24 Cdo 1847/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1847/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2020 Spisová značka:24 Cdo 1847/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1847.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Závěť holografní [ Závěť ] Výklad projevu vůle Dotčené předpisy:§ 35 odst. 2 obč. zák. § 37 odst. 1 obč. zák. § 477 odst. 1 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1847/2020-333 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci dědictví po M. F., zemřelém dne 12. října 2013, posledně bytem XY, za účasti 1) M. B., narozeného dne XY, bytem XY, 2) V. D., narozeného dne XY, bytem XY, 3) M. S., narozené dne XY, bytem XY, 4) Z. B., narozené dne XY, bytem XY, 5) V. D., narozené dne XY, bytem XY, 6) H. M., narozené dne XY, bytem XY, 7) L. T., narozené dne XY, bytem XY, 8) J. N., narozeného dne XY, bytem XY, 9) M. K., narozené dne XY, bytem XY, 10) P. P., narozeného dne XY, bytem XY, 11) O. C., narozené dne XY, bytem ve XY, 12) P. P., narozeného dne XY, bytem XY, 13) R. P., narozeného dne XY, bytem XY, 14) M. K., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Malá Štěpánská č. 2033/8, a 15) České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží č. 390/42, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 13 D 946/2013, o dovolání M. K. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. července 2019, č. j. 24 Co 189/2017-243, t a k t o: Usnesení městského soudu a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. října 2015, č. j. 13 D 946/2013-99, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Řízení o dědictví po M. F., zemřelém dne 12. 10. 2013 (dále též jen „zůstavitel“), bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 24. 10. 2013, č. j. 13 D 946/2013-3. Provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstaviteli byl pověřen (§ 38 občanského soudního řádu, ve znění do 31. 12. 2013) JUDr. Ivan Ertelt, notář v Praze 9. Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 5. 10. 2015, č. j. 13 D 946/2013-99, rozhodl o tom, že v dědickém řízení po zůstaviteli bude dále jednáno s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových a že s M. B., K. D. [právním předchůdcem účastníků 2) až 13)] a M. K. dále jednáno nebude. Konstatoval zejména, že „listina zůstavitele ze dne 11. 10. 2013, označená jako Poslední slova, je z velké části nečitelná“ a že „ani jazykovým výkladem nelze zjistit její obsah“. Z uvedených důvodů považoval „uvedenou listinu zůstavitele za neplatnou“, neboť „je nesrozumitelná a neurčitá“ a nelze z ní „usuzovat na vůli zůstavitele povolat někoho z účastníků za dědice (i když jejich jména jsou v listině zmiňována) a případně v jakém rozsahu“. Uzavřel, že „zůstavitel nemá žádné dědice ze zákona“ a že „majetek zůstavitele připadne jako odúmrť státu“. K odvolání M. K. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 7. 2019, č. j. 24 Co 189/2017-243, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Uvedl, že „není pochyb o tom, že listina ze dne 11. 10. 2013 označená jako 'poslední slova', která byla předložena v tomto dědickém řízení, je v podstatné části nečitelná a její obsah je nesrozumitelný“, že „tyto závady nelze odstranit ani jazykovým výkladem“ a že „z listiny nelze zjistit, koho měl zůstavitel v úmyslu ustanovit dědicem a v jakém rozsahu, i když jména jsou v listině zmíněna“. Vycházel ze závěru, že „zůstavitel zemřel bez zákonných dědiců“, že „předložená listina není jako závěť platná“ a že „dědictví nabude podle § 462 zákona č. 40/1964 Sb. stát“. M. K. podala proti usnesení odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovozuje zejména z toho, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena“, zda „lze zjistit obsah závěti, která je obtížně čitelná, znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví“. Namítala, že „soud je povinen pokusit se odstranit nesrozumitelnost závěti z důvodu její nečitelnosti nejen výkladem, ale také veškerými dalšími prostředky, které mohou nečitelnost závěti odstranit“. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu) projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Není-li stanoveno jinak, přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). V posuzovaném případě bylo z hlediska skutkového stavu (rozhodného pro posouzení projednávané věci) zjištěno, že M. F. (dále jen „zůstavitel“) zemřel dne 12. 10. 2013 jako bezdětný vdovec a zanechal holografní závěť, nazvanou „Poslední slova“ a pořízenou dne 11. 10. 2013 v přítomnosti dvou svědkyň L. M. a M. C., které závěť podepsaly. Z obsahu spisu v projednávané věci vyplývá, že pořízením holografní závěti zůstavitel směřoval k naplnění svého celoživotního úsilí věnovaného charitativní činnosti a že za závětní dědice měli být povoláni M. B., K. D. a M. K.. Vzhledem k tomu, že zástupce státu [účastnice 4)] prohlášením do protokolu o jednání před soudním komisařem dne 27. 2. 2014 neuznal závěť za „pravou a platnou“, přičemž poukázal na její neurčitost a nesrozumitelnost, soudy v dědickém řízení dovodily, že rozhodnutí o dědickém právu po zůstaviteli závisí na právním posouzení věci (otázce výkladu určitosti a srozumitelnosti závěti), nikoliv na posouzení otázky skutkové (mezi účastníky nemělo být pochyb o pravosti závěti, tj. o tom, zda zůstavitel tuto závěť napsal a podepsal vlastní rukou); postupovaly proto podle § 175k odst. 1 o. s. ř., ve znění do 31. 12. 2013, a nešetřily podmínky dědického práva ve sporném řízení ve smyslu § 175k odst. 2 téhož zákona. Z obsahu spisu dále vyplývá, že v průběhu dědického řízení K. D. dne 1. 8. 2015 zemřel a že dne 26. 4. 2018 zemřela i L. K., jedna z jeho právních nástupců. Soud v dědickém řízení po zůstaviteli proto rozhodl, že na jejich místě bude dále jednáno jako s účastníky řízení 2) až 13) s jejich právními nástupci. Za tohoto skutkového stavu bylo pro rozhodnutí o dědickém právu po zůstaviteli rozhodující posouzení právní otázky, zda holografní závěť pořízenou ve smyslu ustanovení § 476a zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), činí neplatnou (bez dalšího) ty okolnosti, že je v podstatné části nečitelná, její obsah je nesrozumitelný a tyto závady nelze odstranit ani jazykovým výkladem. Protože se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání M. K. je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Po přezkoumání dovolání ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), a s přihlédnutím ke všem okolnostem posuzované věci dospěl Nejvyšší soud České republiky k závěru, že dovolání M. K. je opodstatněné. Podle ustanovení § 477 odst. 1 obč. zák. v závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, které jim mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné. Podle ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák. právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Jak je zřejmé z citace ustanovení § 477 odst. 1 věty první obč. zák., k obligatorním náležitostem závěti patří ustanovení dědiců, kterým majetek zůstavitele připadne. Podle ustálené rozhodovací praxe do