24 Cdo 2395/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2395/2023 citace  Právní věta:Ustanovení § 299 z. ř. s. nelze analogicky použít na notářské úschovy. Může-li se vlastník domáhat reivindikačního výroku, nemůže namísto toho požadovat nahrazení projevu vůle žalovaného směřující k získání věci, kterou má u sebe detentor žalovaného. Je-li věc složena do notářské úschovy osobou, které nesvědčí vlastnické ani jiné právo mít věc u sebe, může být i notář pasivně věcně legitimován k vydání věci. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 6. 2025 Spisová značka:24 Cdo 2395/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.2395.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba (rei)vindikační [ Žaloba ] Notář Úschova Dotčené předpisy:§ 1040 odst. 1 o. z. § 84 odst. 1 předpisu č. 358/1992 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:11. 7. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:30 / 2026 Anotace:Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud nahradil prohlášení vůle žalovaných 1) a 2) souhlasit s vydáním žalobci blíže specifikovaných akcií z notářské úschovy vedené u žalovaného 3). Dále se domáhal, aby byla žalovanému 3) uložena povinnost vydat žalobci tytéž akcie z notářské úschovy. Soud prvního stupně výrokem I. zamítl návrh žalobce, aby soud nahradil prohlášení vůle žalovaných 1) a 2) souhlasit s vydáním žalobci blíže specifikovaných akcií z notářské úschovy vedené u žalovaného 3). Výrokem II. byl zamítnut návrh žalobce, aby mu žalovaný 3) byl povinen vydat akcie výše specifikované ve výroku I. z notářské úschovy vedené u žalovaného 3). Soud konstatoval, že notářská úschova listin se řídí jednak ustanoveními zákona č. 358/1992 Sb. (dále „notářský řád“), nicméně s ohledem na odkaz v ustanovení § 81 odst. 4 notářského řádu jde i u notářské úschovy podstatou o smlouvu o úschově podle § 2402 o. z. Žalovaný 3) přijal akcie od žalovaných 1) a 2) do „prosté“ úschovy, může je vydat jen složitelům, jiným subjektům jen se souhlasem, resp. na základě dohody složitelů. Z povahy věci může soud nahradit projev vůle jen tam, kde mu to zákon výslovně umožňuje, notářský řád ani občanský zákoník však žádnou takovou úpravu neobsahují. Soud prvního stupně dále posuzoval možnou analogii § 299 z. ř. s., neboť zde se nachází ono zákonné zmocnění. Jde však o specifickou úpravu solučních úschov, kterou je nutno odlišovat od úschov jiných, a tuto procesní úpravu nelze analogicky aplikovat na řešenou věc. Žaloba tak nemá oporu v hmotném ani procesním právu, neboť žalovat na nahrazení projevu vůle lze tam, kde to zákon připouští, kde zákon ukládá subjektu uzavřít nějaký právní úkon nebo výslovně podání takové žaloby umožňuje. Proto soud prvního stupně žalobu zamítl včetně požadavku na vydání akcií proti žalovanému 3), který je má u sebe jako schovatel. K odvolání žalobce odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud uvedl, že žádný právní předpis neukládá povinnost vydat předmět úschovy tomu, kdo předloží rozsudek, kterým je nahrazen souhlas složitele s vydáním předmětu úschovy, a to s ohledem na specifika notářské úschovy zakotvené v ustanovení § 84 odst. 1 notářského řádu. Stejně tak zde není místo pro subsidiární použití obecných ustanovení občanského zákoníku. Nelze použít ani analogii s ustanovením § 299 z. ř. s., který upravuje postup v případě odepření souhlasu s vydáním soluční úschovy. Odvolací soud uvedl, že notářská úschova je podrobně zakotvena v notářském řádu a nejedná se o situaci, kdy pro danou situaci žádná právní norma stanovena není a je třeba použít jiné ustanovení jiného právního předpisu. Žalovaný 3) není pasivně věcně legitimován, neboť není tím, kdo listiny neoprávněně zadržuje, těmi jsou žalovaní 1) a 2), kteří k nim stále mají dispoziční oprávnění a je pouze na nich, kdy je z notářské úschovy vyzvednou. Žalobce se jako vlastník může domáhat vydání předmětných akcií proti žalovaným 1) a 2), což v daném řízení neučinil. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání a Nejvyšší soud se zabýval posouzením možnosti analogické aplikace § 299 z. ř. s., dále posouzením možnosti nahrazení souhlasu soudem z titulu narušování vlastnického práva, a také posouzením pasivní věcné legitimace notáře v postavení smluvního schovatele. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2395/2023-341 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci žalobce ADMONT ASSOCIATES LLC, se sídlem 6538 Collins Avenue 286, Miami Beach, FL, Spojené státy americké, zastoupený Mgr. Jindřichem Králem, advokátem se sídlem v Praze, Husova č. 240/5, proti žalovaným 1) WPB Capital, spořitelní družstvo v likvidaci, se sídlem v Brně, Kamenná č. 853/13, IČO 25780450, zastoupenému JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská č. 5/49, 2) LLANFAIR CAEREINION CWNI DALIANNOL LTD, reg. č. 04115679, se sídlem Suite 319-3, 1 Royal Exchange Avenue, Londýn, Velká Británie, zastoupený hostujícím evropským advokátem JUDr. Martinem Salokou, se sídlem ve Slovenské republice, Košice, Zvonárská č. 8, se zmocněncem pro doručování Mgr. Richardem Merkunem, advokátem se sídlem v Praze, Václavská č. 316/12, a 3) JUDr. Ondřeji Demutovi, notáři se sídlem v Žatci, Dvořákova č. 36, IČO 17854679, o nahrazení souhlasu s vydáním akcií z notářské úschovy a povinnosti akcie vydat, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 34 C 175/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2023, č. j. 18 Co  336/2021-307, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. března 2023, č. j. 18 Co 336/2021 -307 se ve výroku I. v části, v níž byl potvrzen výrok II. a výrok V. rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. července 2021, č. j. 34 C 175/2015-240, a ve výroku III. v části, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3), a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 15. července 2021, č. j. 34 C 175/2015-240, ve výroku II. a ve výroku V. zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. II. Ve zbylém rozsahu se dovolání žalobce zamítá. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 2 600 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. IV. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud nahradil prohlášení vůle žalovaných 1) a 2) souhlasit s vydáním žalobci blíže specifikovaných akcií emitovaných společností OK-TOURS a.s. a akcií emitovaných společností Residence Sibelius a.s. z notářské úschovy vedené u žalovaného 3). Dále se domáhal, aby byla žalovanému 3) uložena povinnost vydat žalobci tytéž akcie z notářské úschovy. Žalobu odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem blíže specifikovaných akcií OK-TOURS a.s., neboť mu svědčí nepřetržitá řada rubopisů na nich, a že je rovněž výlučným vlastníkem blíže specifikovaných akcií Residence Sibelius a.s., které jsou vydány na jméno žalobce. Žalovaní 1) a 2) složili akcie do notářské úschovy bez právního důvodu, čímž k nim žalobci znemožňují výkon vlastnického práva. Žalovaný 3) byl coby notář vyzván k vydání akcií, bez souhlasu žalovaných 1) a 2) (složitelů) však odmítl výzvě vyhovět. 2. Žalovaný 1) ve vyjádření k žalobě uvedl, že žaloba není důvodná, neboť žalovaný 1) coby věřitel a společnost Formicida Consulting s.r.o. coby dlužník spolu uzavřeli smlouvu o úvěru, k zajištění pohledávek žalovaného 1) z úvěrové smlouvy byly v jeho prospěch zastaveny předmětné akcie. Následně mezi žalovaným 1) a 2) vyvstal spor o to, kdo je věřitelem z úvěrové smlouvy, tento spor byl Rozhodčím soudem při Hospodářské a Agrární komoře ČR rozhodnut ve prospěch žalovaného 2), žalovaný 1) ovšem podal proti rozhodčímu nálezu návrh na jeho zrušení, to bylo důvodem složení akcií do notářské úschovy k žalovanému 3), kde se dosud nacházejí. Žalovaný 1) nedal souhlas žalovanému 3) k vydání akcií z úschovy žalobci, neboť je jimi zajištěn nesplacený úvěr poskytnutý společnosti Formicida Consulting s.r.o. 3. Žalovaný 3) ve vyjádření k žalobě uvedl, že je povinen řídit se ustanoveními § 82 – 84 zákona č. 358/199 Sb., notářský řád, a že bez souhlasu žalovaných 1) a 2) nemůže žalobci akcie vydat.   4. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. 7. 2021, č. j. 34 C 175/2015-240, výrokem I. zamítl návrh žalobce, aby soud nahradil prohlášení vůle žalovaných 1) a 2) souhlasit s vydáním žalobci 25 ks kmenových listinných akcií na jméno emitovaných společností OK-TOURS a.s