24 Cdo 2497/2019 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2497/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:15. 10. 2020 Spisová značka:24 Cdo 2497/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.2497.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Opatrovník Kolizní opatrovník (o. z.) Dotčené předpisy:§ 37 odst. 1 předpisu č. 292/2013Sb. § 62 o. z. § 460 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 1. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 3600/20 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2497/2019- USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy, MBA, ve věci posuzovaného J. S., narozeného dne XY, bytem ve XY, zastoupeného opatrovnicí pro řízení M. S., advokátkou se sídlem XY, za účasti opatrovníka města Smečna, se sídlem ve Smečně, náměstí T. G. Masaryka 12, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem v Kladně, Gorkého 502, o svéprávnost a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 210/95, o dovolání opatrovníka proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2018, č. j. 24 Co 70/2018 - 272, takto: Dovolání města Smečna se odmítá. Odůvodnění: Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 16. února 2018, č. j. 42 P 210/95 – 253, ustanovil posuzovanému podle ustanovení § 37 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, jako opatrovnici advokátku M. S., přestože již dříve soud prvního stupně usnesením ze dne 4. dubna 2008, č. j. 42 P 210/95 – 72, (hmotněprávním) opatrovníkem posuzovaného podle ustanovení § 62 o. z. ustanovil město Smečno. K odvolání města Smečna Krajský soud v Praze usnesením ze dne 5. dubna 2018, č. j. 24 Co 70/2018 – 272, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Dovolání města Smečna Nejvyšší soud usnesením ze dne 20. června 2018, č. j. 30 Cdo 2197/2018 – 280, odmítl s odůvodněním, že určitě nezformuloval dovozovanou přípustnost. Pokud by tato měla vyplývat z eventuální úvahy, že daná právní otázka dosud nebyla dovolacím soudem řešena, poukázal na usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 8 Co 2017/2014, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 1/2016 (dále také jen publikované rozhodnutí) s právní větou: „V řízení o svépravnosti soud jmenuje posuzovanému opatrovníka podle ustanovení § 37 odst. 1 z. ř. s. i když má stálého (‚hmotněprávního‘) opatrovníka.“ Řešení právní otázky přijaté v dovoláním napadeném rozhodnutí odvolacího soudu je s tímto právním názorem, od kterého není důvod se odchylovat, souladné. K ústavní stížnosti města Smečna Ústavní soud nálezem ze dne 28. června 2018, sp. zn. IV. ÚS 2932/18, zrušil usnesení dovolacího soudu o odmítnutí dovolání (usnesení ze dne 20. června 2018, č. j. 30 Cdo 2197/2018 – 280). Uvedl, že v relevantních aspektech je věc shodná s těmi, o kterých rozhodl zejména nálezy ze dne 5. prosince 2016, sp. zn. IV. ÚS 1580/16, ze dne 18. dubna 2017, sp. zn. IV. ÚS 1584/16, ze dne 17. října 2017, sp. zn. I. ÚS 1581/16 a ze dne 5. prosince 2017, sp. zn. IV. ÚS 1582/16, s tím, že klíčovým je především bod 32 nálezu ze dne 29. listopadu 2017, sp. zn. IV. ÚS 1583/16, „podle kterého je s odkazem na § 460 občanského zákoníku nutné dojít k závěru, že předtím, než soud ustanoví kolizního opatrovníka pro řízení, je povinen zjistit a postavit najisto, zda v řízení skutečně existuje střet zájmů opatrovníka a posuzované osoby.“ Dovolacímu soudu vytkl, že aniž by předložil náležitou oponenturu ústavněprávní argumentaci obsažené ve zmíněné nálezové judikatuře, nerespektoval ji a rozhodl v rozporu s ní. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1, věta první, o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatele advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda jsou splněny náležitosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), potažmo, zda je dovolání přípustné (§ 237 o. s. ř.). Jde-li o splnění náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), je dovolací soud podle čl. 89 odst. 2 Ústavy, jenž se uplatní i ve vztahu k předpokladům dovolacího přezkumu, vázán odlišným názorem Ústavního soudu (viz bod 20 nálezu ze dne 28. června 2018, sp. zn. IV. ÚS 2932/18), který dospěl k tomu, že v posuzované věci jsou náležitosti dovolání splněny. