24 Cdo 1310/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1310/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 1. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1310/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1310.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dědictví Zastavení řízení Podíl v obchodní korporaci (dědění) [ Obchodní korporace ] Dotčené předpisy:§ 42 odst. 1 předpisu č. 90/2012 Sb. § 153 z.ř.s. § 154 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:3. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1310/2023-56 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v řízení o projednání pozůstalosti po zůstaviteli J. B., za účasti České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, vedeném u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 20 D 517/2022, o dovolání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2023, č. j. 102 Co 27/2022-40, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Okresního soudu v Kolíně (dále jen „soud prvního stupně“) ze dne 11. 5. 2022, č. j. 20 D 517/2022-3, bylo zahájeno řízení o pozůstalosti po zůstaviteli J. B., narozenému dne XY, zemřelému dne XY a projednáním pozůstalosti byl pověřen soudní komisař JUDr. Ivo Pařík, notář se sídlem v Kolíně. V průběhu řízení vyšlo najevo, že dědické právo po zůstaviteli svědčí na základě dědické posloupnosti manželce M. B. a dětem J. B., I. D. a O. B.. Zůstavitel zanechal jen majetek nepatrné hodnoty, spočívající v podílu (50 %) ve společnosti B-F. spol. s r.o. (dále též „společnost B-F. spol. s r.o.“), a v pohledávce za „Colonnade Insurance S.A., organizační složka, se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1683/127, identifikační číslo osoby 04485297, z titulu „přeplatku na pojistné smlouvě č. 7267009444“ ve výši 1 223 Kč; současně bylo zjištěno, že pohřeb zůstavitele vypravil jeho syn J. B., který pro případ zastavení řízení o pozůstalosti výslovně odmítl převzít zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty. 2. Soud prvního stupně (pověřený soudní komisař) usnesením ze dne 19. 10. 2022, č. j. 20 D 517/2022-29, řízení o pozůstalosti po J. B. zastavil a rozhodl, že zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty, spočívající rovněž v podílu (50 %) ve společnosti B-F. spol. s r. o. se vydává „státu Česká republika“ a že Česká republika – Okresní soud v Kolíně zaplatí notáři JUDr. Ivo Paříkovi za úkony, které v řízení provedl jako soudní komisař, odměnu, náhradu hotových výdajů a náhradu za daň z přidané hodnoty, jejichž výši stanovil na 1 586 Kč. Soud prvního stupně poté, co zjistil, že společnost B-F. spol. s r.o. naposledy podala daňové přiznání za rok 2020, v němž vykázala „celkovou daň 0 Kč“, a vypravitel pohřbu J. B. nesouhlasil s nabytím zůstavitelova majetku nepatrné hodnoty, postupoval „v souladu s hospodárností řízení a aktuální judikaturou“ (kdy odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, č. j. 24 Cdo 785/2020-72) a zůstavitelův majetek nepatrné hodnoty, tak, jak je výše popsán, vydal státu. 3. K odvolání účastnice řízení České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozhodnutím ze dne 14. 2. 2022, č. j. 102 Co 27/2022-40, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. 4. Odvolací soud shledal odvolání účastnice neopodstatněným. Konstatoval, že při posouzení okolnosti, na koho může přejít podíl zůstavitele ve společnosti s ručením omezeným není na místě rozlišovat jenom podle toho, jaký byl výsledek projednání a konečný způsob vypořádání pozůstalosti. Za rozhodující je třeba pokládat okolnost, komu podíl zůstavitele podle výsledku vypořádání připadl do vlastnictví, a nikoliv právní důvod takového připadnutí. Z hlediska právního postavení těch, kdo nabyli vlastnické právo k zůstavitelově majetku, je třeba v neposlední řadě přihlédnout také k tomu, že rozlišování podle právního důvodu nabytí zůstavitelova majetku by bezdůvodně zakládalo jejich nerovnost a působilo by újmu na jejich právech. Podle názoru odvolacího soudu proto smyslu a účelu ustanovení § 42 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „z. o. k.“) odpovídá takový výklad, který považuje za „dědice“ zůstavitele každého (všechny osoby, popřípadě stát), komu z pozůstalosti připadl (podle výsledku projednání a vypořádání pozůstalosti nebo z jiného důvodu) podíl zůstavitele ve společnosti s ručením omezeným; tímto „dědicem“ se tedy rozumí i stát, kterému byl podíl ve společnosti s ručením omezeným v souvislosti se zastavením řízení o pozůstalosti vydán jako zůstavitelův majetek bez hodnoty nebo majetek zůstavitele jen nepatrné hodnoty. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla účastnice řízení – Česká republika jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále též „dovolatelka“) dovoláním. 6. Splnění předpokladů přípustnosti dovolání spatřovala v tom, že dosud nebyla v rozhodování dovolacího soudu vyřešena otázka, zda lze podle ustanovení § 42 odst. 1 z. o. k. rozumět dědicem i stát, kterému byl podíl ve společnosti s ručením omezeným vydán v souvislosti se zastavením řízení o pozůstalosti jako zůstavitelův majetek bez hodnoty nebo jen nepatrné hodnoty. Dovolatelka dále uvedla, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, konkrétně od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2004, sp. zn. 21 Cdo 857/2004, podle kterého „nezanechal-li zůstavitel majetek nebo zanechal-li majetek jen nepatrné hodnoty, nemá zůstavitel právního nástupce, který by vstoupil do jeho práv a povinností“ a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2001, sp. zn. 21 Cdo 486/2000, podle nějž „k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nedochází tehdy, jestliže zůstavitel nezanechal žádný majetek nebo zanechal-li majetek jen nepatrné hodnoty. V těchto případech nemá právního nástupce, který by vstupoval do jeho práv a povinností a případný majetek nabývá vypravitel pohřbu nikoliv z titulu dědění, ale rozhodnutím soudu“. 7. Vzhledem k řečenému měla dovolatelka za to, že stát v případě, kdy mu podle § 154 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, dále jen „z. ř. s.“ připadne nepatrný majetek, není dědicem ani právním nástupcem, nemůže tak na něj ve smyslu § 42 odst. 1 z. o. k. přejít podíl zůstavitele ve společnosti. Tento podíl se stává uvolněným a státu vzniká (jen) právo na vypořádací podíl. Závěrem proto navrhovala, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. III. Přípustnost dovolání 8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb., dále jen „o. s. ř.“, nejsa přitom vázán rozsahem dovolatelem učiněných návrhů ve smyslu § 30 odst. 2 z. ř. s. 9. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. 10. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. 11. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 12. Dovolání je v poměrech projednávané věci přípustné, neboť dovolatelkou předkládaná otázka dosud nebyla dovolacím soudem za účinnosti nynější právní úpravy ve všech souvislostech vyřešena. IV. Důvodnost dovolání 13. Dovolání je sice přípustné, avšak nebylo shledáno opodstatněným. 14. Podle § 153 (dále jen „z. ř. s.“), nezanechal-li zůstavitel žádný majetek patřící do pozůstalosti, soud řízení o pozůstalosti zastaví. 15. Podle § 154 z. ř. s., zanechal-li zůstavitel majetek bez hodnoty nebo jen majetek nepatrné hodnoty, soud usnesením vydá zůstavitelův majetek tomu, kdo se postaral o pohřeb, jestliže s nabytím tohoto majetku vyslovil souhlas, a současně řízení zastaví; to neplatí o takovém majetku zůstavitele, o němž zákon stanoví, že k němu nabývají vlastnické právo jiné osoby. 16. Řízení o pozůstalosti má za cíl především zjistit, komu