24 Cdo 1375/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1375/2024 citace  Právní věta:Výslovné prominutí činu zakládajícího dědickou nezpůsobilost dědice ve smyslu ustanovení § 1481 o. z. nemusí spočívat jen v přímém slovním vyjádření zůstavitele, nýbrž je třeba je spatřovat i v jiném jednání zůstavitele, z nějž lze jednoznačně dovodit, že čin dědici odpustil. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 7. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1375/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1375.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědická nezpůsobilost Dotčené předpisy:§ 1481 o. z. § 1486 o. z. § 1487 o. z. § 1489 odst. 2 o. z. § 243d písm. a) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:19. 8. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:28 / 2025 Anotace:Soud prvního stupně určil čistou hodnotu pozůstalosti částkou 596 277,26 Kč a potvrdil nabytí dědictví dle zákonných dědických podílů (jednou polovinou) pozůstalým dětem M. K. a L. R. jako dědicům ze zákona v první dědické třídě s tím, že za pasiva odpovídají podle poměru toho, co z pozůstalosti nabývají, k celé pozůstalosti. Soud prvního stupně uvedl, že zůstavitelka byla vdova a nezanechala žádná právní jednání pro případ smrti, proto jsou jako dědici ze zákona povoláni pozůstalá dcera a pozůstalý syn, kteří dědictví neodmítli, když okolnosti, pro něž by byli dědicky nezpůsobilí, zjištěny nebyly, a kteří uplatnili výhradu soupisu, a proto odpovídají za dluhy zůstavitelky pouze do výše ceny nabytého dědictví. K odvolání M. K. změnil odvolací soud usnesení soudu prvního stupně tak, že se potvrzuje nabytí dědictví jako jediné dědičce ze zákona L. R., která s uplatněním výhrady soupisu a bez nařízení dědické posloupnosti nabývá veškerý majetek tvořící pozůstalost. Odvolací soud zjistil, že pozůstalý syn byl pravomocně shledán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, tedy úmyslného trestného činu, jehož se dopustil fyzickým napadením zůstavitelky a tím, že jí vyhrožoval zabitím, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, proto musel posoudit případnou dědickou nezpůsobilost M. K. Odvolací soud zjistil, že příslušný trestní spis obsahuje prohlášení psané vlastní rukou zůstavitelky, v němž zůstavitelka uvedla, že její syn s jejím vědomím podal žádost o přeměnu trestu na trest domácího vězení, a vyjádřila přesvědčení, že pobyt ve vězení mu pomohl se nad sebou zamyslet a že se ničeho podobného už nedopustí; zároveň vyslovila prosbu, aby bylo žádosti pozůstalého syna o přeměnu trestu vyhověno. Odvolací soud uvedl, že prohlášení zůstavitelky se nijak nezaobírá jednáním pozůstalého syna, ani neobsahuje výslovné prohlášení o tom, že zůstavitelka pozůstalému synovi „odpouští“ či „promíjí“ konkrétně popsané jednání, a proto uzavřel, že M. K. je dědicky nezpůsobilý a je jedinou dědičkou zůstavitelky pozůstalá dcera. Proti usnesení odvolacího soudu podal M. K. dovolání k Nejvyššímu soudu, který se zabýval řešením otázky, zda výslovné prominutí činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli lze spatřovat v písemné přímluvě zůstavitele za přeměnu zbytku nepodmíněného trestu odnětí svobody na trest domácího vězení odsouzeného potomka. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.09.2024III.ÚS 2521/24 Jiří Přibáň Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1375/2024-357 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po M. H., zemřelé dne XY, za účasti 1) L. R. a 2) M. K., zastoupeného Mgr. Josefem Karnoubem, advokátem se sídlem v Bílině, 5. května 213/4, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 36 D 612/2021, o dovolání M. K. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. listopadu 2022, č. j. 84 Co 138/2022-168, takto: I. Dovolání M. K. se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Řízení ve věci pozůstalosti po M. H., zemřelé dne XY (dále též jen „zůstavitelka“), bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 4. 2021, č. j. 36 D 612/2021-2. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce byl pověřen Mgr. Petr Michal, notář v Teplicích (§ 101 odst. 2 zákona o zvláštních řízeních soudních). 2. Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 8. 10. 2021, č. j. 36 D 612/2021-64, určil obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 608 074, 26 Kč, výši dluhů a jiných pasiv pozůstalosti částkou 11 797 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 596 277, 26 Kč (výrok I.) a potvrdil nabytí dědictví dle zákonných dědických podílů (jednou polovinou) pozůstalým dětem M. K. a L. R. jako dědicům ze zákona v první dědické třídě s tím, že za pasiva odpovídají podle poměru toho, co z pozůstalosti nabývají, k celé pozůstalosti (výrok II.). Rovněž stanovil odměnu a výši hotových výdajů soudního komisaře a způsob její úhrady oběma dědici (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). Uvedl, že zůstavitelka byla vdova a nezanechala žádná právní jednání pro případ smrti, proto jsou jako dědici ze zákona povoláni pozůstalá dcera a pozůstalý syn, kteří dědictví neodmítli, když okolnosti, pro něž by byli dědicky nezpůsobilí, zjištěny nebyly, a kteří uplatnili výhradu soupisu, a proto odpovídají za dluhy zůstavitelky pouze do výše ceny nabytého dědictví. Jelikož zůstavitelka nezanechala žádné pokyny ohledně rozdělení pozůstalosti, tímto nepověřila ani třetí osobu a mezi dědici nedošlo k dohodě, soud jim potvrdil nabytí dědictví ze zákona dle ust. § 1697 odst. 3 občanského zákoníku (§ 185 odst. 1 písm. g/ zákona o zvláštních řízeních soudních). 3. K odvolání M. K. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 16. 11. 2022, č. j. 84 Co 138/2022-168, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku II. tak, že se potvrzuje nabytí dědictví jako jediné dědičce ze zákona L. R., která s uplatněním výhrady soupisu a bez nařízení dědické posloupnosti nabývá veškerý majetek tvořící pozůstalost (výrok I.). Rovněž stanovil odměnu a výši hotových výdajů soudního komisaře a způsob jejich úhrady jedinou dědičkou (výrok II.) a rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III.). Konstatoval, že pozůstalá dcera v průběhu odvolacího řízení namítla, že pozůstalý syn byl v minulosti odsouzen za „ublížení na těle“ zůstavitelce, a proto se touto námitkou zabýval, neboť mohla vést k závěru o dědické nezpůsobilosti pozůstalého syna. Dodal, že skutečnost, že tuto námitku pozůstalá dcera vznesla až v odvolacím řízení, nebrání tomu, aby k ní ve svém rozhodování přihlédl, neboť v odvolacím řízení mohou být uváděny nové skutečnosti a důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně (§ 28 odst. z. ř. s.). Vyžádal si výpis z evidence trestního rejstříku fyzických osob, z něhož zjistil, že pozůstalý syn má v rejstříku trestů záznam o odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 18. 3. 2016, sp. zn. 47 T 12/2016, následně si od tohoto soudu vyžádal stejnopis uvedeného rozsudku, v němž se podává, že pozůstalý syn byl pravomocně shledán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 trestního zákoníku, tedy úmyslného trestného činu, jehož se dopustil fyzickým napadením zůstavitelky a tím, že jí vyhrožoval zabitím, za což byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Dospěl k závěru, že za uvedené situace byl vázán tímto trestním rozhodnutím, a proto musel zohlednit dědickou nezpůsobilost pozůstalého syna, ledaže by bylo zjištěno, že mu zůstavitelka jednání, pro které byl shledán vinným, „výslovně prominula“ (§ 1481 občanského zákoníku in fine). Jelikož pozůstalý syn v této souvislosti tvrdil, že mu zůstavitelka skutečně uvedené jednání prominula, odvolací soud si vyžádal trestní spis Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 47 T 12/2016 a zjistil, že obsahuje prohlášení psané vlastní rukou zůstavitelky a datované dnem 22. 6. 2016, v němž zůstavitelka (mimo jiné) uvedla, že její syn s jejím vědomím podal žádost o přeměnu trestu na trest domácího vězení, a vyjádřila přesvědčení, že pobyt ve vězení mu pomohl se nad sebou zamyslet a že se ničeho podobného už nedopustí; zároveň vyslovila prosbu, aby bylo žádosti pozůstalého syna o přeměnu trestu vyhověno. Odvolací soud dále proto uvedl, že prohlášení zůstavitelky neobsahuje „výslovné“ prominutí jednání, kterého se pozůstalý syn dopustil vůči ní a pro které byl shledán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu nebezpečného