23 Cdo 938/2024 — Nejvyšší soud

23 Cdo 938/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2025 Spisová značka:23 Cdo 938/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:23.CDO.938.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Ochranné známky Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 10 odst. 2 předpisu č. 441/2003 Sb. Kategorie rozhodnutí:E EU Zveřejněno na webu:27. 3. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.05.2025I.ÚS 1521/25 Tomáš Langášek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost25. 7. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 23 Cdo 938/2024-403 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D. a Mgr. Jiřího Němce ve věci žalobkyně KORADO, a.s., se sídlem v České Třebové, Bří Hubálků 869, identifikační číslo osoby 25255843, zastoupené Mgr. Janem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 26/15, proti žalované KORAD Radiators s.r.o., se sídlem v Košicích, Vstupný areál U. S. Steel, Košice – mestská časť Šaca, Slovenská republika, identifikační číslo osoby 52182606, zastoupené Mgr. Janem Vytiskou, advokátem se sídlem v Praze 3, Velehradská 88/1, o ochranu práv vlastníka ochranných známek a o ochranu před nekalou soutěží, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 2 Cm 22/2020, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 9. 2023, č. j. 3 Cmo 71/2022-353, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce žalované. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 26. 4. 2022, č. j. 2 Cm 22/2020-237, žalobu v celém rozsahu zamítl (výroky I až X) a rozhodl o nákladech řízení (výroky XI a XII). 2. K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 9. 2023, č. j. 3 Cmo 71/2022-353, opravil rozsudek soudu prvního stupně v záhlaví ohledně obchodní firmy žalované (první výrok); dále rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I až IX potvrdil a ve výroku XI ohledně výše nákladů řízení změnil (druhý výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (třetí výrok). 3. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně včasně podaným dovoláním, jehož přípustnost spatřovala podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že napadené rozhodnutí spočívá na řešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně které dosud nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešeny. Konkrétně dovolatelka formulovala tyto právní otázky: a) Otázka předchozího užívání nezapsaného označení KORAD a uplatnění omezení účinků ochranné známky ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), (dále také jen „ZOZ“). b) Otázka přechodu práv uživatelů dřívějšího nezapsaného označení na žalovanou v důsledku převodu závodu či jiné obdobné právní skutečnosti. c) Otázka převodu či přechodu práv uživatele nezapsaného označení na žalovanou na základě rámcové smlouvy a kupní smlouvy. d) Otázka zániku práv k nezapsanému označení KORAD v důsledku následné registrace ochranné známky téhož znění týmž oprávněným subjektem. 4. U otázky pod bodem a) dovolatelka namítala, že odvolací soud nesprávně posoudil, zda se ve vztahu k užívání nezapsaného označení KORAD žalovanou uplatní omezení účinků ochranné známky žalobkyně ve smyslu § 10 odst. 2 ZOZ. Dovolatelka odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu a uvedla, že označení musí být užíváno k označování výrobků a služeb, které byly řádně uvedeny na trh. Podle dovolatelky tak užívání nezapsaného označení KORAD, které žalovaná užívala vesměs interně a nikoli namířené směrem k trhu a zákazníkům, nebylo způsobilé omezit účinky ochranné známky žalobkyně, neboť zde chybí naplnění podmínky řádného uvedení na trh. Dovolatelka dále namítala, že se odvolací soud nijak nevypořádal s její argumentací, že před 31. 7. 1991 žalovaná nemohla užívat nezapsané označení v souladu s právem České republiky, neboť v dané době český právní řád nezapsaná označení nechránil a jejich uživatelům nepřiznával žádná práva. 