24 Cdo 1972/2019 – Nejvyšší soud

24 Cdo 1972/2019-756 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy v právní věci žalobce LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD., se sídlem v Londýně, EC3V 3LT, Suite 319-3, Royal Exchange Avenue, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, reg. č. 4115679, zastoupeného JUDr. Martinem Salokou, advokátem se sídlem v Košicích, Zvonárska č. 8, Slovenská republika, se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze 2, Václavská č. 316/12, za účasti WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná č. 835/13, IČO 25780450, zastoupeného JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 5/49, o vkladu práv do katastru nemovitostí, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 38 C 7/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 4 Co 208/2018-692, takto: Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2018, č. j. 4 Co 208/2018-692 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 1. června 2018, č. j. 38 C 7/2015-557 [s výjimkou výroku I. v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu na vklad vlastnickým práv specifikovaných pod písm. a), a s výjimkou výroku I. v rozsahu, ve kterém bylo rozhodnuto o návrhu na vklad změny v osobě zástavního věřitele ohledně zástavních práv specifikovaných pod písm. p), q), r)], se zrušují věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 6. 2018, č. j. 38 C 7/2015-557, zamítl žalobu ze dne 22. 11. 2015, kterou se žalobce (dále také jen „LCCD“) domáhal nahrazení zamítavého rozhodnutí katastrálního úřadu a povolení vkladu změny v osobě zástavního věřitele z účastníka řízení (dále také je „WPB“ či „WPB Capital“) na žalobce k v žalobě specifikovaným nemovitostem pod písm. a) – qq) do katastru nemovitostí, a kterou se žalobce dále domáhal povolení vkladu změny v osobě vlastníka z účastníka řízení na žalobce u vlastnických práv k v žalobě specifikovaným nemovitostem do katastru nemovitostí, které měl nabýt na základě zajišťovacího převodu práva. Soud vyšel ze zjištění, že vykonatelnost rozhodčího nálezu, na základě kterého se žalobce domáhal vkladu práv do katastru nemovitostí, byla odložena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 7. 2014, č. j. 65 C 101/2014-22, následně tento soud vydal předběžné opatření, kterým žalobci zakázal nakládat s pohledávkami a jejich zajištěním, o nichž bylo rozhodnuto předmětným rozhodčím nálezem. Protože usnesení o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu ani o nařízení předběžného opatření nebyla dosud zrušena, dospěl soud na základě těchto skutečností k závěru, že návrh na vklad do katastru nemovitostí pozbyl podle ustanovení § 76f odst. 2 o. s. ř. právních účinků, tudíž není splněna taxativní podmínka uvedená v § 17 katastrálního zákona, spočívající v oprávnění účastníků vkladového řízení nakládat s předmětem právního jednání, a zároveň vkladová listina nesplňuje náležitosti listiny pro zápis do katastru nemovitostí. Podle § 18 odst. 1 věta druhá katastrálního zákona přitom platí, že ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, katastrální úřad návrh zamítne. Žalobci bylo uloženo zaplatit účastníkovi řízení náhradu nákladů řízení. K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 8. 11. 2018, č. j. 4 Co 208/2018-692, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně s výjimkou části předmětu řízení, o kterém odvolací soud rozhodl samostatným usnesením (kterým bylo rozhodnuto o částečném zrušení rozsudku prvního stupně a zastavení řízení v tomto rozsahu pro zpětvzetí žaloby). Odvolací soud doplnil dokazování a vycházel rovněž ze zjištění, že „usnesením Vrchního státního zastupitelství v Praze“ (správně usnesením Vrchního soudu v Praze) ze dne 16. 2. 2017 ve věci sp. zn. 6 To 48/2016 bylo podle § 79e odst. 2 tr. ř. (ve znění účinném do 17. 3. 2017) majiteli pohledávek, tj. žalobci (LCCN), popř. účastníkovi (WPB) zakázáno, aby nakládal se specifikovanými pohledávkami, jejich příslušenstvím a právy s nimi spojenými, zejména zástavními právy, a převedl je na někoho jiného, nebo je zatížil. Opatřením Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 4. 8. 2017, č. j. VZN 1577/2014-1633 byl správou těchto pohledávek pověřen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Z rozhodnutí České národní banky ze dne 29. 6. 