24 Cdo 1123/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1123/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 5. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1123/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1123.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 59 odst. 1 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 6. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.08.2024IV.ÚS 2434/24 Veronika Křesťanová odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost<br/>odmítnuto pro nepřípustnost18. 9. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1123/2024-675 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci opatrované N. H., zastoupené opatrovníkem pro řízení JUDr. Lenkou Danielowitzovou, advokátkou, se sídlem v Táboře, Smetanova 664, za účasti A. H., jako hmotněprávního opatrovníka, zastoupené Mgr. Lucií Slabou, advokátkou, se sídlem v Českých Budějovicích, Zátkovo nábř. 448/7 a Z. H., zastoupenému Mgr. Michalem Smečkou, advokátem, se sídlem v Praze 7, Badeniho 291/3, o prodloužení doby omezení svéprávnosti a o opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 30 P 292/2011, o dovolání Z. H. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 19. 12. 2023, č. j. 15 Co 280/2023-649, takto: I. Dovolání Z. H. se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Táboře (dále jen „soud prvního stupně“) v řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti a opatrovnictví N. H. (dále jen opatrovaná), které zahájil z moci úřední svým usnesením ze dne 4. 1. 2023, č. j. 30 P 292/2011-491, rozsudkem ze dne 28. 7. 2023, č. j. 30 P 292/2011-604, prodloužil omezení svéprávnosti a s tím spojené opatrovnictví tak, že opatrovanou nově omezil ve svéprávnosti s tím, že není způsobilá samostatně právně jednat ve věcech uzavření manželství, osvojení včetně udělení souhlasu k osvojení, pořízení pro případ smrti, podání žádosti o vydání občanského průkazu, podání žádosti o vydání cestovního dokladu, zajištění v hmotné nouzi a státní sociální podpory, realizace práva na sociální služby, smluvně a majetkově se zavazovat, měnit stávající vztahy, zakládat nové smluvní vztahy, posouzení poskytnutí zdravotních služeb, popř. důsledku jejich poskytnutí, pracovněprávních vztahů, nakládání s jměním v hodnotě přesahující 100 Kč a nakládání s peněžními prostředky přesahujícími 100 Kč denně, a to na dobu 5 let od právní moci rozsudku (výrok I). Opatrovníkem N. H. soud jmenoval A. H. s tím, že je oprávněna za opatrovanou právně jednat ve všech záležitostech přesahujících rozsah jejího omezení daný soudním rozhodnutím a dále je oprávněna spravovat jmění opatrované v rozsahu běžné správy jmění, přičemž nejedná-li se o běžnou správu, vyžaduje se k naložení se jměním zastoupené schválení soudu (výroky II a III). Dále zamítl návrh Z. H., pokud se jím dožadoval, aby byl jmenován opatrovníkem N. H. (výrok IV), čímž soud prvního stupně současně změnil svůj předchozí rozsudek ze dne 27. 11. 2017 č. j. 30 P 292/2011-245 (výrok V) a státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok VI). Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VII) a opatrovnici pro řízení JUDr. Lence Danielowitzové přiznal odměnu ve výši 6 500 Kč (výrok VIII). Dospěl s podrobným odůvodněním k závěru, že je namístě mírně modifikovat rozsah dosavadního omezení svéprávnosti opatrované a naopak neshledal opodstatněným požadavek na změnu osoby hmotněprávního opatrovníka. 2. K odvolání Z. H. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (dále jen „odvolací soud“) svým rozsudkem ze dne 19. 12. 2023, č. j. 15 Co 280/2023-649, jednak odvolání navrhovatele proti rozsudku soudu prvního stupně v odstavci I, ve výroku o omezení svéprávnosti opatrované a ve výroku V o změně předchozího rozsudku o svéprávnosti odmítl (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II až VI potvrdil (výrok II rozsudku odvolacího soudu) a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III rozsudku odvolacího soudu). 3. Odvolací soud rovněž s podrobnější argumentací přisvědčil skutkovým i navazujícím právním závěrům soudu prvního stupně, vyjma výroku o nově definovaném rozsahu omezení svéprávnosti opatrované a o změně dřívějšího rozsudku, kde měl odvolání Z. H. za subjektivně nepřípustné, a proto jej s odvoláním na znění § 6 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“ ve spojení s § 218 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“ bez dalšího odmítl (aniž by v témže rozsahu byl oprávněn věcně rozsudek soudu prvního stupně přezkoumávat); zdůraznil přitom, že navrhovatel je účasten toliko řízení o jmenování opatrovníka, kdežto ve vztahu k rozhodování o rozsahu omezení svéprávnosti opatrované návrh nepodal, a proto mu ani nepřísluší právo podat odvolání. 4. Rozsudek odvolacího soudu navrhovatel napadl dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. 5. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Dovolání podané navrhovatelem Z. H. (dále jen „navrhovatel“, „dovolatel“ nebo „otec“) není objektivně přípustné proti rozsudku odvolacího soudu v tom rozsahu, jímž bylo jeho odvolání proti části rozsudku soudu prvního stupně jako subjektivně nepřípustné odmítnuto. 7. Podle § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. Podle § 229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo [jako v této věci] odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost. Přezkoumávaný rozsudek odvolacího soudu má ve výroku I povahu usnesení, jímž nebylo věcně rozhodnuto o podaném odvolání a současně jde o rozhodnutí, jímž bylo odvolání jako nepřípustné odmítnuto. Proti uvedenému výroku mohl dovolatel (navrhovatel) brojit prostřednictvím žaloby pro zmatečnost (a v ní uplatnit všechny argumenty, jež nyní snáší vůči danému výroku v právě posuzovaném dovolání), dovolání proti němu však podat nelze a dovolacímu soudu již proto nepřísluší se v uvedeném rozsahu zabývat uplatněnou dovolací argumentací, a to zcela bez ohledu na to, že v ní je namítáno porušení práva na spravedlivý proces. Bez významu pak rovněž zůstává, že dovolatel se v této části svého opravného prostředku ani nepokusil vypořádat s odkazem odvolacího soudu na recentní judikaturu Nejvyššího soudu (srov. odst. 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí). 8. Dovolání není přípustné (v části označené jako II) rovněž směřuje-li do výroku II rozsudku odvolacího soudu, a to v rozsahu, jímž jím byly potvrzeny nákladové výroky (VI až VIII) rozsudku soudu prvního stupně. To proto, že dovolání zákonodárce nepřipouští proti té části rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto v otázce náhrady náklady řízení (§ 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.). Na základě výše uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání navrhovatele podle § 243c odst. 1 o. s. ř. v tomu odpovídajícím rozsahu bez dalšího odmítl. 9. Dovolání však není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné ani ve zbývajícím rozsahu (výroky II až IV rozsudku soudu prvního stupně potvrzené výrokem II napadeného rozsudku odvolacího soudu), pokud byly (s argumentací obsaženou v bodě III a následujících dovolání) napadeny výroky týkající se (ne)jmenování hmotněprávního opatrovníka N. H., neboť ve vztahu takto napadené části nebylo Nejvyšším soudem zjištěno, že by se odvolací soud odchýlil od jeho ustálené judikatury (resp. že by existovala k dané problematice otázka judikaturou dovolacího soudu neřešená). 10. Pokud v úvodu svého mimořádného opravného pr