23 Cdo 832/2022 — Nejvyšší soud

23 Cdo 832/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 10. 2022 Spisová značka:23 Cdo 832/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:23.CDO.832.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o smlouvě budoucí Věcná břemena Dotčené předpisy:§ 289 obch. zák. § 261 odst. 2 obch. zák. § 50a odst. 1 obč. zák. § 150o odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 1. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 832/2022-245 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., a JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., ve věci žalobkyně ALE s.r.o., se sídlem v Mikulově, Náměstí 1593/19a, identifikační číslo osoby 25502999, zastoupené Mgr. Ing. Danielou Rybkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Jana Želivského 2385/11, proti žalované obci Přítluky, se sídlem Přítlukách, Obecní 11, identifikační číslo osoby 00283550, zastoupené JUDr. Jiřím Dobišarem, advokátem se sídlem v Břeclavi, Smetanovo nábřeží 956/6, o určení platnosti smlouvy, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 4 C 22/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2021, č. j. 14 Co 56/2020-227, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2021, č. j. 14 Co 56/2020-227, a rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 25. 11. 2019, č. j. 4 C 22/2015-188, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Břeclavi k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se v řízení na žalované domáhá určení, že smlouva o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene ze dne 16. 2. 2011 (dále také jen „předmětná smlouva“), kterou mělo být ve prospěch pozemku žalobkyně zřízeno právo vedení inženýrských sítí a právo jízdy a chůze přes pozemky žalované (pro účely zřízení a provozování kanalizační a vodovodní přípojky), je platná. 2. Okresní soud v Břeclavi jako soud prvního stupně (svým v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 25. 11. 2019, č. j. 4 C 22/2015-188, zamítl žalobu o určení platnosti předmětné smlouvy (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 28 059 Kč (výrok II). 3. Soud prvního stupně vyšel ze skutkových zjištění, že dne 16. 2. 2011 spolu účastnice uzavřely předmětnou smlouvu, jíž se žalovaná (mimo jiné) zavázala po kolaudaci stavby kanalizační a vodovodní přípojky zřídit ve prospěch žalobkyně věcné břemeno spočívající v právu vedení inženýrských sítí a v právu chůze a jízdy po obslužné komunikaci na části zatížených nemovitostí (specifikovaných nemovitých věcí žalované v k.ú. Nové Mlýny) tak, jak bude jeho průběh a rozsah vymezen v geometrickém plánu vypracovaném společností GEO profi spol. s r.o. (identifikační číslo osoby 26891719). Uzavření předmětné smlouvy předcházelo zasedání zastupitelstva žalované ze dne 7. 2. 2011, na kterém byla tato smlouva schválena; dne 3. 3. 2014 však zastupitelstvo žalované daný souhlas s uzavřením předmětné smlouvy odvolalo. Usnesením Městského úřadu Břeclav ze dne 14. 7. 2014, č. j. MUBR 44237/2014, tak bylo zastaveno vodoprávní řízení žalobkyně ve věci povolení k nakládání s vodami a povolení stavby vodního díla (předmětné kanalizační a vodovodní přípojky), neboť žalobkyně v důsledku zrušení usnesení zastupitelstva žalované ze dne 7. 2. 2011 nebyla s to prokázat právo na předmětných pozemcích stavět. Citované rozhodnutí Městského úřadu Břeclav bylo následně potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Jihomoravského kraje ze dne 20 11. 2014, č. j. JMK 97798/2014. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 16. 2. 2017, č. j. 30 A 10/2015-176, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zrušení posledně uvedeného správního rozhodnutí. 4. Po právní stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že ačkoli žalobkyně má naléhavý právní zájem na požadovaném určení, předmětná smlouva nebyla uzavřena platně. Ačkoli zamýšlená stavba kanalizační a vodovodní přípojky měla být zřízena a provozována ve veřejném zájmu, a byla tak naplněna podmínka pro posouzení vztahu z předmětné smlouvy podle ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dále také „obchodní zákoník“ nebo „obch. zák.“ (srov. § 261 odst. 2 obch. zák.), obchodní zákoník úpravu věcných břemen neupravoval. Do dne 31. 12. 