24 Cdo 1297/2024 – Nejvyšší soud

24 Cdo 1297/2024-93 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci navrhovatelky, která se představuje jako V. S., a tvrdí o sobě, že se narodila dne XY, a v návrhu uvedla jako adresu svého bydliště „XY“, zastoupené Mgr. Davidem Strupkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Betlémské náměstí č. 351/6, za účasti 1) Mgr. Tomáše Roubíka, advokáta se sídlem v Praze 8, Voctářova č. 2500/20a, jako opatrovníka domnělého otce J. P., narozeného dne XY a zemřelého dne XY, a 2) Mgr. Hany Fidesové, advokátky se sídlem v Praze 1, Dlouhá č. 35, jako opatrovnice domnělé matky M. S., narozené dne XY a (podle tvrzení navrhovatelky) zemřelé dne XY, o určení rodičovství, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 63 C 121/2022, o dovolání navrhovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. listopadu 2023 č.j. 12 Co 188/2023-73, takto: Usnesení městského soudu, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 11. května 2023 č.j. 63 C 121/2022-59 a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. srpna 2023 č.j. 63 C 121/2022-69 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Navrhovatelka se návrhem podaným u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 27.5.2022 domáhala určení, že jejími rodiči jsou (již zemřelí) M. S. a J. P. Návrh odůvodnila tím, že se narodila v době, kdy její rodina od roku 1972 kočovala po Evropě. Narodila se v zahraničí, ale neví, v jakém státě či městě. Rodiče jí dali jméno V., pod nímž ji znala celá rodina a které i ona vždy používala. Po celý život byla v rodině informována, že domnělí rodiče jsou jejími biologickými rodiči, nikdy o tom neměla důvod pochybovat, protože s nimi žila a vychovávali ji. Rodina žila v zahraničí, domnělá matka zemřela v SRN, domnělý otec v České republice. Navrhovatelka se vrátila do Česka přibližně v roce 2010. Teprve po smrti domnělého otce pocítila potřebu mít rodičovství, a tím i svoji vlastní identitu, potvrzené úřední cestou. Ačkoli domnělí rodiče již nežijí, navrhovatelka požádala o spolupráci svého bratra Š. P., který se narodil v roce XY ještě před odchodem rodiny do zahraničí, a má proto oba domnělé rodiče uvedené jako své rodiče v rodném listě. Podle znaleckého posudku prof. Mgr. Jiřího Drábka, Ph.D. ze dne 14.8.2021 z oboru genetiky je úplné sourozenectví navrhovatelky a Š. P. pravděpodobné z 99,998 %. 2. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 11.5.2023 č.j. 63 C 121/2022-59 (ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 16.8.2023 č.j. 63 C 121/2022-69) řízení zastavil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně zdůraznil, že „jednou z podmínek řízení je i existence navrhovatelky“. Soudu se však „lustrací v informačním systému základních registrů nepodařilo totožnost, resp. existenci, navrhovatelky ověřit“. Při jednání zástupce navrhovatelky „potvrdil, že tato z formálního hlediska neexistuje, není evidována ani v ČR, ani v SR a není schopna uvést jakýkoli jiný stát, v němž by byla její existence evidována, a nedisponuje proto ani žádným dokladem totožnosti“. Zástupce navrhovatelky tomto ohledu navrhl svědeckou výpověď bratra navrhovatelky Š. P., narozeného XY, za účelem rekognice osoby navrhovatelky jakožto jeho sestry, a výslech znalce prof. Mgr. Jiřiho Drábka, Ph.D., který měl určit sourozenectví navrhovatelky a Š. P., a to za účelem rekognice navrhovatelky jakožto osoby, kterou vyšetřoval. K dotazu soudu ovšem zástupce navrhovatelky potvrdil, že bratr navrhovatelky bude schopen potvrdit toliko skutečnost, že ona je jeho sestrou, nebude však schopen potvrdit potřebné údaje ke ztotožnění navrhovatelky (datum a místo narození). Stejně tak znalec bude schopen toliko poznat osobu, kterou při zpracovávání znaleckého posudku vyšetřoval, nebude však moci potvrdit jakékoli identifikační údaje navrhovatelky, neboť její identitu při vyšetření nemohl ověřit. Za tohoto stavu dospěl soud prvního stupně k závěru, že „nelze mít za doloženou samotnou existenci navrhovatelky, jak je označena v návrhu na určení rodičovství“, což shledal důvodem pro zastavení řízení. 3. K odvolání navrhovatelky Městský soud v Praze usnesením ze dne 21.11.2023 č.j. 12 Co 188/2023-73 usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud s poukazem na ustanovení § 15 odst. 1 o. z. a § 19 o.s.