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Předmětem dovolání je posouzení otázky, zda v případě řízení o svéprávnosti byl-li již dříve posuzovanému soudem ustanoven stálý (hmotněprávní) opatrovník podle ustanovení § 62 o. z. (dále jen „opatrovník“; a to na rozdíl od opatrovníka ad hoc, který je i nadále označován jako kolizní opatrovník) ustanoví mu soud kolizního opatrovníka podle ustanovení § 37 odst. 1 z. ř. s., aniž by zkoumal a zjistil střet anebo alespoň hrozící střet zájmů. Přestože rozhodovací činnost dovolacího soudu (sjednocená občanskoprávním a obchodním kolegiem Nejvyššího soudu, které projednalo a schválilo k uveřejnění usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 8 Co 2017/2014) vycházela z právního názoru, že i v případě má-li posuzovaný opatrovníka ustanoví mu soud kolizního opatrovníka podle ustanovení § 37 odst. 1 z. ř. s., aniž by zkoumal a zjistil střet anebo alespoň hrozící střet zájmů (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. února 2018, sp. zn. 30 Cdo 197/2018, usnesení ze dne 20. června 2018, sp. zn. 30 Cdo 2173/2018, nebo usnesení ze dne 16. ledna 2019, sp. zn. 30 Cdo 2211/2018), nelze pominout, že Ústavní soud ve věcech vedených pod sp. zn IV. ÚS 1580/16, sp. zn. IV. ÚS 1584/16, sp. zn. I. ÚS 1581/16, sp. zn. IV. ÚS 1583/16 a sp. zn. IV. ÚS 1582/16 dospěl k závěru opačnému. Již v nálezu ze dne 17. října 2017, sp. zn. I. ÚS 1581/16 (nikoliv až v nálezu ze dne 29. listopadu 2017, sp. zn. IV. ÚS 1583/16), byla vyjádřena úvaha, že i v případě ustanovení § 460 o. z. se uplatní závěry judikatury dovolacího soudu představované usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. srpna 2008, sp. zn. 21 Cdo 2439/2007, a usnesením ze dne 17. prosince 2015, sp. zn. 29 Cdo 1593/2014, o nezbytnosti zjištění střetu zájmů. Proto posuzovanému nelze ustanovit kolizního opatrovníka, nezjistil-li soud (případně se ani nezabýval) střet zájmů mezi posuzovaným a ustanoveným opatrovníkem, což Ústavní soud zopakoval v nálezech ze dne 29. listopadu 2017, sp. zn. IV. ÚS 1583/16, a ze dne 5. prosince 2017, sp. zn. IV. ÚS 1582/16. Podle ustanovení § 22 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), fyzická osoba, která nemůže před soudem jednat samostatně, musí být zastoupena svým zákonným zástupcem nebo opatrovníkem. Podle ustanovení § 62 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (také jen „o. z.“), v rozhodnutí o omezení svéprávnosti jmenuje soud člověku opatrovníka. Podle ustanovení § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013, o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád. Obecně platí, že má-li osoba, která nemá procesní způsobilost, jako je tomu u osoby, která byla ve svéprávnosti omezena, opatrovníka (§ 62 o. z.), který ji byl ustanoven v řízení o opatrovnictví osoby, zastupuje ji v řízení. Subsidiární uplatnění ustanovení § 22 o. s. ř. se prosadí i v případě řízení o svéprávnosti. Vyslovený závěr je podporován také účeloslovným výkladem [z jehož prevalence před výkladem jazykovým v případě jeho nejednoznačnosti nebo dokonce konfliktu se smyslem a účelem zákona (k tomu srov. závěry formulované Ústavním soudem k výkladu právních norem ve stanovisku jeho pléna ze dne 21. května 1996, sp. zn. Pl. ÚS-st-1/96) vychází rozhodovací činnost Nejvyššího soudu (viz důvody rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 9. března 2011, sp. zn. 31 Cdo 4545/2008, usnesení ze dne 22. ledna 2014, sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, nebo usnesení ze dne 19. února 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013)]. Z důvodové zprávy k zákonu o zvláštních