23 Cdo 621/2023 — Nejvyšší soud

23 Cdo 621/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:20. 6. 2023 Spisová značka:23 Cdo 621/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:23.CDO.621.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Lhůta procesní [ Lhůty ] Dotčené předpisy:§ 58 odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 621/2023-337 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně H Z Brno spol. s r.o. se sídlem v Brně, Žabovřesky, Minská 160/102, PSČ 616 00, IČO 46964720, zastoupené Mgr. Magdou Havlovou, advokátkou se sídlem v Ivančicích, Palackého náměstí 14/31, PSČ 664 91, proti žalovaným 1) D. D., nar. XY, bytem v XY, 2) K. R., nar. XY, bytem v XY, a 3) T. D., nar. XY, bytem v XY, o zaplacení částky 640 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 115 C 10/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2018, č. j. 47 Co 221/2017-270, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 7. 2018, č. j. 47 Co 221/2017-270, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Brně usnesením ze dne 23. 5. 2017, č. j. 115 C 10/2015-256, zamítl návrh původního žalovaného V. D., aby mu soud prominul zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 1. 3. 2017, č. j. 115 C 10/2015-224. Soud prvního stupně uvedl, že zástupce žalovaného podal k soudu dne 26. 4. 2017 žádost o prominutí zmeškání lhůty k odvolání, kterou odůvodnil zdravotními důvody na své straně, konkrétně tím, že dne 6. 3. 2017 podstoupil náročný chirurgický zákrok, dva měsíce po plánovaném zákroku je právní zástupce žalovaného povinen dodržovat klidový režim a je v pracovní neschopnosti. Soud zjistil, že zástupce žalovaného byl hospitalizován v Nemocnici Na Homolce v Praze od 5. 3. 2017 do 15. 3. 2017 na oddělení neurochirurgie, operace proběhla dne 6. 3. 2017, zástupci žalovaného byl dle zprávy ze dne 14. 3. 2017 doporučen šetřící režim 1-2 měsíce. Zástupce žalovaného byl práce neschopen od 3. 3. 2017. Soud prvního stupně uvedl, že zdravotní důvody na straně zástupce žalovaného, pro které zmeškal lhůtu k podání odvolání proti rozsudku, je třeba posuzovat ve všech souvislostech. Soud zjistil, že zástupce žalovaného činil v období od 28. 3. 2017 do 13. 4. 2017 procesní úkony za své klienty v jiných soudních řízeních. Ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 233 C 252/2011 podal dovolání s podrobným odůvodněním. Za situace, kdy v jiných soudních řízeních zástupce žalovaného aktivně své klienty zastupoval, jeho zdravotní stav mu v tom nebránil, nelze podle soudu ve zdravotních důvodech na straně zástupce žalovaného shledat omluvitelný důvod, pro který by bylo možné mu přiznat prominutí zmeškání lhůty pro odvolání proti rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 115 C 10/2015-224. Současně má soud za to, že zástupce žalovaného, u kterého šlo o plánovaný operační zákrok, měl postupovat v souladu s § 27 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), a pro případ své dlouhodobé nepřítomnosti učinit taková opatření, aby zajistil práva a právem chráněné zájmy žalovaného. Proti usnesení soudu prvního stupně podal původní žalovaný odvolání. V odvolání mj. uvedl, že rozhodnutí, proti němuž podal dovolání, obdržel jeho zástupce Mgr. Miroslav Penka dostatečně dlouhou dobu před zdravotní indispozicí, tedy ještě před podstoupením plánovaného zákroku. Mohl proto uskutečnit poradu s klientem a informovat ho o stavu řízení. Rozhodnutí soudu prvního stupně, u kterého žádal o prominutí zmeškání lhůty pro podání odvolání, mu bylo doručeno v průběhu jeho zdravotní indispozice, takže s ohledem na klidový režim a svůj zdravotní stav nemohl uskutečnit potřebnou poradu s klientem. Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 26. 7. 2018, č. j. 47 Co 221/2017-270, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že žalovanému se promíjí zmeškání lhůty k podání odvolání proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 1650/2015, konstatoval, že omluvitelným důvodem pro prominutí zmeškání lhůty jsou zpravidla takové skutečnosti objektivní i subjektivní povahy, jež nastanou v průběhu lhůty k učinění úkonu (např. náhlá nemoc nebo úraz), po jejichž odpadnutí je účastník schopen zmeškaný úkon učinit. Odvolací soud vyšel rovněž z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 7. