24 Cdo 1772/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1772/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:5. 9. 2024 Spisová značka:24 Cdo 1772/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.1772.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Aktiva Pozůstalost (o. z.) Žaloba Dotčené předpisy:§ 172 z.ř.s. § 189 odst. 1 z.ř.s. § 193 odst. 1 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1772/2024-190 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobkyně J. J., zastoupené Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická č. 325/6, proti žalovaným 1) K. Š. a 2) K. Š., oběma zastoupeným JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova č. 376/12, o 212.052,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 18 C 338/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. února 2024 č.j. 69 Co 241/2023-160, takto: Rozsudek krajského soudu v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby co do částky 171.100,- Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudy obou stupňů, a rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 28. června 2023, č.j. 18 C 338/2022-96, v části, v níž byla zamítnuta žaloba co do částky 171.100,- Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení; v dalším se dovolání žalobkyně odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobkyně se domáhala (žalobou podanou u soudu prvního stupně dne 20.10.2022), aby byla žalovaným uložena povinnost zaplatit jí 212.052,- Kč se „zákonným“ úrokem z prodlení od 4.10.2022 do zaplacení s tím, že „do výše úhrady jednoho ze žalovaných se druhý žalovaný své povinnosti zaplatit žalovanou částku zprostí“. Žalobu odůvodnila tím, že na základě pravomocného usnesení Okresního soudu v Olomouci o projednání dědictví ze dne 3.3.2021 sp. zn. 66 D 2003/2020 zdědila po své zemřelé matce J. Š. finanční prostředky na účtu č. XY. Žalovaný 1), druhý dědic a bratr žalobkyně, za života matky i po její smrti zaslal z účtu č. XY na účet své dcery - žalované 2), aniž by k tomu měl smluvní nebo zákonný důvod, tyto platby: dne 1.9.2020 částku 50.000 Kč, dne 1.10.2020 částku 50.000 Kč, dne 2.10.2020 v 7:07 hodin částku 70.000 Kč a 1.100 Kč, dne 3.10.2020 částku 80.000 Kč a dne 10.11.2020 částku 12.000 Kč. Matka přitom byla dne 28.8.2020 hospitalizována ve FN Olomouc s diagnózou rakoviny v terminálním stadiu a na tuto nemoc zemřela v poledne dne XY. Podle názoru žalobkyně všechny platby z účtu matky provedené za jejího života byly provedeny bez jejího vědomí a v rozporu s jejími zájmy. Platby provedené po její smrti pak postrádají jakékoli rozumné odůvodnění a jdou ke škodě žalobkyně. Celkem tak byla bez právního důvodu z účtu č. XY zaslána na účet žalované 2) částka 263.100 Kč. Následně dne 30.4.2021 žalovaný 1) vložil na účet žalobkyně č. XY finanční prostředky ve výši 95.000 Kč, a to „jednoznačně v souvislosti s trestním oznámením žalobkyně na žalovaného 1) ze dne 29.3.2021“. Jelikož přípisem ze dne 22.3.2021 byl žalovaný 1) vyzván k úhradě částky 43.952 Kč z titulu uhrazení pohledávky žalobkyně z dědického řízení, avšak této výzvě nevyhověl, žalobkyně si na tuto částku započetla žalovaným 1) vloženou částku 95.000 Kč. Z vložené částky tak na další nároky žalobkyně zůstala částka 51.048 Kč, o niž „ponížila“ svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení, a tudíž výsledná částka požadovaná touto žalobou po žalovaných z titulu bezdůvodného obohacení činí 212.052 Kč. 2. Žalovaní namítali, že uplatněný nárok žalobkyně neuznávají. Žalovaný 1) uvedl, že finanční převody za života matky (1.9., 1.10. a 2.10.2020 v celkové výši 171.100 Kč) byly učiněny s jejím souhlasem a vědomím. Protože se o matku po úmrtí otce staral prakticky on (žalobkyně pracovala dlouhodobě v zahraničí), bylo jejím přáním, aby převody financí za jejího života učinil, převáděné částky mu darovala a on je pak daroval své dceři – žalované 2). I v případě financí převedených po smrti matky žalovaný 1) respektoval její přání (použít peníze na opravu hrobu), avšak poté, co proti němu žalobkyně podala trestní oznámení, po poradě s právní zástupcem vrátil peníze ve výši 95.000 Kč na účet matky zpět. Policie trestní oznámení uzavřela s tím, že nebylo prokázáno, že by se žalovaný 1) dopustil nějakého trestného činu. Žalovaný 1) odmítl, že by žalobkyně byla oprávněna započíst vůči vrácené částce 95.000 Kč částku 43.952 Kč, o které tvrdí, že představuje její nárok z titulu náhrady škody za zděděné movité věcí, které si nemohla odvézt, protože nebyly na určeném místě. Žalovaný 1) za údajně chybějící věci nenese odpovědnost, u některých položek ani neví, o co se jedná. 3. Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 28.6.2023 č.j. 18 C 338/2022-96 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným „k rukám společným a nerozdílným“ na náhradě nákladů řízení 73.993,92 Kč k rukám jejich zástupce. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že dne XY zemřela matka žalobkyně a žalovaného 1) a následně usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 3.3.2021 č.j. 66 D 2003/2020-227 byla v řízení o její pozůstalosti schválena dohoda dědiců (žalobkyně a žalovaného 1) o rozdělení pozůstalosti, na základě které žalobkyně nabyla práva a povinnosti k Plus Kontu č.ú. XY, vedenému na jméno zůstavitelky (zemřelé matky) u Československé obchodní banky, a.s., v obvyklé ceně ve výši zůstatku na účtu ke dni úmrtí 459,11 Kč s příslušenstvím. Podle odůvodnění tohoto usnesení žalobkyně při jednání před soudním komisařem konaném dne 25.2.2021 požádala, aby do aktiv pozůstalosti byly zařazeny i ty zůstatky na účtech zůstavitelky, které z účtů odešly dne 2.10.2020 ve prospěch účtu žalované 2), neboť podle jejího názoru zůstavitelka byla již v tak špatném zdravotním stavu, že nemohla příkazy k úhradě z účtu provést. Žalovaný 1) prohlásil, že byl disponentem účtu zůstavitelky i účtu žalované 2), a nesouhlasil s tím, aby do aktiv pozůstalosti byla zařazena pohledávka vůči žalované 2) z titulu plnění bez právního důvodu, neboť podle jeho názoru nešlo o plnění bez právního důvodu, protože platba z účtu proběhla na pokyn zůstavitelky, a to z důvodu úhrad nákladů v souvislosti s jejím léčením vzniklých za života zůstavitelky; nárok na tyto finanční prostředky je tedy jeho, jen si tyto finanční prostředky nechal poslat na účet své dcery žalované 2). Jelikož tato pohledávka zůstala mezi dědici sporná, nebyla zařazena do aktiv pozůstalosti ve smyslu ustanovení § 173 z.ř.s. (soud zařadil do aktiv pozůstalosti zůstatky na účtech ve výši dle sdělení banky) a dědicové byli poučeni, že případný spor o existenci pohledávky zůstavitelky za žalovanou 2), příp. za žalovaným 1), mohou řešit mimo řízení o pozůstalosti. Soud prvního stupně však za této situace dospěl k závěru, že „žalobkyně není ve věci aktivně věcně legitimována, když jí nesvědčí právo, ze kterého svůj nárok uplatňuje“. Poukázal přitom na skutečnost, že žalobkyně se stala na základě výše citovaného usnesení Okresního soudu v Olomouci dědičkou práv a povinností k účtu č. XY v obvyklé ceně ve výši zůstatku na účtu 459,11 Kč s příslušenstvím, a touto žalobou se domáhá po žalovaných zaplacení částky 212.052 Kč s příslušenstvím právě z titulu nabytí dědictví k tomuto předmětnému účtu, aniž by ovšem tyto prostředky dědictvím nabyla. Zdůraznil, že „už v dědickém řízení byla otázka těchto finančních prostředků mezi účastníky sporná, proto nebyly zahrnuty do projednání dědictví“. Žalobkyně proto podle názoru soudu prvního stupně „svoji žalobu koncipovala špatně, když tato měla být koncipována tak, aby na základě projednání této žaloby byl výsledek sporu podkladem pro případné další projednání dědictví“. 4. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 29.2.2024 č.j. 69 Co 241/2023-160 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným „k jejich ruce společné a nerozdílné“ na náhradě nákladů odvolacího řízení 36.271 Kč k rukám advokáta JUDr. Petra Rittera. Odvolací soud vyslovil názor, že „otázka věcné legitimace žalobkyně v podstatné části žalobou uplatněného nároku závisela na tom, zda je žalobkyně jedinou dědičkou zůstavitelky, protože jedině v tom případě by byla oprávněna (legitimována) domáhat se finančních prostředků odčerpaných za života zůstavitelky z tohoto účtu bez prokázání právního důvodu, tj. částky 171