969 106,22 Kč navýšené o DPH v zákonné výši. Pokud jde o vztah vyplývající ze smlouvy 2 ve znění dodatku č. 1 ze dne 23. 4. 2004, nebyl tento vztah podle závěru soudu formálně ukončen; od roku 2006 ale nebyly žalovanou podle tohoto dodatku objednány a žalobkyní dodány žádné tiskopisy, byť žalobkyně v letech 2010 až 2011 i prostřednictvím svého zmocněnce pana XY vyzývala opakovaně žalovanou k odběru tiskopisů. Podle soudu se nejednalo o tzv. fixní smlouvu ve smyslu § 349 odst. 3 obch. zák., u níž by po uplynutí doby stanovené pro plnění závazku nastaly účinky odstoupení od smlouvy. Ve vztahu k plnění z tohoto vztahu však soud shledal důvodnou námitku promlčení uplatněných nároků z období let 2004, 2005, a 2006, proto v rozsahu povinnosti dodat a odebrat tiskopisy za toto období a zaplatit jejich cenu 5 063 186 Kč žalobu zamítl. Nepromlčené jsou podle soudu nároky za léta 2007 až 2011, přičemž v tomto období dle nesporného tvrzení účastnic žalovaná neobjednala a neodebrala již žádné tiskopisy. Soud prvního stupně shrnul, jakým způsobem určil konkrétní výši plnění, jaké si mají účastnice za nepromlčené období poskytnout, a v tomto rozsahu žalobě vyhověl. K odvolání žalobkyně i žalované Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. 6. 2020, č. j. 3 Cmo 98/2019-428, opravil chybu spočívající v záměně „žalobkyně“ za „žalovanou“ ve výroku I rozsudku soudu prvního stupně, dále rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I a II potvrdil, ve výroku III o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně změnil částku, kterou má žalobkyně zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů řízení odvolacího. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně. Shodně se soudem prvního stupně shledal nedůvodnou námitku žalované, že dodatky č. 1 neobsahují výslovnou deklaraci závazku prodávajícího převést na kupujícího vlastnické právo k tiskopisům; odkázal na argumentaci soudu prvního stupně a nad její rámec uvedl, že vůle účastnic při uzavírání dodatků jednoznačně směřovala i k přijetí závazku převést vlastnické právo k tiskopisům, neboť dodatky ve svém textu odkazují na rámcové kupní smlouvy, v nichž je takový závazek výslovně uveden. Dle odvolacího soudu nelze od obsahu předmětných rámcových smluv odhlédnout při posuzování dodatku č. 1, byť rámcové smlouvy nelze považovat za kupní smlouvy ve smyslu § 409 obch. zák. pro absenci podstatných náležitostí (druh a množství zboží a kupní cena). Dle odvolacího soudu odkazem na tyto rámcové smlouvy při uzavírání dodatků č. 1 účastnice projevily vůli být vázány i obsahem rámcových smluv, což platí nejen pro závazek převést vlastnické právo k tiskopisům, ale také pro režim objednávek žalované. Neobstojí proto ani námitka žalované, že jí smluvní povinnost objednat tiskopisy nevznikla. Odvolací soud v tomto ohledu připomenul základní princip priority takového výkladu smlouvy, který nezakládá její neplatnost. Odvolací soud shledal rovněž nedůvodnou námitku žalované, že pokud žalobkyně nedodala sjednaný objem zboží, dostala se do prodlení se splněním své povinnosti dodat zboží a nastaly účinky odstoupení od smlouvy podle § 349 odst. 3 obch. zák. I v tomto ohledu odvolací soud odkázal na argumentaci soudu prvního stupně a doplnil, že žalobkyně se nemohla dostat do prodlení s dodáním zboží, pokud nebylo žalovanou objednáno. Ohledně zbývající námitek odvolatelek se odvolací soud rovněž ztotožnil se závěry soudu prvního stupně. Rozsudek odvolacího soudu napadly žalobkyně i žalovaná včasně podanými dovoláními. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu v jeho druhém (nečíslovaném) výroku a ve svém dovolání uvedla, že dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a níže v dovolání vyložila, v čem považuje závěr odvolacího soudu ohledně nedůvodnosti jejího nároku na zaplacení kupní ceny tiskopisů v celkové výši 26 969 106,22 Kč za nesprávný. Podle žalobkyně dodatek č. 3, kterým si účastnice sjednaly, že se ruší veškerá ujednání vyplývající z dodatků č. 1 a č. 2, nemohl mít zpětnou účinnost a není možné jeho ujednání považovat za odstoupení od smlouvy s právními účinky ex tunc. Žalobkyně odkázala na judikaturu Ne