24 Cdo 2123/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2123/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 9. 2025 Spisová značka:24 Cdo 2123/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.2123.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Opatrovník hmotně právní [ Opatrovník ] Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 62 o. z. § 465 odst. 1 o. z. § 471 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2123/2025-635 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila, ve věci posuzovaného (opatrovance) V. V., zastoupeného procesní opatrovnicí JUDr. Jindřiškou Martinovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Plynárenská č. 671, za účasti 1) G. Z., 2) P. V., 3) města A, se sídlem Městského úřadu XY, zastoupeného Mgr. Tomášem Prokopem, advokátem se sídlem v Kolíně, Kutnohorská č. 43, a 4) města B, se sídlem Městského úřadu v XY, zastoupeného Mgr. Jarmilou Grumlovou, advokátkou se sídlem v Kolíně, Politických vězňů č. 421, o omezení svéprávnosti a jmenování opatrovníka, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 0 Nc 23007/2021, o dovolání města B proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. října 2024 č.j. 24 Co 219/2024-513, takto: Usnesení krajského soudu a usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 10. června 2024 č.j. 0 Nc 23007/2021-447 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kolíně k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 29.6.2023 č.j. 0 Nc 23007/2021-185 omezil posuzovaného (opatrovance) ve svéprávnosti na dobu pěti let, „jde-li o právní jednání týkající se nakládání jměním, jehož hodnota přesahuje částku 200 Kč denně, jimiž dochází k realizaci práv a povinností vyplývající ze zdravotního, důchodového a nemocenského pojištění, na zajištění v hmotné nouzi a státní sociální podpory, jimiž dochází k realizaci práva na sociální služby, příspěvku na péči, dále jde-li o právní jednání týkající se pracovní činnosti, rozhodování o přijetí a o odmítnutí zdravotních služeb a o vlastní léčbě“ (výrok I.); zároveň jmenoval posuzovanému opatrovníka město A (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky IV. a V.). Soud prvního stupně z provedených důkazů (především ze znaleckého posudku a výslechu znalkyně MUDr. Jany Businské) dospěl k závěru, že posuzovaný v důsledku trvalé duševní poruchy (lehké mentální retardace a dětského autismu) není způsobilý právně jednat, „a to ve všech záležitostech s výjimkou nakládání s finančními prostředky do 200 Kč“. Při výběru opatrovníka soud prvního stupně vzal na vědomí, že oba rodiče posuzovaného, G. Z. a P. V., nesouhlasili se svým jmenováním do funkce opatrovníka, a za tohoto stavu proto jmenoval opatrovníka veřejného, a to město A, které je se situací posuzovaného seznámeno z předchozích řízení ve věcech péče soudu o nezletilé. Město B, v němž opatrovaný fakticky bydlí, podle názoru soudu prvního stupně „pro střet zájmů nemůže posuzovaného zastupovat, neboť posuzovaný vede soudní řízení jako žalobce proti žalované Základní škole B“. 2. K odvolání města A Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31.10.2023 č.j. 24 Co 263/2023-205 rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku I. o jmenování opatrovníka a závislých výrocích IV. a V. o nákladech řízení a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud v první řadě vytkl soudu prvního stupně, že město A bylo jmenováno opatrovníkem, aniž by s ním bylo jednáno jako s účastníkem řízení. Pokud jde o osobu opatrovníka, přisvědčil soudu prvního stupně, že zde není žádná osoba opatrovanci blízká, která by mohla vykonávat funkci opatrovníka, a proto bylo správně zvažováno jmenování opatrovníka veřejného. Tím však – jak odvolací soud zdůraznil - může být jen obec, v níž má opatrovanec své faktické bydliště podle ustanovení § 80 o.z., tedy město B, přičemž podle jeho názoru soudní spor mezi opatrovancem a základní školou (tedy jiným subjektem, než je město B) nezakládá kolizi, která by vylučovala jmenování města B opatrovníkem. Soudu prvního stupně proto uložil, aby v naznačeném směru zjednal nápravu. 