24 Cdo 1845/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1845/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2025 Spisová značka:24 Cdo 1845/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.1845.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení opatrovnické Právní úkony Odpovědnost státu za nemajetkovou újmu [ Odpovědnost státu za újmu ] Dotčené předpisy:§ 898 o. z. ve znění od 01.07.2021 Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 4. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 22.05.2025III.ÚS 1514/25 Daniela Zemanová Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1845/2024-45 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce nezletilého AAAAA (pseudonym), zastoupeného Mgr. et Mgr. Alenou Vlachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova č. 242/9, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, IČO 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 427/18, o zaplacení 462 812 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 237/2023, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. března 2024, č. j. 11 Co 46/2024-27, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Nezletilý žalobce se žalobou domáhal po žalované zaplacení 462 812 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Svoji žalobu odůvodnil tím, že opatrovnické řízení o úpravu jeho poměrů trvalo téměř čtyři roky, z čehož mu vznikly psychické problémy. Žalovaná mu však na základě jeho žádosti zaplatila z požadovaných 500 000 Kč jen 37 188 Kč. 2. Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 29. 1. 2024, č. j. 14 C 237/2023-20, výrokem I. řízení zastavil, a výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zákonný zástupce žalobce byl usnesením vyzván, aby doložil, že podal k opatrovnickému soudu nezletilého návrh na schválení úkonu podání žaloby. Na uvedenou výzvu zákonný zástupce žalobce nereagoval. Protože podání žaloby o náhradu škody (resp. nemajetkové újmy) z titulu nesprávného úředního postupu není běžnou záležitostí týkající se jmění nezletilého, podléhá takové právní jednání schválení soudu. Jelikož se nedostatek podmínek řízení v podobě absence souhlasu opatrovnického soudu nepodařilo odstranit, soud řízení zastavil. 3. K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2024, č. j. 11 Co 46/2024-27, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud uvedl, že podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je podání jakékoli žaloby v občanském soudním řízení neběžnou záležitostí, která může mít daleké dosahy do sféry nezletilého, přičemž ani skutečnost, že řízení o náhradu škody nebo jiné újmy způsobené při výkonu veřejné moci nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem je osvobozeno od soudního poplatku, a že neúspěšným žalobcům zpravidla není uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, se nedotýká povinnosti platit náklady řízení, bude-li nezletilý zastoupen advokátem. Nezletilému mohou být také uloženy k náhradě náklady, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobil svým zaviněním nebo vznikly náhodou (§ 147 odst. 1 o. s. ř.). Poukazoval-li žalobce, že rozhodovací praxe ve správním soudnictví se od judikatury Nejvyššího soudu odchýlila, je tomu tak proto, že ve správním soudnictví neúspěšný navrhovatel buď neplatí náklady řízení vůbec, nebo jen v malé výši. V občanském soudním řízení je však situace jiná, a proto jsou odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu nepřiléhavé. Riziko, že by žalobce v případě neúspěchu ve věci na základě nákladového výroku mohl čelit exekučnímu řízení, není anulováno ani prohlášením matky, že za syna případné náklady řízení zaplatí. Nepřípadný je také odkaz žalobce na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3629/15, neboť ten se týká adhezního řízení, v němž poškozenému nehrozí riziko placení nákladů řízení. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání. K vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak, a to konkrétně otázka, zda podání žaloby na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem představuje vždy záležitost nespadající do běžných záležitostí nezletilého a vyžaduje schválení opatrovnickým soudem. Dovolatel namítá, že soudy nezohlednily konkrétní okolnosti věci, zejména to, že mu podle něj nehrozí negativní dopady řízení, když je chráněn právní pomocí advokáta, a že je ve spisu založeno prohlášení matky nezletilého, že případné náklady řízení ponese ze svého. Argumentuje zvláštnostmi žaloby občana proti státu za újmu způsobenou při výkonu úřední moci, podle něj se charakter této žaloby blíží správnímu soudnictví. Poukazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudky sp. zn. 10 As 123/2021 a sp. zn. 5 As 189/2020) a obsáhle z těchto rozhodnutí (vycházejících z rozdílného rozsahu a struktury nákladů řízení) cituje, že soud má v každém jednotlivém případě vyhodnotit, jak významně by řízení mohlo zasáhnout do práv a povinností nezletilého, a zda konkrétní žaloba vyžaduje schválení opatrovnického soudu, a že v případě, kdy by zákonní zástupci za své nezletilé děti opakovaně podávali zjevně bezúspěšné žaloby, mohl by to být důvod pro potřebu přivolení opatrovnického soudu, jakož i v případě samotné mnohosti žalob. Uvádí, že nezletilému žádný negativní dopad do jeho majetkové sféry nehrozí, když státu v tomto typu řízení nemůže být přiznána náhrada nákladů spočívající v právním zastoupení. V případě byť i částečného úspěchu bude mít řízení pro nezletilého vždy pozitivní dopad. Považuje za absurdní, aby musel dokládat schválení opatrovnického soudu, když v řízení se domáhá náhrady újmy právě za nesprávný úřední postup opatrovnického soudu. Argument soudů, že riziko není anulováno prohlášením matky o úhradě případných nákladů, považuje za nesprávné, když podle něj z rodičovské odpovědnosti vyplývá povinnost, aby se nezletilý nedostal do exekučního řízení, a mimo to i kdyby měl hrozit vznik povinnosti k náhradě nákladů řízení, měl by podle něj soud aplikovat § 150 o. s. ř. a náhradu nákladů státu nepřiznat. Žalobci nehrozí ani újma v důsledku placení odměny zastupující advokátce, neboť ta má ve smlouvě s jeho matkou dohodnuto, že v případě neúspěchu se vzdává práva na odměnu, a že v případě úspěchu bude odměna hrazena žalovaným v podobě náhrady nákladů řízení. Požadavek na schválení podání žaloby soudem na základě § 898 o. z. představuje překážku v přístupu k soudu, a proto má být vykládán restriktivně s ohledem na smysl tohoto ustanovení. Podle dovolatele má být posouzeno, jaká reálná újma mu hrozí a zda je riziko v porovnání se jměním nezletilého tak významné, že vybočuje z běžných jednání týkajících se jmění nezletilého. Dovolatel poukazuje na podobnost nákladů řízení ve správním soudnictví a v civilním řízení vedeném proti státu za škodu (újmu) způsobenou výkonem úřední moci. Podle dovolatele by se uvedené závěry ze správního soudnictví měly obdobně aplikovat i na tato řízení, která se vymykají z okruhu běžných civilních řízení. Dovolatel také formuluje otázku podle něj v rozhodovací praxi dovolacího soud dosud neřešenou, zda okolnosti případu spočívající v porovnání reálného rizika ke jmění nezletilého, závazku rodiče k úhradě nákladů řízení, a ujednání s právní zástupkyní, že se v případě neúspěchu vzdává práva na odměnu, jsou významnými pro posouzení, zda každá žaloba nezletilého podle zákona č. 82/1998 Sb. vyžaduje schválení opatrovnickým soudem. Pokud by každá takováto žaloba vyžadovala souhlas opatrovnického soudu, bylo by to podle dovolatele v rozporu se smyslem § 898 o. z. a vedlo by k absurdní situaci, kdy by zákonný zástupce potřeboval souhlas ke smlouvě o zastoupení nebo udělení plné moci, což by znemožňovalo efektivní správu jmění nezletilého. Podle dovolatele se jedná o nepřípustné omezení práva na právní ochranu, a to pouze z důvodu věku. III. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Podle ustan