23 Cdo 4193/2011 — Nejvyšší soud

23 Cdo 4193/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2013 Spisová značka:23 Cdo 4193/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:23.CDO.4193.2011.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Podnik Prodej podniku Ručení Veřejná obchodní společnost Dotčené předpisy:§ 15 odst. 6 předpisu č. 85/1996Sb. § 15 odst. 2 předpisu č. 85/1996Sb. § 477 odst. 1 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 9. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 4193/2011 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horáka, Ph.D. a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Kateřiny Hornochové ve věci žalobkyně EUROPARTNER.CZ, a.s., se sídlem v Praze 1, Ostrovní 2064/5, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26424291, zastoupené JUDr. Stanislavem Devátým, advokátem, se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, proti žalovaným 1) JUDr. V. K., zastoupenému  JUDr. Janou Kopáčkovou, advokátkou, se sídlem v Praze, Kroftova 329/1, 2) JUDr. K. J., zastoupenému Mgr. Michalem Mrzenou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Palackého 15, o 37.500,- EUR, o 6.250,- USD a o 212.829,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 20 C 375/2008, o dovolání prvého a druhého žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2010, č. j. 69 Co 238/2010-201, takto: I.     Dovolání druhého žalovaného se zamítá II.    Dovolání prvého žalovaného se odmítá. III.  Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 16.746,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 3. března 2010, č. j. 20 C 375/2008-150, uložil prvnímu žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 37.500,- EUR, 6.250,- USD a 212.829,- Kč s příslušenstvím (bod I. výroku), proti druhému žalovanému žalobu zamítl (bod II. výroku) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod III. a IV. výroku). Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalovaný č. 1 a žalovaný č. 2 byli v období od 16. listopadu 2000 do 23. července 2003 společníky společnosti Advokátní kancelář Kopáček, Jareš & partneři, veřejná obchodní společnost (dále též jen „AK“ nebo „v. o. s.“). Na základě Smlouvy o prodeji podniku ze dne 1. června 2002 bylo převedeno vlastnické právo k podniku společnosti na kupujícího – žalovaného 1) jako fyzickou osobu nezapsanou v obchodním rejstříku. Tato skutečnost byla zapsána dne 7. prosince 2002. Ke dni zápisu převodu jmění na jediného společníka – žalovaného 1) do obchodního rejstříku - ke dni 23. července 2003 - byla z obchodního rejstříku vymazána citovaná obchodní společnost. Podnikatel JUDr. V. K. byl zapsán do obchodního rejstříku ke dni 3. února 2003 s předmětem podnikání výkon advokacie ve smyslu ustanovení § 11 zákona č. 85/1996 Sb., v platném znění. Žalovaný č. 1 jako společník AK převzal dne 13. prosince 2002 v hotovosti částky 37.500,- EUR, 6.250,- USD a 312.500,- Kč od právního předchůdce žalobkyně MUDr. Z. M., CSc., za účelem jejich složení do depozita této AK a na její účet. Tyto částky se zavázal vyplatit do 30. června 2003 dle Pokynů k výplatě depozita otci složitele depozita nebo v případě nesplnění podmínek v Pokynech dne 1. července 2003 složiteli depozita na jeho účet. Podmínky v Pokynech nebyly splněny, AK však předmětné depozitum v plné výši zpět složiteli nepřevedla. Složitel depozita a žalobkyně uzavřeli dne 7. prosince 2004 Smlouvu o postoupení pohledávky s vymezeným obsahem – složeným depozitem a subjektem – dlužníkem JUDr. V. K. Soud prvního stupně, s přihlédnutím k zákonu č. 85/1996, o advokacii, dospěl k závěru, že žalovaný č. 1 přijal hotovost jménem AK a na její účet. S upozorněním na skutečnost, že Smlouvou o prodeji podniku byly převedeny pouze závazky, které již v době převodu existovaly, konstatoval, že nemohly být předmětem Smlouvy o prodeji podniku závazky z titulu složení depozita ze dne 13. prosince 2002, tj. zhruba půl roku po nabytí účinnosti Smlouvy o prodeji podniku (účinnost této smlouvy nastala dne 1. června 2002). Vzhledem k faktu, že s účinností ke dni 23. července 2003 došlo k převodu jmění citované v. o. s. na jediného společníka – žalovaného č. 1 a zároveň k zániku citované společnosti, se soud prvního stupně zabýval možným ručením žalovaných. Dovodil u nich