3. Okresní soud v Kolíně poté usnesením ze dne 10.6.2024 č.j. 0 Nc 23007/2021-447 jmenoval opatrovníkem posuzovaného (opatrovance) město B s tím, že „opatrovník je oprávněn a povinen zastupovat opatrovaného při právních jednáních v běžných záležitostech a v rámci rozsahu omezení svéprávnosti opatrovaného podle výroku I.. rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 29.6.2023 č. j. 0 Nc 23007/2021-185, vyjma jednání, v nichž zákon zastoupení opatrovaného opatrovníkem vylučuje, hájit jeho zájmy a dbát pokynů soudu. Je dále povinen spravovat jeho majetek a podat soudu písemnou zprávu o vyúčtování správy jmění opatrovaného každoročně vždy nejpozději do 30.6. následujícího roku“ (výrok I.); zároveň rozhodl, že „výrok I. tohoto usnesení je předběžně vykonatelný jeho doručením“ (výrok II.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky III. a IV.). Soud prvního stupně s poukazem na judikaturu dovolacího soudu, po doplněném dokazování a opětovném zhlédnutí opatrovance provedl velmi zevrubnou analýzu subjektů přicházejících v daném případě v úvahu do funkce opatrovníka z hlediska jejich schopností řádně obstarávat záležitosti opatrovance vzhledem k rozsahu jeho omezení svéprávnosti. Pokud jde o P. V. (otce opatrovance), který s opatrovancem žije a opatrovanec si jeho opatrovnictví přeje, soud prvního stupně „shledal problematickým postoj otce k zajištění zdravotní péče opatrovaného na alergologii a u zubaře“, kdy tento „při zajišťování potřeb opatrovaného upřednostňuje svůj konflikt s G. Z. (matkou opatrovance) před zajištěním lékařské péče“. Aniž by s matkou byl domluven a poskytl jí relevantní informace, spoléhal na to, že matka lékařskou prohlídku zajistí, a následně „raději, než aby se dotázal, zda byla lékařská prohlídka zajištěna, a případné ji zajistil sám, snese situaci, kdy lékařská péče o opatrovaného zajištěna nebude“; „je tak zřejmý střet zájmů otce a opatrovaného“. Dále soud prvního stupně „shledal problém se způsobem, jakým otec nakládá s majetkem opatrovaného“, zejména s tím, jak nakládá se svým dispozičním oprávněním k účtu opatrovance. Ze šesti plateb na svůj účet byl schopen identifikovat pouze tři platby (13.000 Kč za uhlí, které opatrovanci následně vrátil, 10.000 Kč za televizi a 6.000 Kč za zahradní techniku, obojí pro opatrovance, ovšem bez předložení účtenek z obchodu); zbývající tři platby ve výši 499 Kč, 1.000 Kč a 2.000 Kč nebyl schopen identifikovat. Způsob nakládání s prostředky opatrovance tak „je značně netransparentní a nevěrohodný“, a ačkoli soud i zde „přihlédl k tomu, že otec dosud nebyl jmenován opatrovníkem, způsob, jakým záležitosti opatrovaného obstarává nyní, je však značnou indicií o jeho postoji k opatrovanému“. Ani matka opatrovance aktuálně nemůže funkci opatrovníka vykonávat, a to zejména z důvodu negativního vztahu opatrovance vůči ní, který si nepřeje, aby byla jeho opatrovníkem. I když si je soud prvního stupně vědom toho, že „by měl hledat spíše důvody pro to, aby byl opatrovníkem některý z rodičů, než pro to, aby jím byl opatrovník veřejný“, výhrady k otci „jsou natolik závažné, že jen stěží lze zajistit řádný výkon opatrovnictví jeho jmenováním do této funkce“. Uvedené nedostatky totiž dopadají do základních záležitostí opatrovance (zdravotní stav, správa peněz na běžném účtu), „přičemž kontrola ze strany soudu by musela být průběžná a téměř každodenní, aby byly záležitosti opatrovaného řádně zajištěny“. Protože za tohoto stavu „jmenování ani jednoho z rodičů opatrovníkem není možné, neboť by správa záležitostí opatrovaného nebyla zajištěna“, soud prvního stupně uzavřel, že je namístě jmenovat veřejného opatrovníka, a to město B, neboť právě v tomto městě, nikoliv v A, opatrovanec bydlí. Možná (jednorázová) kolize v souvislosti s vedením sporu opatrovance se Základní školou v B jej přitom z funkce opatrovníka nevylučuje, neboť ji lze řešit jmenováním kolizního opatrovníka pro dané řízení. 4. K odvolání města B Krajský soud v Praze usnesením ze dne 10.10.2024 č.j. 24 Co 219/2024-513 usnesení soudu prvního potvrdil a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud po doplnění dokazování (zejména zprávou sociální pracovnice Městského úřadu v B ze dne 7.10.2024, opakovaným výslechem opatrovance a jeho otce a matky) zdůraznil, že z příslušných zákonných ustanovení vyplývá, že „při výběru vhodné osoby opatrovníka je vždy upřednostňována osoba opatrovanci blízká“, jimiž jsou daném případě otec opatrovance, u něhož opatrovanec bydlí, a matka opatrovance