23 Cdo 3443/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3443/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 6. 2024 Spisová značka:23 Cdo 3443/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.3443.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Pojištění Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 29 předpisu č. 168/1999 Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:22. 7. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 16.09.2024III.ÚS 2580/24 Lucie Dolanská Bányaiová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost15. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3443/2023-104 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., ve věci žalobce V. S., zastoupeného Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Praze 1 – Josefov, Pařížská 204/21, proti žalované Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení částky 348 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 1/2022, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2023, č. j. 16 Co 125/2023-81, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. 11. 2022, č. j. 64 C 1/2022-50, zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 348 300 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II). 2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal po žalované uhrazení částky 348 300 Kč s příslušenstvím jako bezdůvodného obohacení spočívajícího v protiprávním zkracování náhrady na výdělku po skončení pracovní neschopnosti ze strany žalované. 3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 6. 2023, č. j. 16 Co 125/2023-81, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok). 4. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry učiněnými soudem prvního stupně, přičemž dokazování doplnil rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4771/2016, v němž byl taktéž účastníkem žalobce. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována, neboť předmětný nárok žalobci vznikl na základě zákonného pojištění odpovědnosti za škodu, kterou žalobci způsobil škůdce pojištěný u žalované, a nikoliv z titulu bezdůvodného obohacení. Práva a povinnosti žalované vzniklé ze zákonného pojištění přešly dne 12. 1. 2000 v souladu s § 29 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „zákon č. 168/1999 Sb.“) na Českou kancelář pojistitelů, která je v dané věci pasivně legitimovanou. Odvolací soud proto zamítavý rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. 5. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém rozsahu dovoláním, které považuje za přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí dle žalobce závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud (i) odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4771/2016, a to v otázce posouzení žalobcem uplatňovaného nároku, resp. že je věcí žalobce o jaký nárok v případě konkurence nároků svědčících žalobci svoji žalobu opře; a dále na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, které v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyly výslovně vyřešeny, a to (ii) zda lze na nároky z titulu bezdůvodného obohacení uplatňované vůči žalované aplikovat § 29 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. a (iii) zda lze za účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., který je postaven na autonomii vůle, nároky z titulu bezdůvodného obohacení kvalifikovat jako zbytkovou kategorii, tedy jako nárok, který smí žalobce uplatnit, až nemá-li jiný nárok. 6. Dovolatel uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. a navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení. 7. Žalovaná se k dovolání žalobce vyjádřila tak, že navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek potvrdil a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů dovolacího řízení. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem (§ 240 odst. 1 a § 241 odst. 1 o. s. ř.), posoudil, zda dovolání obsahuje zákonem vyžadované náležitosti a zda je přípustné. 9. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 10. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 11. Ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 12. Dovolání není přípustné. 13. Dle žalobce se odvolací soud se při posuzování nároku uplatněného žalobou odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu reprezentované rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4771/2016, neboť uplatněný nárok nesprávně právně kvalifikoval. Dovolatel namítá, že žalobu podal z titulu bezdůvodného obohacení, a odvolací soud tak pochybil, pokud nárok posoudil jako nárok plynoucí ze zákonného pojištění, neboť je věcí žalobce, o jaký nárok svoji žalobu opře. 14. Tato otázka přípustnost dovolání nezakládá, neboť odvolací soud se při jejím řešení od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Ve vztahu k vymezení předmětu řízení totiž z ustálené judikatury vyplývá, že nárok uplatněný žalobou je charakterizován vylíčením skutkových okolností, jimiž žalobce svůj nárok zdůvodňuje. Skutkovým základem vylíčeným v žalobě ve spojitosti se žalobním petitem je pak charakterizován a vymezen základ nároku uplatněného žalobou, který je předmětem řízení. Právní důvod požadovaného plnění vyplývá ze souhrnu vylíčených skutkových okolností a žalobce není povinen uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje. Případná právní kvalifikace nároku žalobcem není pro soud závazná, neboť právní posouzení věci podle předpisů hmotného práva náleží soudu. Jestliže nárok na peněžité plnění vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobcem navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobce dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda žalobce právní důvod požadovaného plnění uvádí či nikoliv (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000, či ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1622/2022). 15. V nyní projednávané věci odvolací soud na základě skutkových tvrzení uvedených žalobcem v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu uzavřel, že uplatněný nárok představuje nárok plynoucí ze zákonného pojištění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 25 Cdo 1701/2015). O konkurenci nároků, jak uvádí žalobce, se tak v projednávané věci nejednalo. Odvolací soud se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil, pokud žalobcem uplatněný nárok posoudil na základě žalobcem uvedených skutkových okolností rozdílně, než jak jej v žalobě právně kvalifikoval žalobce. 16. Dovolatelem citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 32 Cdo 4771/2016, od nějž se měl odvolací soud odchýlit, na projednávanou věc nedopadá, neboť jeho předmětem byly nároky na náhradu škody splňující předpoklady jak odpovědnostní skutkové podstaty podle zákoníku práce, tak odpovědnostní s