ř. zdůraznil, že „nejdříve musí být postaveno najisto, že osoba, která o sobě tvrdí, že je V. S., narozená dne XY, existuje“ (tj. že má právní osobnost a způsobilost být účastníkem řízení), a „teprve pak se tato osoba může u soudu domáhat určení rodičovství“. „Údajná navrhovatelka zvolila postup opačný, kterým se snaží získat rodiče, a tím prokázat svoji existenci“, a – jak vyplývá i z přednesu jejího zástupce – „snaží se touto cestou si opatřit totožnost“. Tento postup však podle názoru odvolacího soudu „nemá oporu v zákoně“. Za situace, kdy soud prvního stupně „lustrací osoby uvedeného jména, příjmení a data narozeni nezjistil existenci údajné navrhovatelky“, dospěl rovněž odvolací soud k závěru, že „údajná navrhovatelka nemá právní osobnost, ani způsobilost být účastníkem řízení (§ 19 a § 20 odst. 1 o.s.ř.)“, což představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, pro který nezbývá než řízení podle ustanovení § 104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. K závěru o „neexistenci údajné navrhovatelky“ přitom podle mínění odvolacího soudu „přispívá i skutečnost, že se k jednání soudu prvního stupně ani nedostavila a nemá na údajné adrese poštovní schránku“, a „pochybnosti o celé věci vzbuzuje též skutečnost, že se údajná navrhovatelka snaží získat totožnost či novou totožnost až v době, kdy jí je 47 let, a lze si jen těžko představit, že by do této doby nedisponovala žádným dokladem totožnosti, nechodila nikde do školy, nikdy nenavštívila lékaře atd.“. Ve shodě se soudem prvního stupně ani odvolací soud neshledal navržené důkazy na svědeckou výpověď Š. P. a znalce prof. Mgr. Jiřiho Drábka, Ph.D. za způsobilé prokázat totožnost navrhovatelky. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání. Namítala, že „pouhý fakt, že fyzickou osobu nelze lustrací v úředních evidencích identifikovat“, nemůže (bez dalšího) znamenat, že fyzická osoba neexistuje (že nemá právní osobnost, a tím ani způsobilost být účastníkem řízení). Současně vytkla odvolacímu soudu, že není správný ani jeho závěr, že „osoba, jejíž totožnost je nejasná, nemůže podat návrh na určení otcovství (např. právě proto, aby své identifikace dosáhla), ale postup musí být opačný“. Navrhovatelka přisvědčila soudům v tom, že „účastníkem řízení může být pouze fyzická osoba, která fyzicky existuje“, a že „z procesně formálního hlediska je také nutné, aby v rámci procesních úkonů a zejména pak v rozhodnutí soudu byla fyzická osoba označena nezaměnitelným způsobem“. Je tedy správné, že fyzická existence navrhovatelky měla být doložena, a to primárně její osobní přítomností před soudem. K té nedošlo při prvním jednání, její právní zástupce nicméně vznesl návrhy na dokazování, které by dostatečně osvědčilo jak fyzickou existenci osoby, která pod jménem V. S. vystupuje, tak skutečnost, že právě tato osoba podstoupila znalecké zkoumání, je tedy úplnou sestrou Š. P., a tudíž dítětem domnělých rodičů. Podle názoru dovolatelky „s přihlédnutím k nespornému charakteru řízení měla navrhovatelka dostat příležitost tyto skutečnosti prokázat“. Z rozhodnutí soudů se však podává, že „důvodem pro nepříznivé rozhodnutí nebylo procesní zanedbání navrhovatelky ve formě její nepřítomnosti při prvním jednání, ale skutečnost, že její jméno, příjmení a datum narození nelze dohledat v příslušných rejstřících či evidencích“. Soudy ovšem podle názoru dovolatelky „opomněly fakt, že právní osobnost se nabývá narozením, má ji i osoba, která není evidována v žádném rejstříku a žádné evidenci, postačí že fyzicky existuje; má-li právní osobnost, má i procesní způsobilost“. Žádné zákonné ustanovení „neuvádí, že soudního řízení se může zúčastnit jen taková osoba, jejíž identifikační údaje se podaří úřední cestou osvědčit“. Žádné zákonné ustanovení ani „neomezuje v podání návrhu na určení rodičovství osobu, jejíž totožnost nelze dovodit z úředních evidencí“. Je přitom podle mínění dovolatelky „nepodstatné, že navrhovatelka podala návrh hlavně proto, že určující rozhodnutí jí v dalším úředním postupu pomůže (přitom z praxe jsou známy případy, kdy rozhodnutí o určení rodičovství bylo právě prvním krokem k tomu, aby osoby s podobným osudem, jako má navrhovatelka, vydání osobních dokumentů dosáhly)“. Koneckonců každý, kdo podává návrh na určení či popření rodičovství, tak činí proto, aby jeho úřední evidence byla v souladu s biologickou realitou. Účel tohoto řízení je proto dodržen i v případě navrhovatelky, a „není dán jediný důvod, proč by se navrhovatelka nemohla domáhat