5. U otázky pod bodem b) dovolatelka považovala za nesprávný závěr odvolacího soudu, že žalovaná vstoupila do tržního postavení původního uživatele nezapsaného označení a náleží jí tak práva podle § 10 odst. 2 ZOZ. Dovolatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3944/2019, a namítala, že soudy svůj závěr o tom, že žalovaná vstoupila do tržního postavení svých předchůdců, řádně neodůvodnily a nezabývaly se konkrétními právními tituly v rámci článků nástupnického řetězce, ani tím, zda došlo ke vstupu do tržního postavení původního subjektu na základě právních skutečností obdobných převodu nebo přechodu závodu. Dovozovala, že dle judikatury má v důsledku vstupu do tržního postavení subjektu dojít k nahrazení původního subjektu na relevantním trhu, k čemuž v projednávané věci nedošlo, neboť mateřská společnost VSŽ a. s. nezanikla, dále působila na trhu. Rovněž namítala, že soudy nevysvětlily, co konkrétně bylo v jednotlivých článcích nástupnického řetězce „jinou obdobnou právní skutečností“, v jejímž důsledku žalovaná vstoupila do tržního postavení původního subjektu. 6. K otázce pod bodem c) dovolatelka uvedla, že rozhodnutí ve věci záviselo na posouzení, zda rámcová smlouva a kupní smlouva ze dne 1. 6. 2019 uzavřené mezi U. S. Steel Košice s.r.o. a KORAD Radiators s.r.o. byly takovými právními skutečnostmi, na jejichž základě mohlo dojít k převodu či přechodu nezapsaného označení KORAD na žalovanou. Odkázala na judikaturu, podle které omezení účinků ochranné známky podle § 10 odst. 2 ZOZ nepředstavuje subjektivní právo, ale určitou licenci omezující absolutní právo vlastníka ochranné známky, a že samostatný přechod či převod licence tohoto omezení účinků ochranné známky není možný. Podle dovolatelky je z obsahu smluv zřejmé, že na jejich základě nemohlo dojít k převodu práv k nezapsanému označení KORAD, neboť smlouvy upravovaly přechod konkrétních vyjmenovaných aktiv, nikoli závodu či části závodu, přičemž dle judikatury platí, že práva k nezapsanému označení nelze převést singulární sukcesí. Dovolatelka dále namítala, že i kdyby se jednalo o vstup žalované do tržního postavení U. S. Steel, tak ujednání ve smlouvách vylučující převod práv k duševnímu vlastnictví – tedy dle dovolatelky i práv k nezapsanému označení – měly mít přednost před obecným pravidlem dovozeným v judikatuře. 7. Otázku pod bodem d) dovolatelka konkretizovala tak, že jde o to, zda mohl tvrzený právní předchůdce žalované užívat označení KORAD současně na území Slovenské republiky z titulu ochranné známky a na území České republiky z titulu nezapsaného označení, když označení mělo společný původ v dřívějším nezapsaném označení údajně užívaném na celém území České a Slovenské federativní republiky. Poukázala na to, že soudy vzaly za prokázané, že právnímu předchůdci žalované vzniklo právo k nezapsanému označení KORAD před registrací ochranné známky žalobkyně ve smyslu § 10 odst. 2 ZOZ s účinky pro celé území tehdejší federace. Právní předchůdce žalované pak ukončil užívání KORAD z titulu nezapsaného označení, jelikož si registroval (po rozpadu federace) pro území Slovenské republiky stejnojmennou ochrannou známku. Dovolatelka pak namítala, že totéž je třeba aplikovat také ve vztahu k území České republiky, neboť pokud nezapsané označení mělo účinky pro celou federaci, pak zánik téhož nezapsaného označení na území Slovenské republiky muselo nutně znamenat i jeho zánik pro území České republiky. Dovolatelka odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3944/2019, podle něhož ukončením užívání předmětného označení předchozím uživatelem zaniká omezení účinků ochranné známky a nemůže být znovu obnoveno. 8. Dovolatelka dále namítala vady řízení, které dle jejího názoru zakládají porušení práva na spravedlivý proces, konkrétně namítala nedostatečné odůvodnění závěrů soudů, neúplné zjištění skutkového stavu a neprovedení důkazů předložených žalobkyní a to, že soudy na základě provedených důkazů dospěly k nesprávným skutkovým zjištěním. Závěrem dovolatelka navrhla, aby dovolací soud změnil napadený rozsudek tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví, případně aby napadený rozsudek