24 Cdo 1810/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1810/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 12. 2020 Spisová značka:24 Cdo 1810/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1810.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Narovnání Katastr nemovitostí Vklad do katastru nemovitostí Dotčené předpisy:§ 1903 odst. 1 o. z. § 11 odst. 1 předpisu č. 256/2013Sb. § 1903 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 3. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1810/2020-89 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobkyň a) VGP Park Olomouc 5 a. s., se sídlem v Jenišovicích 59, identifikační číslo osoby 060 71 368, a b) VGP Park Olomouc 1 nástupnická a. s., se sídlem v Jenišovicích 59, identifikační číslo osoby 066 77 304, obou zastoupených Mgr. Jurajom Alexandrom, LL.M., se sídlem v Praze 3, Libická 1918/6, za účasti 1) J. Š., narozeného dne XY, bytem v XY, 2) A. N., narozené dne XY, bytem v XY, 3) K. Š., narozeného dne XY, bytem v XY, 4) A. G., narozeného dne XY, bytem v XY, a 5) Technologického parku a. s., se sídlem v Olomouci, Dlouhá 562/22, identifikační číslo osoby 278 20 980, o zápis vlastnického práva do katastru nemovitostí vkladem, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 83 C 2/2018, o dovolání žalobkyň a) a b) proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2019, č. j. 5 Co 35/2019-64, takto: I.   Dovolání žalobkyně b) se odmítá. II. Dovolání žalobkyně a) proti meritornímu výroku I. rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2019, č. j. 5 Co 35/2019-64, se zamítá; jinak se odmítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Ostravě (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 11. července 2019, č. j. 83 C 2/2018-47, zamítl žalobu, „aby soud povolil vklad uznání existence vlastnického práva právního předchůdce žalobkyně a), společnosti VGP Park Olomouc 5 a. s. (dříve GEHOOLDVA a. s.), k pozemku parc. č. XY v k. ú. XY do katastru nemovitostí na základě dohody o narovnání ze dne 26. 7. 2017, a tím nahradil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, katastrální pracoviště Olomouc ze dne 1. 3. 2018, č. j. V-17671/2017-805“, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že shora uvedený katastrální úřad (jeho pracoviště) zamítl návrh na vklad vzniku vlastnictví k předmětnému pozemku ve prospěch žalobkyně a) na základě dohody o narovnání ze dne 26. července 2017. Katastrální úřad své rozhodnutí odůvodnil tím, že vklad nelze povolit, neboť vkladová listina navrhovaný vklad neodůvodňuje, jelikož předloženou dohodou o narovnání není vlastnické právo nabyté v rámci převodu na podkladě kupní smlouvy ze dne 8. března 2016 rušeno, měněno, ani z ní nevyplývá, že by toto právo bylo některým z účastníků kupní smlouvy zpochybňováno. Vkladem do katastru nemovitostí (dále též „katastru“) je možno zapsat uznání existence či neexistence práv, ale pouze za situace, kdy v důsledku těchto uznání bude změněn obsah katastru v části, ve které se zapisují práva či osoby, kterým tato práva náleží. Soud prvního stupně dále učinil zjištění z dohody o narovnání ze dne 26. července 2017, že účastníci kupní smlouvy ze dne 8. března 2016 a účastník 5) uzavřeli tuto dohodu vzhledem k paralelní existenci kupní smlouvy a smlouvy o doplatku, kdy existují pochybnosti o tom, jaká byla skutečná vůle prodávajícího a kupujícího při podpisu kupní smlouvy a tedy o platnosti a závaznosti kupní smlouvy. Účastníci se tak dohodli o narovnání veškerých práv a povinností souvisejících s kupní smlouvou o doplatku, jakož i o vlastnictví pozemku s tím, že vlastníkem pozemku p. č. XY v k. ú. XY je kupující (žalobkyně a/) a vlastníkem pozemku p. č. XY v k. ú. XY je nyní účastník 5). Dále došlo k dohodě o navýšení sjednané kupní ceny u jednotlivých prodávajících a o způsobu úhrady tohoto doplatku. Soud prvního stupně vkladovou žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že z předmětné dohody o narovnání nevyplývá, že by na jejím základě došlo ke změně, zrušení či obnovení vlastnického práva, přičemž z této dohody ani nevyplývá, že by bylo nabytí vlastnického práva zapsaného do katastru nemovitostí zpochybňováno. K dovolání obou žalobkyň Vrchní soud v Olomouci (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. listopadu 2019, č. j. 5 Co 35/2019-64, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Své rozhodnutí odvolací soud – s citací § 6 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též „katastrální zákon“) - odůvodnil následovně: „…zápis uzavřené dohody o narovnání do katastru nespadá ani pod pojem vkladu do katastru ani záznamu ani poznámky. V katastru nemovitostí je žalobkyně a) stále zapsána jako vlastnice parc. č. XY na LV č. XY a mezi účastníky o této skutečnosti není žádný spor. Vlastnictví žalobkyně a) k předmětné nemovitosti není nijak zpochybňováno. Naopak předložená dohoda o narovnání se týká pouze toho, že k uzavřené kupní smlouvě, na základě které bylo vlastnické právo v katastru nemovitostí vyznačeno, byl uzavřen dodatek, který se však týkal pouze výše kupní ceny a její splatnosti. Dohoda o narovnání také žádnou jinou skutečnost neřeší. Není tedy důvodu vkládat dohodu o narovnání do katastru nemovitostí, byť třeba v rámci poznámky.“ Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu, a to do obou jeho výroků (meritorního i nákladového) podaly obě žalobkyně (dále též „dovolatelky“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání. Z obsahu dovolání lze vyvodit (v dovolání není standardním způsobem precizován dovolací důvod, nicméně vyplývá z obsahu podaného dovolání), že dovolatelky dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. spatřují v nesprávném právním posouzení věci odvolacím soudem, který nereflektoval předmětnou dohodu o narovnání coby vkladovou listinu, na základě které by mělo dojít vkladem k uznání vlastnického práva k předmětnému pozemku ve prospěch žalobkyně a). V této souvislosti dovolateky namítají, že odvolací soud nerespektoval předmětnou (dovolatelkami v dovolání citovanou) judikaturu Nejvyššího soudu. Předpoklady přípustnosti dovolání dovolatelky vymezily s tím, že: „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení následujících otázek hmotného práva: Otázka č. 1: ‚Lze platně uzavřít dohodu o narovnání v situaci, kdy žádný z účastníků existenci narovnávaného práva aktivně nezpochybňuje, avšak je zde subjektivní pochybnost účastníků o existenci práva důvodně založená na objektivně existujících skutečnostech?‘ Na tuto otázku si odvolací soud odpověděl záporně, ačkoliv správná odpověď je kladná. Při jejím řešení se tak odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a proto je jeho rozhodnutí založené na nesprávném právním posouzení. Otázka č. 2: ‚Lze dohodou o narovnání ve smyslu § 1903 odst. 1 věty druhé občanského zákoníku narovnat spor či pochybnost o existenci věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu takovým způsobem, že pochybnost o existenci tohoto práva bude odstraněna a existence tohoto práva uznána ve prospěch osoby, která je jako nositel práva ve veřejném seznamu zapsaná?‘ Na otázku č. 2 odvolací soud taktéž odpověděl záporně, ačkoliv správná odpověď má být dle dovolatelů i zde kladná. Dovolací otázka č. 2 nicméně nebyla v této podobě v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena. Otázka č. 3: ‚Lze v souladu s § 11 odst. 1 katastrálního zákona provést vklad uznání existence vlastnického práva do katastru nemovitostí v případě, kdy se v důsledku takového zápisu nemění osoba zapsaná v katastru nemovitostí jako vlastník?‘ I na otázku č. 3, která taktéž zatím nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, odvolací soud odpověděl záporně, byť správná odpověď je dle dovolatelů kladná…‘“ Dovolatelky k otázce možnosti narovnání sporných právních vztahů ve svém dovolání poukazují na celou řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež se vztahují k aplikaci předchozí civilní úpravy (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákon, v rozhodném znění). Vytýkají odvolacímu soudu, že dohodu o narovnání považoval za (pouhý) dodatek předmětné kupní smlouvy, aniž by zohlednil skutečnost, že: „se v narovnání účastníci dohodli na uznání vlastnického práva právního předchůdce žalobců k pozemku a že se v čl. 2 dohody prodávající vzdali jakýchkoliv námitek neplatnosti, neúčinnosti či zdánlivosti kupní smlouvy, za což obdrželi nemalé finanční plnění.“ Dále dovolatelky nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že: „dohodu o na