24 Cdo 2395/2023 – Nejvyšší soud

24 Cdo 2395/2023-341 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce ADMONT ASSOCIATES LLC, se sídlem 6538 Collins Avenue 286, Miami Beach, FL, Spojené státy americké, zastoupený Mgr. Jindřichem Králem, advokátem se sídlem v Praze, Husova č. 240/5, proti žalovaným 1) WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná č. 853/13, IČO 25780450, zastoupenému JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská č. 5/49, 2) LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD, reg. č. 04115679, se sídlem Suite 319-3, 1 Royal Exchange Avenue, Londýn, Velká Británie, zastoupený hostujícím evropským advokátem JUDr. Martinem Salokou, se sídlem ve Slovenské republice, Košice, Zvonárská č. 8, se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze, Václavská č. 316/12, a 3) JUDr. Ondřeji Demutovi, notáři se sídlem v Žatci, Dvořákova č. 36, IČO 17854679, o nahrazení souhlasu s vydáním akcií z notářské úschovy a povinnosti akcie vydat, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 175/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2023, č. j. 18 Co  336/2021-307, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2023, č. j. 18 Co 336/2021 -307 se ve výroku I. v části, v níž byl potvrzen výrok II. a výrok V. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. července 2021, č. j. 34 C 175/2015-240, a ve výroku III. v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3), a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. července 2021, č. j. 34 C 175/2015-240, ve výroku II. a ve výroku V. zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání žalobce zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud nahradil prohlášení vůle žalovaných 1) a 2) souhlasit s vydáním žalobci blíže specifikovaných akcií emitovaných společností OK-TOURS a.s. a akcií emitovaných společností Residence Sibelius a.s. z notářské úschovy vedené u žalovaného 3). Dále se domáhal, aby byla žalovanému 3) uložena povinnost vydat žalobci tytéž akcie z notářské úschovy. Žalobu odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem blíže specifikovaných akcií OK-TOURS a.s., neboť mu svědčí nepřetržitá řada rubopisů na nich, a že je rovněž výlučným vlastníkem blíže specifikovaných akcií Residence Sibelius a.s., které jsou vydány na jméno žalobce. Žalovaní 1) a 2) složili akcie do notářské úschovy bez právního důvodu, čímž k nim žalobci znemožňují výkon vlastnického práva. Žalovaný 3) byl coby notář vyzván k vydání akcií, bez souhlasu žalovaných 1) a 2) (složitelů) však odmítl výzvě vyhovět. 2. Žalovaný 1) ve vyjádření k žalobě uvedl, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný 1) coby věřitel a společnost Formicida Consulting s.r.o. coby dlužník spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, k zajištění pohledávek žalovaného 1) z úvěrové smlouvy byly v jeho prospěch zastaveny předmětné akcie. Následně mezi žalovaným 1) a 2) vyvstal spor o to, kdo je věřitelem z úvěrové smlouvy, tento spor byl Rozhodčím soudem při Hospodářské a Agrární komoře ČR rozhodnut ve prospěch žalovaného 2), žalovaný 1) ovšem podal proti rozhodčímu nálezu návrh na jeho zrušení, to bylo důvodem složení akcií do notářské úschovy k žalovanému 3), kde se dosud nacházejí. Žalovaný 1) nedal souhlas žalovanému 3) k vydání akcií z úschovy žalobci, neboť je jimi zajištěn nesplacený úvěr poskytnutý společnosti Formicida Consulting s.r.o. 3. Žalovaný 3) ve vyjádření k žalobě uvedl, že je povinen řídit se ustanoveními § 82 – 84 zákona č. 358/199 Sb., notářský řád, a že bez souhlasu žalovaných 1) a 2) nemůže žalobci akcie vydat. 4. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 7. 