23 Cdo 4493/2018 — Nejvyšší soud

23 Cdo 4493/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:16. 1. 2019 Spisová značka:23 Cdo 4493/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:23.CDO.4493.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:30. 3. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 4493/2018-290 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D. ve věci navrhovatelky ICEC-HOLDING, a.s., se sídlem Boleslavova 710/19, Mariánské Hory, 709 00 Ostrava, IČO 25357484, zastoupené Mgr. Adélou Gajdovou, advokátkou se sídlem Národní 973/41, 110 00 Praha 1, za účasti 1) Československé obchodní banky, a. s., Praha 5, Radlická 333/150, PSČ 15057, IČO 00001350, zastoupené Mgr. Martinem Hrodkem, advokátem se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1, 2) P. F. H., rozhodce, se sídlem XY, zastoupeného JUDr. Jaromírem Bláhou, advokátem se sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha 8, 3) M. P., rozhodce a advokáta se sídlem XY, o jmenování předsedajícího rozhodce soudem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 33 Nc 6002/2017, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 5. 2018, č. j. 39 Co 29/2018-239, t a k t o : I. Dovolání navrhovatelky se odmítá. II. Navrhovatelka je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení účastnici 1) částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Advokátní kanceláře Baker & McKenzie, s.r.o., advokátní kancelář, se sídlem Klimentská 1216/46, 110 00 Praha 1. III. Navrhovatelka je povinna zaplatit na náhradě nákladů dovolacího řízení účastníku 2) částku 2 178 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Advokátní kanceláře Němec, Bláha & Navrátilová, s.r.o., se sídlem Prvního pluku 206/7, 186 00 Praha 8. IV. Ve vztahu mezi navrhovatelkou a účastníkem 3) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í: Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 5. 2018, č. j. 39 Co 29/2018-239, výrokem I. potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 30. 10. 2017, č. j. 33 Nc 6002/2017-220, jímž bylo rozhodnuto o zastavení řízení a o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a vrácení části zaplaceného soudního poplatku navrhovatelce; odvolací soud zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně řízení zastavil pro překážku litispendence v souladu s § 83 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), když v dané věci není sporu o tom, že je dána totožnost předmětu řízení s řízením vedeném Městským soudem v Praze pod sp. zn. 5 Cm 100/2013, které bylo zahájeno 1. 8. 2013, a je naplněna i podmínka totožnosti účastníků řízení. Nepovažoval za odůvodněnou námitku navrhovatelky, že v dané věci není podmínka totožnosti účastníků řízení splněna, namítá-li navrhovatelka, že v původním řízení je jiný okruh rozhodců oproti účastníkům-rozhodcům v daném řízení. Vyšel přitom z obsahu spisu, z něhož vyplývá, že účastník 3) M. P., jako rozhodce, se funkce vzdal a namísto něj vystupují další účastníci, kteří jsou navrženými kandidáty, kteří jsou navrženi na místo předsedajícího rozhodce, přičemž strany rozhodčího řízení (ICEC-HOLDING, a.s., a Československá obchodní banka, a. s.), které jsou na rozdíl od účastníků-rozhodců nositeli hmotných práv a povinností, jsou v obou sporech identické. Otázku změny účastníka 3) - rozhodce posuzoval odvolací soud analogicky podle judikatury Nejvyššího soudu, týkající se věci pravomocně rozhodnuté, reprezentované rozsudkem ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3207/2014, podle níž se řízení týká týchž osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. Též v dané věci lze podle odvolacího soudu posuzovat změnu osoby účastníka 3) – rozhodce podle institutu právního nástupnictví, jestliže účastník 3) M. P., jako rozhodce, se funkce vzdal, a namísto něj vystupují jiné osoby, navržené na rozhodce. Odvolací soud odmítl, že by v dané věci šlo o překážku res iudicata-věci rozsouzené, když poté, co rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci vedené pod sp. zn. 5 Cm 100/2013 i rozhodnutí odvolacího soudu v této věci byla zrušena rozsudkem Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) ze dne 3. 