Zákon o zvláštních řízeních soudních · 292/2013 Sb. · § 37 · Procesní právo
Stručně: Paragraf 37 zákona o zvláštních řízeních soudních stanoví, že soud musí posuzovanému jmenovat opatrovníka, ale zároveň posuzovaný má právo si zvolit vlastního zmocněnce, přičemž soud posoudí, který z jejich úkonů je v zájmu posuzovaného, pokud se jejich jednání rozchází.
§ 37 Zastoupení
(1) Soud jmenuje posuzovanému opatrovníka. To nebrání tomu, aby si posuzovaný zvolil zmocněnce, a to i bez souhlasu opatrovníka. O tom a o svých dalších procesních právech a povinnostech musí být posuzovaný poučen.
(2) Jsou-li úkony opatrovníka a zvoleného zmocněnce v rozporu, posoudí soud, který z úkonů je v zájmu posuzovaného.
Paragraf 37 zákona o zvláštních řízeních soudních stanoví, že soud musí posuzovanému jmenovat opatrovníka, ale zároveň posuzovaný má právo si zvolit vlastního zmocněnce, přičemž soud posoudí, který z jejich úkonů je v zájmu posuzovaného, pokud se jejich jednání rozchází.
Co to znamená v praxi
Soud automaticky zajistí posuzovanému právní ochranu jmenováním opatrovníka.
Posuzovaný má právo si zvolit vlastního právního zástupce (zmocněnce) bez ohledu na jmenovaného opatrovníka.
Soud musí posuzovaného poučit o jeho právu zvolit si zmocněnce a o dalších procesních právech a povinnostech.
V případě, že se opatrovník a zmocněnec neshodnou na postupu, rozhodne soud, který z jejich návrhů či úkonů je pro posuzovaného nejlepší.
Na co si dát pozor
Jmenování opatrovníka soudem neznamená, že posuzovaný nemůže mít i vlastního právního zástupce.
Rozdílné názory opatrovníka a zmocněnce bude řešit soud s ohledem na zájmy posuzovaného.
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.