2018, č. j. 2018/84013/570 odvolací soud zjistil, že podle zákona č. 87/1996 Sb. a § 61 odst. 1 správního řádu bylo nařízeno předběžné opatření, kterým bylo účastníkovi (WPB) uloženo, aby se ode dne doručení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2018, sp. zn. 5 Af 31/2014 zdržel mj. nakládání s majetkem. Odvolací soud dospěl k závěru, že sice nelze uzavřít, že by nebyly naplněny náležitosti podle § 17 odst. 2 a 4 katastrálního zákona, když předběžné opatření o odložení vykonatelnosti rozhodčího nálezu nebylo ke dni zahájení vkladového řízení doručeno oběma účastníkům a nestalo se vykonatelným, a předběžné opatření, kterým bylo nynějšímu žalobci zakázáno disponovat s pohledávkami a zajišťovacími právy, nebylo ke dni zahájení vkladového řízení vydáno, vklad však nelze povolit podle § 18 odst. 1 katastrálního zákona ani tehdy, ztratil-li návrh před rozhodnutím o povolení vkladu své právní účinky, neboť v tomto případě katastrální úřad (resp. soud v řízení o novém projednání věci) nezkoumá tuto rozhodující skutečnost ke dni podání návrhu na vklad, nýbrž k okamžiku rozhodnutí o tomto návrhu. Návrh na vklad podle odvolacího soudu ztratil své právní účinky již v důsledku usnesení o odkladu vykonatelnosti rozhodčího nálezu, kdy takovýto závěr odpovídá též ustálené rozhodovací praxi katastrálních úřadů, přestože s tímto typem rozhodnutí zákon výslovně nespojuje zánik účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí. Namítá-li žalobce, že nelze odložit vykonatelnost rozhodčího nálezu, kterým je rozhodnuto o tom, zda tu právo je či není, napadá věcnou správnost samotného usnesení o odložení vykonatelnosti, k takovému posouzení však katastrální úřad ani soud v tomto řízení nejsou oprávněni, neboť se nejedná o opravný prostředek proti tomuto usnesení. Ke ztrátě účinků návrhu na vklad došlo také usnesením o zajištění předmětných pohledávek včetně jejich zajištění žalobci i účastníkovi. Zákon s tímto rozhodnutím (§ 79d odst. 5 tr. ř., ve znění účinném do 17. 3. 2017) výslovně spojuje zánik účinků návrhu na vklad (ve smyslu § 18 odst. 1 katastrálního zákona) týkajícího se zajištěné nemovitosti, a v případě ztráty právních účinků návrhu na vklad zákon nerozlišuje, zda je návrh opodstatňován soukromou či veřejnou vkladovou listinou, ani jestli by měl vklad účinky intabulační, nebo deklaratorní. Návrh na vklad proto ztrácí právní účinky vždy, je-li tu skutečnost, pro kterou vkladová listina bez ohledu na vůli účastníků a konkrétní subjektivní práva a povinnosti účastníků ztrácí závaznost pro některého z účastníků, byť třebas jen dočasně. Takovou skutečností je rozhodnutí soudu nebo orgánu veřejné správy, sledující zamezení majetkové dispozice s předmětem vkladové listiny, rozhodující je proto povaha a účel takového rozhodnutí, a není významné, zda zákon s příslušným rozhodnutím výslovně spojuje ztrátu účinků návrhu na vklad. Byť předmětné rozhodnutí o zajištění pohledávek bylo vydáno na základě ustanovení § 79e odst. 2 tr. ř., upravujícího zajištění nehmotné věci (ve znění účinném do 17. 3. 2017), směřuje rovněž vůči jejich zajištění, a zástavní práva jsou podle § 498 odst. 1 o. z. samy o sobě nemovitou věcí. Ztrátu právních účinků návrhu na vklad způsobuje rovněž rozhodnutí České národní banky, kterým bylo účastníkovi řízení zakázáno nakládat s majetkem, jelikož přestože tak zákon výslovně nestanoví, je nutno s předběžným opatřením orgánu veřejné správy spojovat obdobné účinky, jako v případě soudního rozhodnutí o nařízení předběžného opatření podle § 76f odst. 2 o. s. ř. Odvolací soud nepřisvědčil ani názoru žalobce, že nebude-li vklad povolen, mělo by být řízení alespoň přerušeno, neboť § 109 odst. písm. c) o. s. ř. stanoví, kdy soud může (nikoli musí) přerušit řízení. Je-li tu skutečnost, pro kterou může soud řízení přerušit, neznamená to, že nemohou být dány i jiné důvody, pro které vklad povolit nelze. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž namítá, že ztráta právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí nemůže nastat v případech, kdy má vklad deklaratorní účinky a nikoli účinky konstitutivní, přičemž ztráta právních účinků návrhu na vklad do katastru nemovitostí musí být zákonem výslovně stanovena a nelze ji dovozovat výkladem či analogií. Tuto argumentaci považuje dovolatel za otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešenou. Dále k vymezení přípustnosti dovolání namítá, zda má odklad vykonatelnosti rozhodčího nálezu s určujícím výrokem za následek