3. 2016, č. j. 23 Cdo 3870/2015-272, a v řízení bylo pokračováno vydáním zatím nepravomocného rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2017, č. j. 5 Cm 100/2013-465. Odvolací soud proto napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil jako věcně správné, když považoval za podstatné zabránění tomu, aby mezi stranami rozhodčího řízení s týmž předmětem řízení probíhala duplicitní řízení o jmenování předsedajícího rozhodce, jehož výsledkem může být pouze jmenování jediného předsedajícího rozhodce. Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, které v dovolací lhůtě doplnila. Dovolání považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř. Přípustnost dovolání podle dovolatelky spočívá v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a to především otázek, jak aplikovat překážku věci zahájené, pokud dříve zahájené řízení bylo pravomocně skončeno a v dané době řízení zahájené později ukončeno nebylo, když následně v původním řízení dovolací soud zrušil jak rozhodnutí odvolacího soudu, tak soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení; zda následným „obživnutím“ dříve zahájeného řízení po podání mimořádného opravného prostředku mělo dojít ke spojení věci s tehdy jediným řízením v dané věci nebo nastala „opět“ překážka věci zahájené; zda dochází k právnímu nástupnictví adeptů navržených stranou na osobu předsedajícího rozhodce, a jakým způsobem, je-li kandidátů více, a jak má být postupováno v případě, že soudem jmenovaný předsedající rozhodce rezignuje ze své funkce, zejména v tom smyslu, zda má být v řízení pokračováno a s kým, jaký je okruh účastníků řízení o předsedajícího rozhodce; zda jde-li o řízení nesporné, platí, že okruh účastníků je dán návrhem a zda může navrhovatel činit další návrhy v průběhu řízení. Dovolatelka považuje za otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, též otázku týkající se běhu lhůty pro jmenování předsedajícího rozhodce ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „zákon o rozhodčím řízení“), a sice ne ve smyslu počátku běhu lhůty, ale nutnosti jejího uplynutí pro pravomoc soudu ve věci rozhodovat, a též otázku, zda je nutno na řízení o jmenování předsedajícího rozhodce aplikovat zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních; zda návrhy účastníků, zejména stran rozhodčího řízení, není nutno posuzovat jako přistoupení do zahájeného řízení (analogicky s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1202/2009). Dovolatelka považuje posouzení otázky překážky věci zahájené ve vztahu k ukončení dříve zahájeného řízení za nesprávné a navíc závěr odvolacího soudu při řešení této otázky považuje za nepřezkoumatelný pro absolutní nedostatek odůvodnění. Podle dovolatelky odvolací soud zaujal nesprávný právní názor i ohledně právního nástupnictví a totožnosti účastníků, kdy zejména nesprávně zaměňuje osoby účastníků-rozhodců, že noví kandidáti na předsedajícího rozhodce a účastníci řízení vstupují do práv a postavení rezignujícího rozhodce jmenovaného stranou rozhodčího řízení, který navíc byl v dané době již nahrazen M. T. Poukazuje na to, že v nesporném řízení není možná záměna účastníků ani přistoupení účastníka – viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3412/2008 a též rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 4847/2009, týkající se účastníků nesporného řízení, přičemž má za to, že odvolací soud se odchýlil od této judikatury Nejvyššího soudu při řešení otázky totožnosti účastníků, když potvrdil postup soudu prvního stupně, který umožnil záměnu účastníků na straně osoby navržené na předsedajícího rozhodce, resp. dovodil (bez jakéhokoliv odůvodnění) jejich procesní nástupnictví. Podle dovolatelky měl odvolací soud vztáhnout na řízení o jmenování předsedajícího rozhodce analogicky rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1202/2009. Dovolatelka uvádí, že v dané věci je najisto postaveno, že návrh na jmenování předsedajícího rozhodce podala účastnice 1) předčasně, tedy před uplynutím zákonné 30-ti denní lhůty. Dále dovozuje, že pokud podáním návrhu na jmenování předsedajícího rozhodce přestala