zákonné ručení z titulu ustanovení § 56 odst. 6 obch. zák., u žalovaného č. 2 poukázal navíc na ustanovení § 87 odst. 2 obch. zák. Vycházeje z toho, že ode dne 3. července 2003 zanikl hlavní závazek citované společnosti a vznikly dva subsidiární a solidární (ručitelské) závazky žalovaného č. 1 a žalovaného č. 2., a odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2008, sp. zn. 29 Odo 1162/2006, dospěl k závěru, že Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. prosince 2004 došlo k postoupení pohledávky složitele depozita na žalobkyni pouze ve vztahu k žalovanému č. 1. Žalobu tedy vůči žalovanému č. 2 zamítl. Naopak, vůči žalovanému č. 1 žalobě v plném rozsahu vyhověl. K odvolání žalobkyně (proti zamítavému výroku II. a proti výroku IV. o nákladech řízení) odvolací soud rozsudkem v záhlaví uvedeným rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku II. o věci samé ve vztahu k druhému žalovanému změnil tak, že uložil druhému žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 37.500,- EUR, 6.250,- USD a  212.829,- Kč s příslušenstvím s tím, že plněním prvního žalovaného, jemuž byla stejná povinnost uložena výrokem I. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. března, č. j. 20 C 375/2008-150, zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost druhého žalovaného, a plněním druhého žalovaného zaniká v rozsahu tohoto plnění povinnost prvního žalovaného (první výrok). Současně rozhodl o povinnosti druhého žalovaného zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 122.916,- Kč, a to společně a nerozdílně s prvním žalovaným, jemuž byla stejná povinnost uložena výrokem III. výše uvedeného rozsudku soudu prvního stupně (druhý výrok). Konečně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). Odvolací soud se předně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalovaný č. 1 přijal předmětnou hotovost jako společník v. o. s., nikoli jako samostatný advokát či jako fyzická osoba. Dále souhlasil s jeho závěrem, že složené finanční prostředky na účet v. o. s. a závazek, který v souvislosti s převzetím těchto finančních prostředků na sebe v. o. s. vzala, nemohly být předmětem Smlouvy o prodeji podniku, neboť ke vzniku tohoto závazku na straně v. o. s. došlo až po uzavření této smlouvy. Za správný považuje i jeho závěr, že žalovaný č. 2 se stal v případě předmětného závazku AK vůči složiteli depozita ručitelem. Nesouhlasil však s jeho názorem, že i žalovaný č. 1 se stal podle ustanovení § 56 odst. 6 obch. zák. ručitelem za předmětný závazek, a to  vedle žalovaného č. 2. V daném případě totiž žalovaný č. 1 Smlouvou o převzetí jmění ze dne 7. března 2003 mezi žalovaným č. 1 a AK převzal na sebe všechna práva a závazky AK, takže se stal výlučným dlužníkem ve vztahu k věřitelům, tudíž i k tehdejšímu složiteli peněž do depozita. Žalovaný č. 1 se tedy stal osobou přímo odpovědnou za splnění závazků bývalé společnosti. Dále se neztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že ze složitele na žalobkyni byla převedena předmětná pohledávka pouze ve vztahu k žalovanému č. 1. Odkaz na výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu považoval za v dané věci nepřípadný, jelikož žalovaní nejsou v projednávané věci v postavení solidárně zavázaných ručitelů, když žalovaný č. 1 je ve vztahu k třetím osobám v postavení dlužníka a žalovaný č. 2 v postavení ručitele. Po zopakování důkazu Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 7. prosince 2004 konstatoval, že postupitel převedl na postupníka pohledávku za zaniklou AK, nikoli jen za samostatným advokátem JUDr. K., či za žalovaným č. 1 jako fyzickou osobou. Dále připomněl, že spolu s pohledávkou přechází ze zákona mimo jiné i ručitelský závazek, s tím, že postoupení pohledávky bylo žalovanému č. 2 jako ručiteli oznámeno. Na základě uvedeného uzavřel, že žalovaný č. 2 ručí za závazky zaniklé AK ve stejném rozsahu jako dlužník, tedy žalovaný č. 1. Jelikož dlužník neuhradil žalobkyni dlužnou pohledávku ani přes písemnou výzvu k jejímu zaplacení, mohl se věřitel (žalobkyně) domáhat splnění svého nároku po ručiteli (žalovaném č. 2). Proti rozsudku odvolacího soudu, výslovně v celém rozsahu, podali oba žalovaní samostatné dovolání, které mají za přípustné dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s