2013 bylo možno věcná břemena zřídit pouze v režimu zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále také „občanský zákoník“ nebo „obč. zák.“), a podle názoru soudu prvního stupně tak i smlouvu o smlouvě budoucí, jejímž předmětem je závazek uzavřít smlouvu o zřízení věcného břemena, bylo lze uzavřít pouze v občanskoprávním režimu. Předmětná smlouva však nesplňovala podmínky § 50a odst. 1 obč. zák., neboť v ní nebyly sjednány všechny podstatné náležitosti smlouvy o zřízení věcného břemena: pozemky, jichž se realizační smlouva měla týkat, totiž nebyly identifikovány parcelními čísly, tedy tak, aby v případě uzavření realizační smlouvy mohlo být věcné břemeno zapsáno do katastru nemovitostí. Uvedený požadavek přitom podle soudu prvního stupně (s odkazem na závěry rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 2. 1996, sp. zn. 11 Cmo 1/96) platí bez ohledu na to, zda má být smlouva o smlouvě budoucí posuzována podle § 289 odst. 1 obch. zák. či podle § 50a odst. 1 obč. zák.; jelikož jej předmětná smlouva nesplňovala, soud prvního stupně uzavřel, že tato smlouva je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem a pro neurčitost, a žalobu o určení její platnosti zamítl. 5. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně jako soud odvolací napadeným rozsudkem rozsudek soudu prvního stupně a) potvrdil ve výroku I a b) změnil ve výroku II tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 33 849 Kč (výrok I napadeného rozhodnutí), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozhodnutí). 6. Po částečném zopakování dokazování odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se také s jeho právním závěrem, že předmětná smlouva o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene není pro neurčitost vymezení svého předmětu platná. Odvolací soud zdůraznil, že jelikož obchodní zákoník neobsahoval úpravu smlouvy o zřízení věcného břemene, předmětná smlouva se musela řídit úpravou smlouvy o smlouvě budoucí obsaženou v občanském zákoníku. Ve srovnání s § 290 odst. 2 obch. zák., dle něhož je v případě nesplnění závazku strany uzavřít budoucí smlouvu možno domáhat se u soudu, aby určil obsah smlouvy, může soud podle § 50a obč. zák. toliko nahradit prohlášení vůle uzavřít smlouvu, aniž by však mohl zasáhnout do obsahu této smlouvy, zejm. do jejích podstatných náležitostí. Smlouva o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene tak musí mimo jiné obsahovat přesné vymezení obsahu a rozsahu věcného břemene, především musí být řádně určena ta nemovitost, k níž se zřizovaným věcným břemenem omezuje vlastnické právo, stejně jako nemovitost, s jejímž vlastnickým právem je spojeno právo odpovídající věcnému břemeni. Nemovitosti musí být přitom označeny uvedením parcelních čísel a katastrálního území, v němž se nacházejí, příp. uvedením čísla listu vlastnictví a katastrálního úřadu, u nějž je založen; pokud má pozemek teprve vzniknout, musí být najisto postavena jeho geografická poloha. Odvolací soud tak uzavřel, že předmětná smlouva byla pro svou neurčitost neplatná, neboť rozsah a obsah věcného břemene v ní nebyl dostatečně vymezen a geometrický plán, který měl být vypracován společností GEO profi, spol. s r.o., v době uzavření smlouvy neexistoval. Smluvním stranám tak nemohlo být zjevné, které z ve smlouvě uvedených pozemků mají být v kterých částech a v jakém rozsahu zatíženy. Z uvedených důvodů proto odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v rozsahu obou výroků) napadla žalobkyně dovoláním. Dovolatelka v prvé řadě namítala, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (představované zejm. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 1998, sp. zn. 2 Cdon 603/97, a ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4412/2018), podle níž smlouva o smlouvě budoucí může být uzavřena podle ustanovení obchodního zákoníku, ačkoli smluvní typ smlouvy realizační je upraven toliko v občanském zákoníku. Odvolací soud podle žalobkyně dále nesprávně posoudil otázku náležitostí smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení věcného břemene, když požadoval, aby v předmětné smlouvě byly nemovitosti zatížené věcným břemenem přesně označeny, a nespokojil se s ujednáním stran, podle něhož rozsah věcného břemene bude určen geometrickým plánem; uvedená otázka přitom podle žalobkyně dosud nebyla v rozhodov