24 Cdo 1971/2019 — Nejvyšší soud

24 Cdo 1971/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 3. 2020 Spisová značka:24 Cdo 1971/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.1971.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přípustnost dovolání Zajištění majetku Dotčené předpisy:§ 10 odst. 3 předpisu č. 279/2003Sb. § 218 písm. b) o. s. ř. § 243c odst. 3 o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:23. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 1971/2019-752 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobkyně České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jako správce zajištěného majetku původního žalobce LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., se sídlem v Londýně, EC3V 3LT, Suite 319-3, Royal Exchange Avenue, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 4115679, zastoupeného JUDr. Martinem Salokou, advokátem se sídlem v Košicích, Zvonárska č. 8, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, a jako správce zajištěného majetku původního účastníka WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, IČO 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, o vkladu práv do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 7/2015, o dovolání původního žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. října 2018, č. j. 4 Co 208/2018-676, takto: I. Dovolání původního žalobce se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2018, č. j. 38 C 7/2015-557, zamítl žalobu, kterou se původní žalobce (dále také jen „LCCD“) domáhal nahrazení zamítavého rozhodnutí katastrálního úřadu a povolení vkladu změny v osobě zástavního věřitele z původního účastníka řízení (dále také jen „WPB“) na LCCD k v žalobě specifikovaným nemovitostem pod písm. a) – qq) do katastru nemovitostí, a kterou se LCCD dále domáhal povolení vkladu změny v osobě vlastníka z WPB na LCCD u vlastnických práv k v žalobě specifikovaným nemovitostem do katastru nemovitostí, které měl nabýt na základě zajišťovacího převodu práva. Soud vyšel ze zjištění, že vykonatelnost rozhodčího nálezu, na základě kterého se původní žalobce domáhal vkladu práv do katastru nemovitostí, byla odložena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2014, č. j. 65 C 101/2014-22, následně tento soud vydal předběžné opatření, kterým LCCD zakázal nakládat s pohledávkami a jejich zajištěním, o nichž bylo rozhodnuto předmětným rozhodčím nálezem. Protože usnesení o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu ani o nařízení předběžného opatření nebyla dosud zrušena, dospěl soud na základě těchto skutečností k závěru, že návrh na vklad do katastru nemovitostí pozbyl podle ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. právních účinků, tudíž není splněna taxativní podmínka uvedená v ustanovení § 17 katastrálního zákona, spočívající v oprávnění účastníků vkladového řízení nakládat s předmětem právního jednání, a zároveň vkladová listina nesplňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru nemovitostí. Podle ustanovení § 18 odst. 1 věta druhá katastrálního zákona přitom platí, že ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, katastrální úřad návrh zamítne. LCCD bylo uloženo zaplatit WPB náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku podal původní žalobce odvolání. V průběhu odvolacího řízení bylo Vrchnímu soudu v Praze doručeno podání České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jehož obsahem bylo částečné zpětvzetí žaloby, s odůvodněním, že Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových byl v trestním řízení rozhodnutím státního zástupce určen správcem zajištěného majetku LCCD (resp. i WPB), přičemž předmětem zajištění jsou i pohledávky a zajišťovací práva s nimi spojená, která tvoří součást tohoto řízení. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací poté usnesením ze dne 10. 10. 2018, č. j. 4 Co 208/2018-676, v rozsahu odpovídajícím částečnému zpětvzetí žaloby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a rozhodl, že řízení se v tomto rozsahu zastavuje. O zbylé části předmětu řízení bylo poté rozhodnuto samostatným rozsudkem. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017 ve věci sp. zn. 6 To 48/2016 byly podle § 79e odst. 1 tr. ř. (ve znění účinném do 17. 3. 2017) zajištěny pohledávky žalobce včetně jejich příslušenství a veškerých práv s nimi spojených, zejména zástavních práv, tvořících součást předmětu tohoto řízení, a že podle § 79e odst. 2 tr. ř. bylo majiteli pohledávek, tj. žalobci, popř. i účastníkovi WPB (který vlastnictví žalobce zpochybňuje) zakázáno, aby nakládal se specifikovanými pohledávkami, jejich příslušenstvím a právy s nimi spojenými, zejména zástavnímu právy, a převedl je na někoho jiného, nebo je zatížil. Opatřením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 8. 2017, č. j. VZN 1577/2014-1633 byl správou těchto pohledávek pověřen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Odvolací soud vyložil, že při výkonu správy majetku zajištěného podle § 79a a násl. tr. ř. vystupuje stát jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových vlastním jménem a svědčí mu vlastní účastnická legitimace. Jelikož bylo soudu doloženo správcovské oprávnění a byla projevena vůle vstoupit do řízení, Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věch majetkových tímto částečným zpětvzetím vstoupil do této části řízení a odvolací soud proto ve vymezeném rozsahu změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že se řízení ve vymezeném rozsahu zastavuje. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu o částečném zastavení řízení podal původní žalobce dovolání. V něm zejména namítá, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena otázka postavení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových jako správce zajištěného majetku. Následně dovolatel zpochybňuje oprávnění správce zajištěného majetku k částečnému zpětvzetí žaloby, když tento úkon nepovažuje za učiněný za účelem ochrany zajištěného majetku. Závěrem dovolatel odkazuje na judikaturu dovolacího soudu ve věcech, kdy byl rovněž účastníkem řízení, a vyvozuje z ní, že řízení mělo být přerušeno, byť se s tímto závěrem sám neztotožňuje a má za to, že vklad měl být povolen. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. K podanému dovolání se vyjádřila Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Podle ní její postavení v řízení zřetelně vyplývá přímo ze zákona. Ohledně oprávnění k částečnému zpětvzetí žaloby uvádí, že dlužníci ze zajištěných pohledávek nemohou ani po jejich splacení správci zajištěného majetku dosáhnout výmazu zástavních práv, kterými tyto pohledávky zajišťovali, neboť jejich návrhy se můžou katastrální úřady z důvodu pořadí podaných návrhů na vklad zabývat až poté, co bude vyřešen projednávaný spor o vkladu práv do katastru nemovitostí, většina řízení přitom byla přerušena až do rozhodnutí o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu, který je v projednávané věci vkladovou listinou. Úvěroví klienti původního účastníka WPB jsou tímto poškozováni, když nemohou použít své nemovitosti jako zástavy za účelem získání nových úvěrů a zvažují proto žaloby za nepřiměřenou délku řízení. S ohledem na délku řízení dochází ke snižování kvality zajištěného majetku. K možnosti přerušení řízení uvádí, že je v diskreci soudu, zda řízení přeruší, soud ale nemá povinnost řízení přerušit. Nejvyšší soud České republiky dovolání původního žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 10. 2018, č. j. 4 Co 208/2018-676, podle ustanovení § 243c odst. 3 o. s. ř., ve spojení s ustanovením § 218 písm. b) o. s. ř., odmítl, neboť bylo podáno osobou, která k jeho podání není oprávněna (subjektivně legitimována). Podle ustanovení § 8a zákona č. 279/2003 Sb., o výkonu zajištění majetku a věcí v trestním řízení a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zajištění majetku“), majetek zajištěný v trestním řízení se spravuje podle tohoto zákona, pokud je zapotřebí právně jednat nebo činit potřebné úkony, aby nedošlo bezdůvodně k snížení hodnoty zajištěného majetku nebo k jeho zmenšení, popřípadě aby se majetek očekávaným způsobem zvýšil (odst. 1). Pro dosažení účelu správy správce vykonává v potřebném rozsahu práva a povinnosti spojené se zajišt