§ 1489 občanský zákoník – Neplatnost a nepřihlížení k odmítnutí dědictví
Zákon občanský zákoník · 89/2012 Sb. · účinné od 1. 7. 2018 · Občanské právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 1489 občanského zákoníku stanoví, že odmítnutí dědictví musí být bezpodmínečné a úplné, a nelze jej vzít zpět, pokud dědic již projevil vůli dědictví přijmout, nebo pokud se již vyjádřil k přijetí či odmítnutí. Dědic nemůže odmítnout dědictví s tím, že si klade nějakou podmínku (např. "odmítám dědictví, pokud mi dáte auto"). (§ 1489 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, znění účinné od 1. 7. 2018)
Klíčová fakta
- Týká se: dědic
- Judikatura: na § 1489 odkazuje 6 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od
- Zdroj: e-Sbírka, 89/2012 Sb.
(1) Odmítne-li dědic dědictví pod podmínkou, s výhradou nebo jen zčásti, je odmítnutí dědictví neplatné.
(2) K odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic již svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout. Nepřihlíží se ani k projevu vůle, kterým dědic odvolá své prohlášení, že dědictví odmítá, nebo neodmítá, anebo že dědictví přijímá.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Dědic nemůže odmítnout dědictví s tím, že si klade nějakou podmínku (např. "odmítám dědictví, pokud mi dáte auto").
- Dědic nemůže odmítnout dědictví jen částečně (např. "odmítám dluhy, ale přijímám majetek").
- Pokud dědic svým jednáním dal najevo, že dědictví chce přijmout (např. začal s majetkem nakládat), nemůže ho později odmítnout.
- Jakmile dědic učiní prohlášení o odmítnutí nebo přijetí dědictví, nemůže toto prohlášení odvolat.
Na co si dát pozor
- Je důležité si uvědomit, že jakékoli jednání, které naznačuje přijetí dědictví, může zmařit pozdější snahu o jeho odmítnutí.
- Rozhodnutí o přijetí či odmítnutí dědictví je konečné a nelze jej měnit.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1489
Jak soudy aplikují § 1489
Podle ustanovení § 1489 odst. 2 o. z. k odmítnutí dědictví se nepřihlíží, dal-li dědic již svým počínáním najevo, že chce dědictví přijmout.
… o pozůstalosti dosud nebylo (ve smyslu ustanovení § 188 z. ř. s.) skončeno, pokládá se za zůstavitelova dědice ten, komu svědčí některý z důvodů dědění, kdo byl soudem v řízení o dědictví vyrozuměn o svém dědickém právu a kdo dědictví ve stanovené lhůtě neodmítl, popřípadě je nemůže z důvodů uvedených v ustanovení § 1489 o. z. , ve znění pozdějších předpisů, odmítnout, to vše za předpokladu, že v řízení o dědictví nedošlo (ve smyslu ustanovení § 170 z. ř. s.) ke sporu o jeho dědické právo, popřípadě že spor o jeho dědické právo byl již vyřešen.
Poukazuje také na to, že se odvolací soud nezabýval účinností odmítnutí dědictví ve smyslu ustanovení § 1489 o. z. v souvislosti s jejím jednáním s dovolatelkou a její dcerou K. K. o uzavření smlouvy o výpůjčce bytové jednotky č. XY k. ú. XY, která je předmětem pozůstalosti, a kde dovolatelka bydlí.