2021, č. j. 34 C 175/2015-240, výrokem I. zamítl návrh žalobce, aby soud nahradil prohlášení vůle žalovaných 1) a 2) souhlasit s vydáním žalobci 25 ks kmenových listinných akcií na jméno emitovaných společností OK-TOURS a.s., IČO 00563391, o současné jmenovité hodnotě každé jednotlivé akcie 20 000 Kč, sériová čísla akcií: XY a XY, a 25 ks kmenových listinných akcií na jméno emitovaných společností Residence Sibelius a.s., IČO 24249033, o jmenovité hodnotě každé jednotlivé akcie 20 000 Kč, sériová čísla akcií: XY a XY, z notářské úschovy vedené u žalovaného 3). Výrokem II. byl zamítnut návrh žalobce, aby mu žalovaný 3) byl povinen vydat akcie výše specifikované ve výroku I. z notářské úschovy vedené u žalovaného 3). Výroky III. – V. rozhodl soud o náhradě nákladů řízení. Takto soud rozhodl poté, co předtím řízení přerušil z důvodu probíhajícího trestního řízení, kdy Policie ČR zajistila pohledávky i předmětné akcie pro podezření, že pohledávky i předmětné akcie byly užity ke spáchání trestného činu (§ 220 trestního zákoníku) a pro nebezpečí vzniku škody žalovanému 1) nakládáním s nimi neoprávněnou osobou zakázal žalovanému 2) s nimi disponovat s tím, že tyto akcie byly policejním orgánem ponechány nadále fyzicky v úschově žalovaného 3), a následně v řízení soud pokračoval poté, co věc byla usnesením policejního orgánu odložena, když se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání. Soud konstatoval, že notářská úschova listin se řídí jednak ustanoveními zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, nicméně s ohledem na odkaz v ustanovení § 81 odst. 4 notářského řádu jde i u notářské úschovy podstatou o smlouvu o úschově podle § 2402 o. z. Žalovaný 3) přijal akcie od žalovaných 1) a 2) do „prosté“ úschovy, může je vydat jen složitelům, jiným subjektům jen se souhlasem, resp. na základě dohody složitelů. Z povahy věci může soud nahradit projev vůle jen tam, kde mu to zákon výslovně umožňuje, k tomu srov. bývalý § 50a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. Notářský řád ani občanský zákoník č. 89/2012 Sb. však žádnou takovou úpravu neobsahují, neumožňují proto soudu projev vůle účastníků smlouvy o úschově, pokud nehodlá uschovanou věc vydat třetí osobě (obdobně jako nelze nahradit projev vůle vlastníka domu, pokud jej nehodlá prodat subjektu, který mu učinil nabídku odkupu). Žalovaní nemají žádnou povinnost souhlasit či uzavírat dohodu o vydání uschované věci třetí osobě. Žalobní požadavek je možná inspirován § 299 z. ř. s., nicméně zde se nachází ono zákonné zmocnění. Jde však o specifickou úpravu solučních úschov, kterou je nutno odlišovat od úschov jiných, a tuto procesní úpravu nelze analogicky aplikovat na řešenou věc. Žaloba na nahrazení projevu vůle žalovaných 1) a 2) nemá oporu v hmotném ani procesním právu, neboť žalovat na nahrazení projevu vůle lze tam, kde to zákon připouští, kde zákon ukládá subjektu uzavřít nějaký právní úkon nebo výslovně podání takové žaloby umožňuje. Proto soud žalobu zamítl včetně požadavku na vydání akcií proti žalovanému 3), který je má u sebe jako schovatel. 5. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 3. 2023, č. j. 18 Co 336/2021-307, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Konstatoval, že žaloba na nahrazení projevu vůle podle odborné literatury není žalobou právotvornou, ale žalobou na plnění, neboť žalovaný byl povinen projevit určitou vůli. Odvolací soud uvedl, že žádný právní předpis neukládá povinnost vydat předmět úschovy tomu, kdo předloží rozsudek, kterým je nahrazen souhlas složitele s vydáním předmětu úschovy, a to s ohledem na specifika notářské úschovy zakotvené v ustanovení § 84 odst. 1 notářského řádu, podle něhož notář vydá listinu z notářské úschovy jen tomu, na jehož žádost byla listina do notářské úschovy přijata, a jde-li o listinu o právním jednání zůstavitele, jen jejímu pořizovateli, ledaže je listina přijata do notářské úschovy za účelem jejího vydání další osobě. Žalobě na nahrazení souhlasu proto nelze vyhovět, když neexistuje výslovné zmocnění k intervenci formou rozhodnutí ukládajícího projev vůle, jako tomu bylo např. v ustanovení § 50a odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. S ohledem na to není podle odvolacího soudu zapotřebí posuzovat jako předběžnou otázku, zda žalovaní 1) a 2) neoprávněně nakládali s věcmi ve vlastnictví žalobce, neboť by to na výsledku řízení ničeho nezměnilo. Povinnost žalovaného 3) by nebyla odůvodněna ani ustanoveními §§ 1040 a 2402 o. z., z nichž žalobce dovozoval, že vydání věci může po schovateli požadovat třetí osoba, které k uschované věci svědčí vlastnické právo a byla do úschovy dána někým, kdo nebyl jejím poctivým vlastníkem, držitelem, ani detentorem. S ohledem na specifika notářské úschovy není místo pro subsidiární použití obecných ustanovení občanského zákoníku. Nelze použít ani analogii s ustanovením § 299 z.