24 Cdo 1871/2019 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1871/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2021 Spisová značka:24 Cdo 1871/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.1871.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Opatrovník Dotčené předpisy:§ 55 o. z. § 465 odst. 1 o. z. § 39 předpisu č. 292/2013Sb. § 243e odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 6. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1871/2019-457 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy ve věci posuzovaného M. C., narozeného dne XY, bytem v XY, se sídlem ve XY, omezeného ve svéprávnosti, zastoupeného E. K., advokátkou se sídlem v XY, jako procesní opatrovnicí, za účasti stálého (hmotněprávního) opatrovníka města Smečna, se sídlem městského úřadu ve Smečně, nám. T.G.Masaryka č. 12, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem v Kladně, Gorkého č. 502, o přezkum svéprávnosti a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 60/78, o dovolání stálého opatrovníka (města Smečna) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. ledna 2019 č. j. 24 Co 251/2018-421, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 27.8.2018 č.j. 42 P 60/78-378 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Okresní soud v Kladně rozsudkem ze dne 19.10.2015 č.j. 42 P 60/78-259 rozhodl, že posuzovaný „se neomezuje ve svéprávnosti. Tím se mění rozsudek Okresního soudu v Kladně č.j. Nc 355/64-18 ze dne 16.11.1964“; současně vyslovil, že opatrovníkem posuzovaného „se ponechává město Smečno, se sídlem Smečno, T. G. Masaryka 12, které je oprávněno a povinno opatrovance zastupovat ve všech právních jednáních s tím, že k právním jednáním v běžných záležitostech každodenního života je oprávněn i opatrovanec“, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že posuzovaný „nadále trpí duševní poruchou - středně těžkou mentální retardací, která není přechodná a brání mu ve schopnosti právně jednat“. Z dosavadního způsobu života, zprávy ústavu i zhlédnutí posuzovaného „bylo zjištěno, že posuzovaný je dostatečně zajištěn v prostředí ústavu, ve kterém je umístěn. Bydlí v zařízení, ve kterém jsou zabezpečovány všechny jeho potřeby a kde je personál schopen zvládnout i jeho povahová specifika. O svůj majetek se posuzovaný nijak nezajímá, s jeho příjmy hospodaří ústav, který předkládá vyúčtování soudu i opatrovníkovi. Opatrovník posuzovaného v případě potřeby zastupuje při právním jednání. Nebylo zjištěno, že by se posuzovaný dopouštěl nebo měl snahu dopouštět (se) nějakého právního jednání, které by ho ohrožovalo“. Vzhledem k uvedenému dospěl soud prvního stupně k závěru, že „bez omezení svéprávnosti nehrozí posuzovanému žádná závažná újmy (újma), když trvale žije v ústavu pod dohledem a s asistencí“, a že proto „není třeba posuzovaného ve svéprávnosti omezit“. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal stálý opatrovník (město Smečno) odvolání. V průběhu odvolacího řízení Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21.1.2016 č. j. 24 Co 12/2016-289 posuzovanému jmenoval - s ohledem na konflikt zájmů mezi posuzovaným a stálým opatrovníkem - procesního opatrovníka D. S., advokáta se sídlem v XY. Uvedený procesní opatrovník poté podáním ze dnem 29.2.2016 vzal odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, které učinil stálý opatrovník za posuzovaného, zpět. Zpětvzetí odvolání odůvodnil mj. tím, že „bez ohledu na schopnost posuzované osoby vnímat a hodnotit stávající situaci je stávající omezení svéprávnosti vždy zásahem do práva na ochranu soukromého života“. V daném případě „není splněno především hledisko nezbytnosti“, neboť „posuzovaný ani nemá reálnou příležitost právní jednání činit“. Zařízení opouští jen s doprovodem, který dohlíží i na jeho drobné nákupy v rámci hospodaření s kapesným. Újma na právech posuzovaného a třetích osob nehrozí takřka žádná. Pro podobné případy pak občanský zákoník „zná subsidiární opatření, která jsou méně zasahující do statusu fyzické osoby, a přitom dostatečně eliminují rizika, kvůli nimž institut omezení svéprávnosti existuje, naplňují proto legitimní cíl stejně účinně.