24 Cdo 1918/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1918/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 9. 2025 Spisová značka:24 Cdo 1918/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.1918.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Popření otcovství Dotčené předpisy:§ 243c odst. 1 o. s. ř. § 1 odst. 3 z.ř.s. § 237 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:24. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1918/2025-177 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila, ve věci nezletilé AAAAA (pseudonym), zastoupené kolizním opatrovníkem městem XY, se sídlem městského úřadu ve XY, dcery matky K. H., zastoupené JUDr. Janem Vokálem, advokátem se sídlem v Brně, Zvěřinova č. 1277/11a, a otce J. H., za účasti navrhovatele M. D., zastoupeného Mgr. Zuzanou Zapletalovou, advokátkou se sídlem v Brně, Arne Nováka č. 4/6, o popření otcovství a o určení otcovství, úpravu rodičovské odpovědnosti a výživné, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. Nc 8306/2023, o dovolání matky nezletilé proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17. února 2025, č. j. 70 Co 265/2024-157, takto: Dovolání matky nezletilé se odmítá. Odůvodnění: 1. Usnesením Okresního soudu v Brno-venkov ze dne 7. 10. 2024, č. j. Nc 8306/2023 -139, bylo zahájeno řízení o popření otcovství J. H. k nezletilé (výrok I.), nezletilé byl jmenován pro zastupování v řízení o popření otcovství opatrovník - město XY (výrok II.) a zároveň bylo přerušeno do pravomocného skončení řízení o popření otcovství k nezletilé řízení o určení otcovství M. D. k nezletilé, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. Nc 8306/2023, a řízení o výkon rodičovské odpovědnosti a výživné pro nezletilou vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. Nc 8306/2023 (výrok III.). Soud prvního stupně v odůvodnění shrnul dosavadní průběh řízení a konstatoval, že „zahájením řízení o popření otcovství z úřední činnosti lze řešit i podněty biologických otců, jejichž snahou je dosáhnout zrušení z nepoctivých důvodů vzniklého statusového stavu nezletilého dítěte (např. určením otcovství souhlasným prohlášením mělo být dosaženo lepší majetkové zajištění matky, potažmo dítěte, měl být „potrestán“ biologický otec, apod.)“, že „otcovství v matrice zapsaného otce J. H. k nezletilé bylo určeno souhlasným prohlášením matky a otce“, že „k tomuto došlo dne XY, tedy dříve, než matka a otec uzavřeli sňatek“, a tedy že „první zákonný předpoklad zahájení řízení podle § 793 o. z. je bez dalšího splněn“. Dále uvedl, že „v daném případě s ohledem na nízký věk nezletilé převažuje právo dítěte znát svůj biologický (genetický) původ, resp. tento postavit najisto, nad zájmem matky a matrikového otce na respektování rodinného a soukromého života“, že „posledním předpokladem popření otcovství bez návrhu je vyloučení otcovství muže, který s matkou učinil souhlasné prohlášení“, že „soud souhlasí s komentářovou literaturou, která uvádí, že předložení DNA testu není zcela nezbytné“, a proto „za situace, kterou vytvořila matka (intimní styk v době rozhodné pro početí dítěte se dvěma muži), lze spravedlivě považovat, aby splnění podmínky neexistence genetické vazby mezi nezletilou a matrikovým otcem bylo postaveno najisto v řízení o popření otcovství, pro které musí být dán prostor“. Uzavřel tedy, že „byly naplněny zákonné požadavky ustanovení § 793 o. z. pro zahájení řízení o popření otcovství z úřední povinnosti“. 2. K odvolání matky nezletilé a matrikového otce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 17. 2. 2025, č. j. 70 Co 265/2024-157, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. potvrdil (výrok I.) a odvolání matrikového otce proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně odmítl (výrok II.). V odůvodnění odvolací soud zejména uvedl, že „nezletilý nemůže být v řízení zastoupen žádným z rodičů pro možný střet zájmů mezi rodičem a nezletilým (§ 469 odst. 1 z. ř. s.), a proto soud prvního stupně správně jmenoval nezletilé opatrovníka, který bude nezletilou v řízení zastupovat“. K výběru opatrovníka pak odvolací soud s odkazem na ustanovení zákona č. 359/1999 Sb. konstatoval, že „s účinností od 1. 1. 2022 bylo opuštěno pravidlo, že soud byl v zásadě povinen jmenovat opatrovníka podle místa trvalého pobytu dítěte, ačkoliv jeho faktický pobyt byl v obvodu místní příslušnosti jiného orgánu sociálně-právní ochrany dětí, nebo tu byly jiné okolnosti, pro které nebylo důvodné jmenovat dítěti opatrovníka podle místa trvalého pobytu dítěte, tedy umožňuje soudu zohlednit konkrétní okolnosti případu tak, aby výběr opatrovníka byl v souladu s nejlepším zájmem dítěte“. Odvolací soud v této otázce uzavřel, že „v posuzovaném případě soud prvního stupně jmenoval opatrovníkem město XY“, že „místní příslušnost je tak dána dle § 61 odst. 3 písm. e) zákona č. 359/1999 Sb.“, že „považuje jeho rozhodnutí za správné, nezletilá navštěvuje v XY mateřskou školu a bydlí zde, což se podává z podání opatrovníka ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 117 Nc 708/2024-15 ze dne 11. 6. 2024“. Nadto odvolací soud uvedl, že „soud prvního stupně postupoval správně, pokud dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. přerušil řízení o určení otcovství, když v jeho průběhu byl do rodného listu nezletilé zapsán J. H. a bylo zahájeno řízení o popření otcovství k němu“ a že „nejprve je třeba, aby bylo postaveno na jisto otcovství J. H., pokud bude otcovství popřeno, je na místě pokračovat v řízení o určení otcovství“, a proto „nedává smysl zastavit řízení a nové zahájení řízení, pokud by bylo otcovství matrikového otce popřeno“. 3. Proti usnesení odvolacího soudu podala matka nezletilé dovolání s tím, že namítá nesprávnou interpretaci ustanovení § 742 odst. 1 o. z. Dovolatelka zejména dovozuje, že „není pravdou, že by soud prvního stupně jmenoval opatrovníka v souladu se zájmy nezletilé, když tyto v této otázce ani nezjišťoval a automaticky jmenoval opatrovníka v rámci svého obvodu“, že „se odvolací soud v dané kauze vůbec nezabýval ani otázkou zákonného soudce účastníků, ani otázkou místní příslušnosti soudu“, že „„v tomto směru nečinil ničeho, přestože je z důkazů ve spise zcela zřejmé, že například matriční úřad ÚMČ v XY, u něhož činili matka a matrikový otec souhlasné prohlášení rodičů nezletilé, se u nezletilé považoval za místně příslušný“ a že „neuvedl žádný svůj názor či závěr, ani takový názor či závěr jakýmkoliv způsobem neodůvodnil“, což „činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným“. Proto navrhuje, aby „dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, případně aby zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení“. 4. K dovolání matky nezletilé nebylo podáno žádné písemné vyjádření. 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 6. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Právní úprava dovolání obsažená v ustanovení § 236 a násl. o. s. ř. platí též – s výjimkou uvedenou v ustanovení § 30 z. ř. s. – pro řízení vypočtená v ustanovení § 2 z. ř. s. (§ 1 odst. 3 z. ř. s.). 7. V dovolání musí být – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. - vedle obecných náležitostí (vypočtených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). 8. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 věta první o. s. ř.). 9. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil dovolací důvod a konkrétně popsal, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní nále