24 Cdo 157/2026 — Nejvyšší soud

24 Cdo 157/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2026 Spisová značka:24 Cdo 157/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.157.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozůstalost (o. z.) Autorské právo Dotčené předpisy:§ 154 odst. 1 z.ř.s. § 155 z.ř.s. § 129 písm. c) z.ř.s. § 192 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1005/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 157/2026-129 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. ve věci projednání pozůstalosti po E. I., zemřelém 15. 10. 2022, za účasti pozůstalé dcery B. H., zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Lublaňská 673/24, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 32 D 428/2022, o dovolání účastnice řízení B. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2025, č. j. 15 Co 206/2025-103, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 7. 5. 2025, č. j. 32 D 428/2022-80, zastavil řízení o návrhu pozůstalé dcery B. H. na dodatečné projednání pozůstalosti po předchozím zastavení pozůstalostního řízení (výrok I) a rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů vzniklých v této fázi řízení soudem pověřenému soudnímu komisaři Mgr. Nikolovi Slavíkovi, notáři v Praze (výrok II). 2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně k odvolání účastnice řízení potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). 3. Výše popsaným způsobem soudy obou stupňů rozhodly za procesní situace, kdy majetek uvedený pozůstalou dcerou v návrhu na dodatečné projednání pozůstalosti podaný podle § 192 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) v podobě autorských práv po E. [E.] I., starším (otci nynějšího zůstavitele) byl již v rámci řízení o pozůstalosti po E. I., mladším, vyřešen. Odvolací soud (ve stručnosti řečeno) vycházel z toho, že zůstavitel zemřel dne 15. 10. 2022, dne 14. 11. 2022 se před pověřeným soudním komisařem konalo předběžné šetření, k němu se dostavila pozůstalá bývalá manželka A. I., která při něm označila děti zůstavitele (I. I., B. H., E. I., M. I.) a jako aktiva náležející do pozůstalosti specifikovala – mimo jiné i „jiný majetek – autorská práva po otci E. I. – OSA, DILIA, Intergram)“ a taktéž pasiva náležející do pozůstalosti (náklady pohřbu jí uhrazené ve výši 18 654 Kč). Současně vyslovila souhlas s tím, aby jí v případě, že bude pozůstalostní řízení zastaveno dle § 154 z. ř. s., byl vydán majetek bez hodnoty, popř. majetek nepatrné hodnoty zanechaný zůstavitelem). Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o. s. – dále jen „OSA“ [správně jde ovšem o „zapsaný spolek“ a nikoliv „občanské sdružení“ – poznámka Nejvyššího soudu] v podání ze dne 18. 11. 2022 na dotaz soudního komisaře uvedl, že zůstavitel byl OSA zastupován jako dědic 3/8 autorských majetkových práv po panu E. I. (starším), autorovi hudebních děl a zhudebněných textů. Ke dni úmrtí nenáležela zůstaviteli pohledávka z titulu autorských odměn. Na kontě dědice se nacházely prostředky ve výši 244,28 Kč. Intergram – Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů, z. s., v podání ze dne 22. 11. 2022 uvedla, že ke dni úmrtí neměl zůstavitel u ní žádnou pohledávku, DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura, z. s., v podání ze dne 22. 11. 2022 sdělila, že zůstavitel byl nositelem autorských majetkových práv ve výši 3/8 k dílu pana E. I., st. (XY – 12. 3. 1985), který byl autorem hudby k divadelním hrám. Ke dni úmrtí zůstavitele není v DILIA pro zůstavitele E. I., mladšího deponován žádný autorský honorář vzniklý za užití díla E., staršího, který by se tak měl stát, vedle autorských majetkových práv, předmětem „dědického řízení“. 4. Usnesením ze dne 21. 12. 