23 Cdo 707/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 707/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:17. 12. 2024 Spisová značka:23 Cdo 707/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:23.CDO.707.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Dotčené předpisy:§ 237 o. s. ř. § 243c odst. 1 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:16. 1. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 707/2024-757 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a JUDr. Ing. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobce Karla Korfa, se sídlem v Žatci, Mostecká 1487, identifikační číslo osoby 19043571, zastoupeného JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Sladkovského 1640, proti žalované HESTI, spol. s r. o., se sídlem v Praze 5, K Hájům 946/10, identifikační číslo 17046963, zastoupené JUDr. Tomášem Holubem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 203/23, o zaplacení částky 1 501 116 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 56 Cm 249/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2023, č. j. 2 Cmo 72/2023-725, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalována je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 17 714 Kč do tří dnů právní moci tohoto usnesení k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: 1. V řízení se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1 501 116 Kč oproti vydání v žalobě konkretizovaného sklápěcího návěsu, který získal od právní předchůdkyně žalované kupní smlouvou ze dne 23. 10. 2007. Tvrdil existenci vady návěsu, pro níž od kupní smlouvy odstoupil. 2. Vrchní soud v Praze rozhodnutím uvedeným v záhlaví potvrdil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2023, č. j. 56 Cm 249/2010-701 (ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 24. 4. 2023, č. j. 56 Cm 249/2010-713), jímž byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 501 116 Kč oproti vydání tam specifikovaného sklápěcího návěsu a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok I), a rozhodl o povinnosti žalované k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci (výrok II). 3. Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu (podle obsahu dovolací argumentace jen v jeho meritorní části) podala žalovaná včasné dovolání, v němž navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání spatřovala v tom, že se odvolací soud odchýlil od judikatury dovolacího soudu ukládající soudům a) zabývat se logickou konzistentností znaleckého posudku a odstranit případné rozpory znaleckého posudku (odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2015, sp. zn. 28 Cdo 5138/2014, jenž je veřejnosti dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz), b) přihlížet při posuzování věrohodnosti svědka majícího vztah k některému z účastníků též i k poznatkům získaným na základě hodnocení jiných důkazů (odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2012, sp. zn. 21 Cdo 4643/2010). 4. Žalobce ve vyjádření k dovolání navrhl jeho odmítnutí, případně zamítnutí. Poukázal na to, že žalovaná brojí proti skutkovým zjištěním soudů a její námitky též měl za neopodstatněné. 5. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále jen „o. s. ř.“ 6. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. Žalovaná k otázce a) namítala, že se odvolací soud opomenul vypořádat s jejími námitkami, jimiž zpochybňovala závěry znalce Ing. Tomáše Rozlivky o nepřetěžování návěsu, tvrzení téhož znalce o tom, kdy viděl mezeru křídel zadních vrat sklápěcího návěsu, a nekonzistentnost odůvodnění napadeného rozhodnutí ohledně stažených dat z řídící jednotky. 8. Tato otázka však přípustnost dovolání nezaloží, neboť odvolací soud se od žalovanou citované rozhodovací praxe dovolacího soudu neodchýlil. V rozsudku sp. zn. 28 Cdo 5138/2014 se dovolací soud zabýval rozporem mezi znaleckým posudkem a následnou výpovědí znalce, jenž tento posudek zpracoval, a dospěl k závěru, že za této situace je třeba vzniklé pochybnosti odstranit opětovným výslechem znalce. V souzené věci se však odvolací soud takového pochybení nedopustil. Pochybnosti, které vyvolaly protichůdné závěry znalců Ing. Zdeňka Marela a Ing. Tomáše Rozlivky o původu žalobcem vytýkané vady byly v řízení odstraněny revizním znaleckým zkoumáním Ing. Zdeňka Bačkovského. Odvolací soud navíc ve vztahu k závěru o absenci zjištění o přetěžování návěsu žalobcem nevycházel pouze ze žalovanou v dovolání akcentovaného významu údajů stažených z řídící jednotky návěsu, nýbrž hodnotil též konstatovaní znalce, že nezjistil žádné vady návěsu, které by byly obvyklé při přetěžování, a též skutečnost vyplývající z dalších důkazů, že po dobu provozu byl návěs servisován výhradně u žalované a existence přetěžování nevyplývala ze žádného servisního záznamu. 9. Nadto, zpochybňuje-li takto žalovaná v dovolání skutkový závěr, že návěs nebyl přetěžován, pak přehlíží, že odvolací soud při svém právním posouzení vycházel též z toho, že i kdyby k přetěžování návěsu vskutku docházelo, nebylo zjištěno, že by se přetěžování negativně projevilo ve stavu návěsu, jehož technický stav odpovídal přirozenému opotřebení, působení přírodních sil a nahodilých událostí, tedy prostému stárnutí. I pokud by tedy (hypoteticky) byl skutkový závěr odvolacího soudu o nepřetěžování návěsu nesprávný, nemělo by to vliv na právní posouzení věci odvolacím soudem. Řešení dané procesní otázky tedy fakticky nebylo pro napadené rozhodnutí určující. Skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím řešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující) je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). 10. Přípustnost dovolání nemůže založit ani námitka b), jejímž prostřednictvím žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že „opřel svůj závěr o nepřetěžování návěsu pouze o jediný důkaz, který verzi žalobce o nepřetěžování návěsu podporoval, tedy o svědeckou výpověď zaměstnankyně žalobce“, aniž se vypořádal adekvátním způsobem s námitkami žalované a věrohodnost svědkyně konfrontoval se svými jinými zjištěními vyplývajícími z jiných provedených důkazů. Pokud i touto námitkou žalovaná v dovolání zpochybňovala skutkový závěr o nepřetěžování návěsu (nikoliv o jeho nepoužívání), pak lze uvést, jak již dovolací soud shora poznamenal, že skutkové zjištění odvolacího soudu o nepřetěžování návěsu bylo učiněno též na základě hodnocení jiných důkazů než jen z výpovědi zmíněné svědkyně. I ve vztahu k této námitce též platí, že to, zda k přetěžování návěsu docházelo, nebylo pro napadené rozhodnutí určující, neměla-li tato skutečnost vliv na jeho stav, jenž byl relevantní pro uplatnění práva na odstoupení od smlouvy ve smyslu § 441 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, jehož aplikaci odvolací soud posuzoval. 11. Žalovaná prostřednictvím námitky o akceptaci svědecké výpovědi zaměstnankyně žalobce v jiné části dovolání brojila též proti skutkovému zjištění odvolacího soudu o nepoužívání návěsu a zpochybňovala v tomto směru hodnocení důkazů ze strany odvolacího soudu. Rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které žalovaná v dovolání při uplatnění námitky nesprávného hodnocení důkazů odkazovala, přitom bylo vydáno v dovolacím řízení podléhajícím procesní úpravě účinné do 31. 12. 2012, v jejímž režimu se dovolací soud mohl zabývat tím, zda rozhodnutí odvolacího soudu nevychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování [§ 241 odst. 3 písm. c) občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012]. V procesním režimu, v němž probíhá toto dovolací řízení, je však dovolací přezkum vyhrazen výlučně otázkám právním (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), ke zpochyb