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2350/2016, podle něhož „ten, kdo byl uznán dočasně práce neschopným, není po dobu trvání této překážky povinen vykonávat pojištěnou činnost, která je zdrojem jeho výdělku (příjmů); je-li účasten nemocenského pojištění, má právo na nemocenské. Byl-li tedy advokát uznán dočasně práce neschopným, znamená to (mimo jiné), že po dobu trvání dočasné pracovní neschopnosti není povinen poskytovat právní pomoc, aniž by bylo samo o sobě významné, do jaké míry nepříznivý zdravotní stav advokáta ho vyřazuje z možnosti (objektivně vzato) provést jednotlivé úkony právní pomoci“. K výzvě odvolacího soudu zástupce žalovaného uvedl, že dočasná pracovní neschopnost mu byla ukončena dne 30. 6. 2017, což doložil V. dílem „Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti C 4281450“. Vysvětlil závažnost operačního zákroku na sluchovém nervu, lícním nervu a hrozící ztrátu vidění na pravé oko, pokud by nedodržoval nařízený klidový režim, během jehož prvního měsíce užíval léky tlumící bolest. Tyto skutečnosti korespondují s „Propouštěcí zprávou neurochirurgie Nemocnice Na Homolce“ ze dne 14. 3. 2017. Podstatou klidového režimu byla eliminace jakékoliv duševní i fyzické námahy, aby bylo vyloučeno vnitřní krvácení. Nemohl zejména číst a pracovat s počítačem. V období březen až červen 2017 proto nevykonával pracovní činnost. Jeho advokátní kancelář v té době vyřizovala jen nejnutnější administrativní záležitosti, což zajištovala jeho asistentka. Tyto skutečnosti považoval odvolací soud za závažnou překážku, která zástupci žalovaného bránila ve včasném podání (byt jen blanketního) odvolání a tedy za omluvitelný důvod, pro který byl zástupce žalovaného z tohoto úkonu vyloučen. Na tom nic nemění skutečnost, že podal dovolání v jiné věci (což přijatelným způsobem vysvětlil) a požádal o odročení jiného jednání (tento administrativní úkon mohl učinit i zaměstnanec advokátní kanceláře) a rovněž skutečnost, že žádost o prominutí zmeškání lhůty s přiloženým odvoláním učinil zástupce žalovaného ještě v době trvající pracovní neschopnosti. Lze předpokládat, že tak učinil, jakmile mu to jeho zdravotní stav již umožňoval. Odvolací soud konečně uvedl, že ustanovení § 27 odst. 1 zákona o advokacii je zařazeno v hlavě III tohoto zákona, upravující práva a povinnosti advokátů. Pokud by advokát vykonávající advokacii samostatně nepostupoval podle § 27 odst. 1, tj. neurčil do jednoho měsíce od vzniku překážky bránící mu ve výkonu advokacie jiného advokáta svým zástupcem a klienta o tom bezodkladně písemně neuvědomil, nastupuje oprávnění „Komory“, která jeho zástupce určí. V následujících ustanoveních je uvedeno, jaká práva či povinnosti z toho mohou vyplynout. Zda došlo k naplnění hypotéz tohoto ustanovení, soud prvního stupně neposuzoval. Odůvodnit rozhodnutí o neprominutí zmeškání odvolací lhůty advokátem rovněž odkazem na uvedené ustanovení, proto není, podle názoru odvolacího soudu, přiléhavé. Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Žalobkyně považuje dovolání za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť v řízení před odvolacím soudem došlo k „odklonu“ od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ve věci posouzení procesní otázky omluvitelného důvodu pro zmeškání lhůty za situace, kdy účastník, resp. jeho zástupce se podrobil plánované operaci, nadto učinil úkon i žádost o prominutí lhůty v době, kdy podle jeho vyjádření ještě trvala překážka, a současně činil tehdy úkony i v jiných právních věcech. K „odklonu“ od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu podle žalobkyně došlo i při posuzování včasnosti podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty a vymezení počátku běhu lhůty k podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty, kdy odvolací soud nesprávně právně posoudil vznik lhůty k podání návrhu na prominutí zmeškání lhůty, když uvedl, že lze předpokládat, že zástupce žalovaného návrh podal, jakmile mu to jeho zdravotní stav již umožňoval. Žalobkyně vytýká odvolacímu soudu chybné stanovení počátku lhůty k podání návrhu na prominutí lhůty a odvolacím soudem v té souvislosti použitý termín „lze předpokládat“ p