23 Cdo 3742/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3742/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 4. 2023 Spisová značka:23 Cdo 3742/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3742.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:28. 6. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1831/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3742/2022-676 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Marka Doležala a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně MK holding, s. r. o., se sídlem v Praze 9, Černý Most, Ocelkova 643/20, PSČ 198 00, identifikační číslo 27152430, zastoupené JUDr. Vladimírem Kubátem, advokátem se sídlem v Praze, Mezibranská 1579/4, proti žalované STES, a. s., se sídlem v Praze 6, Břevnov, Atletická 2474/8, PSČ 169 00, identifikační číslo osoby 49704516, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, o zaplacení 6 144 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 16 Cm 92/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 6. 2022, č. j. 3 Cmo 102/2021-637, t a k t o: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 13 406,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejího advokáta. Stručné odůvodnění: (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) V záhlaví uvedeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil rozsudek ze dne 28. 2. 2020, č. j. 16 Cm 92/2010-547, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu na zaplacení částky 6 144 000 Kč s úrokem z prodlení. Dovodil, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla započtením. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], [dále jen „o. s. ř.“]. Dovolání, které by mohlo být přípustné jen podle § 237 o. s. ř., přípustným neshledal. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Otázka, „zda je přípustné postoupení spolkové pohledávky, která vznikla jako spolková disciplinární sankce (obecně) a současně za situace, pokud v rámci spolku nenabylo sankční rozhodnutí „právní moci“ s ohledem na dvojinstančnost rozhodování v rámci spolku“, oproti mínění dovolatelky není otázkou, která nebyla dosud judikatorně vyřešena, a odvolací soud se od rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. Co se týče otázky, zda je obecně možné postoupení pohledávky spolku vůči jeho členu vzniklé z titulu uložené spolkové disciplinární sankce, Nejvyšší soud uzavřel v rozsudku ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 32 Odo 525/2004, uveřejněném pod č. 42/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „R 42/2006“ a „Sb. rozh. obč.“), že členský příspěvek členů zájmového sdružení právnických osob dle § 20f zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinného do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), představující zúčtovatelnou zálohu, je pohledávkou způsobilou k postoupení ve smyslu § 525 odst. 1 obč. zák. Vysvětlil, že toto ustanovení obsahuje zákaz postupu takových pohledávek, jejichž obsah by se záměnou v osobě věřitele změnil podstatně, a to v neprospěch dlužníka, protože tento zákonný zákaz míří na jeho ochranu. Vysvětlil, že „pohledávka představující zúčtovatelnou zálohu na členský příspěvek není vázaná na osobu věřitele, protože se nejedná o právo, které je natolik spjato s osobou původního věřitele, že by jeho výkon jinou osobou byl nemožný, respektive nemožný beze změny jeho obsahu, kdy míra plnění se řídí osobou věřitele, neboť při postupu by se změnil i předmět závazku, což by se neobešlo bez souhlasu dlužníka. Postoupením splatné zúčtovatelné zálohy na členský příspěvek se nezhoršilo postavení dlužníka“. V předchozím (kasačním) rozhodnutí v této věci, v rozsudku ze dne 1. 2. 2017, č. j. 32 Cdo 3809/2016-326, Nejvyšší soud dovodil, že závěr vyslovený v R 42/2006 se uplatní i v souzeném případě. Zároveň s odkazem na prejudikaturu a odbornou literaturu vysvětlil, že z výkonu rozhodnutí (exekuce) jsou zcela nebo zčásti vyloučeny pohledávky, které jsou vypočteny v § 317 až 319 o. s. ř., a na naturální pohledávky zákaz postoupení vyslovený v § 525 odst. 1 obč. zák. nedopadá; nevymahatelné pohledávky a pohledávky, které nelze postihnout výkonem rozhodnutí, představují rozdílný okruh pohledávek. Důvodem, pro který se zakazuje postoupení pohledávek, jež nelze postihnout výkonem rozhodnutí (exekucí), je ochrana jejich dosavadního věřitele (jeho základních zdrojů příjmů), nikoliv ochrana dlužníka, protože jeho postavení by se změnou v osobě věřitele takových pohledávek nezměnilo. Nejvyšší soud zdůraznil, že vymezení pohledávek, které ve smyslu § 525 odst. 1 obč. zák. nemohou být postiženy výkonem rozhodnutí, může stanovit pouze právní předpis. K otázce, zda je přípustné postoupení spolkové pohledávky z titulu uložené disciplinární sankce v situaci, v níž rozhodnutí o uložení sankce podléhá přezkumu a o podaném opravném prostředku nebylo dosud rozhodnuto, lze v obecné poloze uvést tolik, že Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi dovodil, že předmětem postoupení pohledávky podle § 524 obč. zák. může být i pohledávka budoucí, tj. taková, která v době uzavření postupní smlouvy ještě neexistuje a má vzniknout teprve v budoucnu; okamžik postupu budoucí pohledávky je pak totožný s okamžikem, kdy pohledávka vznikne (srov. například usnesení ze dne 19. 7. 2006, sp. zn. 29 Odo 1435/2005, ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2529/2007, a ze dne 23. 3. 2010, sp. zn. 29 Cdo 850/2008, rozsudek ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 32 Odo 293/2002, uveřejněný pod č. 16/2004 Sb. rozh. obč., rozsudky ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4658/2009, a ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2712/2013, a usnesení ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 32 Cdo 1362/2016, uveřejněné pod č. 43/2018 Sb. rozh. obč.). Je-li možné postoupit pohledávku, která ještě nevznikla, pak tím spíše lze postoupit „spolkovou“ pohledávku z titulu uložené disciplinární sankce, která je podle stanov vykonatelná bez zřetele na to, že o opravném prostředku nebylo rozhodnuto. Rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2529/2007, na které dovolatelka v té souvislosti odkazuje, neexistuje (podle spisové značky má jít zřejmě o rozhodnutí Nejvyššího soudu). Má-li jít o usnesení ze dne 30. 6. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2529/2007, pak v něm Nejvyšší soud odkazuje právě jen na shora citované judikatorní závěry o postupitelnosti budoucí pohledávky. Dovolatelkou prezentovaný závěr o započitatelnosti budoucích pohledávek v něm obsažen není, nehledě na to, že předložená otázka cílí výlučně na možnost postoupení takové pohledávky, nikoliv na možnost jejího započtení. Bezcenný je ve vztahu k postupitelnosti pohledávky ze spolkové disciplinární sankce, jejíž uložení nebylo dosud přezkoumáno odvolacím orgánem, též odkaz na usnesení ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 20 Cdo 2506/2012, v němž Nejvyšší soud cituje předchozí judikaturu, podle níž nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká teprve na základě pravomocného rozhodnutí soudu. Předmětná disciplinární sankce nemá základ v procesním právu (v občanském soudním řádu), nýbrž ve stanovách spolku, nehledě na to, že podle ustálené judikatury lze postoupit i budoucí pohledávku. Dovolání nelze shledat přípustným ani pro řešení druhé otázky, zda „se postoupením pohledávky změnila její podstata tak, že mimo spolek jde o pohledávku vynutitelnou postižením majetku člena spolku, neboť v tomto případě stanovy takovéto uspokojení na majetku člena spolku vylučovaly“, protože odvolací soud takovou otázku neřešil a jeho rozhodnutí na jejím řešení nezávisí (srov. § 237 o. s. ř.). Ve shodě se soudem prvního stupně (s jehož právními závěry se bez výhrad ztotožnil) totiž dospěl k závěru, že předmětná pohledávka na zaplacen