23 Cdo 3761/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 3761/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:8. 2. 2023 Spisová značka:23 Cdo 3761/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.3761.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 241a odst. 2 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 3761/2022-120 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., v právní věci žalobkyně M. S., narozené XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Janem Braborcem, advokátem se sídlem v Kladně, Litevská 2571, proti žalované Generali Česká pojišťovna a.s., se sídlem v Praze 1, Nové Město, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 45272956, o zaplacení 52 311 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 31 C 115/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 6. 2022, č. j. 11 Co 104/2022-99, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 52 311 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku pojistného plnění podle pojistné smlouvy uzavřené dne 22. 9. 2016 mezi účastníky pod č. 18586801-13, dále jen „pojistná smlouva“. Žalovaná namítala, že žalobkyni právo na výplatu pojistného plnění nevzniklo, a vzájemným návrhem požadovala po žalobkyni vrácení částky 4 838 Kč s příslušenstvím, kterou jí neoprávněně vyplatila. Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 29. 9. 2021, č. j. 31 C 115/2020-68, zamítl žalobu na zaplacení částky 52 311 Kč s příslušenstvím (výrok I), uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované částku 4 838 Kč s příslušenstvím (výrok II), uložil žalované zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 979,20 Kč (výrok III) a uložil žalobkyni nahradit náklady řízení žalované v částce 2 500 Kč (výrok IV). K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, ve výroku II zrušil a řízení o vzájemném návrhu žalované zastavil, výrok III změnil tak, že žalované se povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni neukládá, a výrok IV změnil tak, že výše nákladů řízení činí 1 500 Kč, jinak tento výrok potvrdil (výrok I odvolacího soudu). Dále odvolací soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 1 200 Kč (výrok II odvolacího soudu) a rozhodl o vrácení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč z účtu Obvodního soudu pro Prahu 1 žalované (výrok III odvolacího soudu). Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroků I a II dovoláním, jež považuje za přípustné pro řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené otázky, zda se mezi účastníky uzavřená pojistná smlouva vztahuje i na garáž a kůlnu, které mají podle žalobkyně charakter vedlejší, resp. související stavby ve smyslu pojistných podmínek a které byly vlivem silné vichřice poškozeny. Odvolací soud dle žalobkyně Všeobecné pojistné podmínky Můj majetek VPPMO-O-01/2016, dále jen „pojistné podmínky 01/2016“, nesprávně vyložil, jestliže předmětnou garáž a kůlnu jako vedlejší stavby nehodnotil. V návaznosti na to žalobkyně namítala, že dovolací soud měl na daný případ aplikovat § 510 až § 512 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, neboť předmětné stavby jsou příslušenstvím rodinného domu. Dále žalobkyně namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil otázku týkající se postavení žalobkyně jakožto spotřebitelky, když nezohlednil, že jí nebyl ze strany žalované jakožto profesionála dostatečně vysvětlen obsah pojistných podmínek inkorporovaných do pojistné smlouvy. Dle žalobkyně nebyla taková otázka dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Konečně žalobkyně v dovolání namítala, že odvolací soud měl v poměrech dané věci posoudit částku 4 838 Kč, kterou žalovaná uhradila žalobkyni, jako částečné plnění s účinky uznání zbytku dluhu ve smyslu § 2054 odst. 2 o. z. Ze shora uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) a osobou k tomu oprávněnou (§ 241 odst. 1 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Ve vztahu k otázce, zda plnění ve výši 4 838 Kč, které žalovaná poskytla žalobkyni, mělo jako částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu dle § 2054 odst. 2 o. z., a ve vztahu k námitce, že kůlna a garáž měly být hodnoceny jako příslušenství věci, žalobkyně nevymezuje žádný z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. K projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní dosud judikaturně neřešená otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je v jeho rozhodovací praxi rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit, tj. vyřešit dříve řešenou otázku nyní jinak (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. 29 NSCR 114/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, a ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je třeba provést pro každý jednotlivý dovolací důvod samostatně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3023/2014). Samotné vymezení dovolacího důvodu, jenž spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro kterou považuje dovolatel právní posouzení věci za nesprávné, přípustnost dovolání založit nemůže (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2013, sen. zn. 29 NSCR 114/2013, či ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 32 Cdo 815/2019). V projednávané věci žalobkyně v té části dovolání, jež se týkala otázky uznání zbytku dluhu v důsledku částečného plnění žalované, resp. otázky příslušenství věci shora uvedeným požadavkům nedostála. V této části proto dovolání trpí vadami, které nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání, během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již uplynula. Jde přitom o vady, jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených náležitostí nelze v této části posoudit přípustnost dovolání. Dovolací soud se proto dále zabýval přípustností dovolání ohledně zbývajících žalobkyní vymezených otázek. Žalobkyně v dovolání namítala, že odvolací soud nesprávně vyložil pojem vedlejších staveb obsažený v pojistných podmínkách 01/2016, neboť za vedlejší stavby nepovažoval garáž a kůlnu, které měly být v důsledku silné vichřice poškozeny. Judi