2022, č.j. 32 D 428/2022-42, soud prvního stupně zůstavitelem zanechaný majetek nepatrné hodnoty, tj. zejména: závod, který zůstavitel provozoval jako fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona nezapsaná v obchodním rejstříku, provozovaný pod obchodní firmou E. I., IČO: XY se sídlem XY, „bez obvyklé ceny“; pohledávka za Centrem sociálních služeb XY, IČO: XY, z titulu přeplatku za služby ve výši 295 Kč; 3/8 autorských majetkových práv po E. I., jako autora hudebních děl a zhudebněných textů; autorská majetková práva po E. I., jako výkonném umělci; 3/8 autorských majetkových práv po E. I. st. (XY – 12. 3. 1985), jako autora hudby k divadelním hrám, vydal A. I., narozené XY, která se postarala o pohřeb, současně pozůstalostní řízení zastavil a rozhodl o (tehdejší) odměně a náhradě hotových výdajů soudního komisaře [dále jen „usnesení o zastavení původního řízení“]. K odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně (pověřený soudní komisař) uvedl, že v rámci šetření zjistil, že zůstavitel měl k datu úmrtí jen majetek v rozhodnutí podrobněji specifikovaný s tím, že autorská majetková práva „se neoceňují“, závod byl „bez obvyklé ceny“, a pohledávka za Centrem sociálních služeb XY je ve výši 295 Kč. Vypravitel pohřbu (šlo o bývalou manželku zůstavitele) vyslovil s nabytím tohoto majetku souhlas, a proto ve věci s odkazem na § 154 z. ř. s. rozhodl o jeho vydání bývalé manželce zůstavitele. Usnesení (proti němuž zákon odvolání nepřipouští), nabylo právní moci dnem 29. 12. 2022, kdy bylo doručeno vypravitelce pohřbu. 5. Soud prvního stupně posléze rozhodoval o návrhu pozůstalé dcery B. H. na dodatečné projednání dědictví, v němž cílila na opětovné projednání autorských práv po E. I., st. Nesouhlasila s postupem, který pověřený soudní komisař původně zvolil a jež vyústil v zastavení řízení a vydání majetku nepatrné hodnoty jiné osobě než dědicům. Soud prvního stupně řízení o podaném návrhu zastavil s tím, že o (majetku v podobě majetkových autorských práv) již bylo rozhodnuto usnesením o zastavení původního pozůstalostního řízení, které nabylo právní moci dne 29. 12. 2022. S odkazem na ustanovení § 83, § 103 a § 104 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení o dodatečném návrhu zastavil z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení – res iudicata, tj. v podobě tzv. překážky věci rozhodnuté. Odvolací soud posléze přisvědčil závěrům soudu prvního stupně jak v tom, že řízení o návrhu na dodatečné projednání pozůstalosti je zatíženo neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (kdy citoval znění § 103 a 104 o. s. ř.), kterýžto závěr ještě dále doplnil zejména tím směrem, že o autorských majetkových právech již bylo rozhodnuto jejich vydáním vypravitelce pohřbu a tento majetek tak nelze (ani dodatečně) projednat znovu. Současně uvedl, že účastnice řízení nijak neprokázala, že by tentýž majetek měl jinou než nepatrnou hodnotu, i z tohoto důvodu by její návrh nemohl obstát. 6. Usnesení odvolacího soudu napadla (patrně) v celém rozsahu pozůstalá dcera B. H. dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), odmítl. 7. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 8. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. V dané věci nemůže být dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud, přestože lze mít výhrady k závěru soudu prvního stupně, jenž odvolací soud převzal, že usnesení o zastavení původního řízení vytváří překážku věci pravomocně rozhodnuté i ve vztahu k návrhu, který podala osoba, které takové rozhodnutí nebylo (zcela v souladu s právní úpravou) doručováno a vůči níž proto nemůže být takové rozhodnutí tzv. subjektivně závazné (srov. § 159 odst. 1, 3 a 4 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.) své rozhodnutí (opodstatněně) vybudoval na zcela přiléhavém a pro věc určujícím závěru, že podle