§ 37 zákon o zvláštních řízeních soudních – Zastoupení
Zákon o zvláštních řízeních soudních · 292/2013 Sb. · účinné od 1. 1. 2018 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 37 zákona o zvláštních řízeních soudních stanoví, že soud musí posuzovanému jmenovat opatrovníka, ale zároveň posuzovaný má právo si zvolit vlastního zmocněnce, přičemž soud posoudí, který z jejich úkonů je v zájmu posuzovaného, pokud se jejich jednání rozchází. Soud automaticky zajistí posuzovanému právní ochranu jmenováním opatrovníka. (§ 37 zákona č. 292/2013 Sb., zákon o zvláštních řízeních soudních, znění účinné od 1. 1. 2018)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Zastoupení
- Týká se: soud
- Judikatura: na § 37 odkazuje 34 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2028 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 292/2013 Sb.
(1) Soud jmenuje posuzovanému opatrovníka. To nebrání tomu, aby si posuzovaný zvolil zmocněnce, a to i bez souhlasu opatrovníka. O tom a o svých dalších procesních právech a povinnostech musí být posuzovaný poučen.
(2) Jsou-li úkony opatrovníka a zvoleného zmocněnce v rozporu, posoudí soud, který z úkonů je v zájmu posuzovaného.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Soud automaticky zajistí posuzovanému právní ochranu jmenováním opatrovníka.
- Posuzovaný má právo si zvolit vlastního právního zástupce (zmocněnce) bez ohledu na jmenovaného opatrovníka.
- Soud musí posuzovaného poučit o jeho právu zvolit si zmocněnce a o dalších procesních právech a povinnostech.
- V případě, že se opatrovník a zmocněnec neshodnou na postupu, rozhodne soud, který z jejich návrhů či úkonů je pro posuzovaného nejlepší.
Na co si dát pozor
- Jmenování opatrovníka soudem neznamená, že posuzovaný nemůže mít i vlastního právního zástupce.
- Rozdílné názory opatrovníka a zmocněnce bude řešit soud s ohledem na zájmy posuzovaného.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 37
Jak soudy aplikují § 37
Nadto soudy podle dovolatele postupovaly v rozporu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, pokud posuzovanému podle § 37 odst. 1 z. ř. s. nejmenovaly opatrovníka, když „není přitom podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu určující, zda je podaný návrh důvodný nebo má-li být řízení o něm zastaveno, neboť posuzovaný musí být procesním opatrovníkem zastoupen po celou dobu řízení“.
Odvolací soud rovněž upozornil na skutečnost, že v rozporu s § 37 odst. 1 z. ř. s. nebyl posuzovanému jmenován opatrovník, avšak po „pečlivém posouzení této procesní otázky“ dovodil, že postup soudu prvního stupně je sice procesní vadou, avšak nemá vliv na správnost napadeného rozhodnutí.
Ohledně námitky týkající se ustanovení opatrovníka (§ 37 odst. 1 z. ř. s.) má posuzovaný za to, že se vztahuje až k vlastnímu řízení o omezení svéprávnosti.
Právní otázky
Související
§ 2509 Trvání obchodního zastoupení (Zákon občanský zákoník)§ 49 Zastoupení členem domácnosti (Zákon občanský zákoník)§ 2501 (Zákon občanský zákoník)§ 2487 Výhradní obchodní zastoupení (Zákon občanský zákoník)§ 2488 Nevýhradní obchodní zastoupení (Zákon občanský zákoník)