“ Krajský soud v Praze nato usnesením ze dne 8.3.2016 č.j. 24 Co 12/2016-296 odvolací řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že zpětvzetí odvolání není v rozporu se zájmy posuzovaného. Stálý opatrovník (město Smečno) ústavní stížností napadl rozhodnutí odvolacího soudu jak o ustanovení procesního (kolizního) opatrovníka, tak i o zastavení odvolacího řízení. Ústavní soud nálezem ze dne 24.11.2016 sp. zn. II. ÚS 866/16-322 zrušil mj. usnesení odvolacího soudu ze dne 21.1.2016, č. j. 24 Co 12/2016-289 o jmenování procesního (kolizního) opatrovníka posuzované. V odůvodnění nálezu zdůraznil, že „jmenování opatrovníka je úkonem soudu, jenž je podmíněn splněním zákonem stanovených předpokladů. Z ustanovení § 37 odst. 1 z.ř.s. plyne, že soud v řízení o svéprávnosti jmenuje posuzovanému opatrovníka, a lze dospět i k názoru, že takto učiní i v případě, že posuzovaná osoba již opatrovníka (hmotněprávního opatrovníka dříve jí jmenovaného) má, neboť tento je v řízení o svéprávnosti také v postavení účastníka“. Měl-li odvolací soud za to, že soud prvního stupně pochybil, pokud posuzovanému nejmenoval opatrovníka, „pak takové pochybení nelze napravit jmenováním opatrovníka jen pro odvolací řízení, ale zrušením rozhodnutí prvního stupně a vrácením věci k dalšímu řízení tomuto soudu s tím, že posuzovaný musí být v tomto řízení zastoupen nikoli stálým opatrovníkem, ale opatrovníkem jmenovaným v tomto řízení a pro toto řízení ad hoc“. Navazujícím nálezem ze dne 17.10.2017 sp. zn. I. ÚS 1581/16-343 Ústavní soud zrušil i usnesení odvolacího soudu ze dne 8.3.2016 č.j. 24 Co 12/2016-296 o zastavení odvolacího řízení. V odůvodnění nálezu vyložil, že odvolací soud neměl posuzovanému (kterého rovněž považoval za stěžovatele) za dané procesní situace ustanovit kolizního opatrovníka a že zastavením řízení na základě zpětvzetí odvolání tímto kolizním opatrovníkem (navíc bez zhlédnutí posuzovaného) upřel posuzovanému právo na meritorní přezkum, ačkoli předmětem řízení byla problematika, „která se bytostně týká práv a povinností člověka, a to včetně ochrany jeho ústavně zaručených práv a svobod“. V této souvislosti Ústavní soud připomněl, že v poměrech současné právní úpravy občanský zákoník „úplné zbavení svéprávnosti osoby s duševním postižením již neumožňuje“. Svéprávnost je možno omezit pouze v rozsahu, v jakém člověk není pro duševní poruchu schopen právně jednat, a pouze tehdy, pokud člověku hrozí závažná újma a nepostačí-li mírnější opatření. Soudy jsou proto povinny posuzovat věci tohoto druhu „důsledně, individualizovaně (a v pochybnostech meritorně) na základě řádně zjištěného skutkového stavu tak, aby rozsah omezení svéprávnosti zásadně odpovídal skutečným vlastnostem a schopnostem a zejména nejlepšímu zájmu posuzovaného jednotlivce“. Krajský soud v Praze poté usnesením ze dne 17.5.2018 č.j. 24 Co 12/2016-351 rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19.10.2015 č.j. 42 P 60/78-259 zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud vázán právními názory Ústavního soudu vyslovenými v jeho předešlých kasačních nálezech vytkl soudu prvního stupně, že zatížil řízení vadou spočívající v tom, že v řízení o svéprávnosti nejmenoval posuzovanému opatrovníka pro řízení podle ustanovení § 37 z.ř.s., a uložil mu, aby v tomto směru zjednal nápravu. Okresní soud v Kladně následně usnesením ze dne 27.6.2018 č.j. 42 P 60/78-354 opatrovníkem posuzovaného pro řízení o svéprávnosti a opatrovnictví jmenoval E. K., advokátku se sídlem v XY. V probíhajícím dalším řízení Okresní soud v Kladně (v pořadí druhým) rozsudkem ze dne 27.8.2018 č.j. 42 P 60/78-378 změnil rozsudek téhož soudu ze dne 16.11.1964 č.j. Nc 355/64-18 tak, že „posuzovaný se na dobu 5 let od právní moci tohoto rozsudku omezuje ve svéprávnosti, jde-li o právní jednání, jimiž dochází k realizaci práva na sociální služby a ve věcech týkajících se poskytování této služby“; současně rozhodl, že „opatrovníkem posuzovaného se ponechává město Smečno“ s tím, že „opatrovník je povinen a oprávněn zastupovat opatrovance, a) jde-li o právní jednání, jimiž dochází k realizaci práva na sociální služby a ve věcech týkajících se poskytování této služby, b) ve všech dalších právních jednáních“. Soud prvního stupně dále uložil opatrovníkovi „podat soudu zp