24 Cdo 2516/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2516/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 1. 2026 Spisová značka:24 Cdo 2516/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.2516.2025.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Opatrovník hmotně právní [ Opatrovník ] Dotčené předpisy:§ 465 odst. 1 o. z. § 62 o. z. § 471 odst. 2 o. z. § 63 o. z. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:25. 2. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1153/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2516/2025-505 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci posuzované A. B., zastoupené obecným zmocněncem R. B. a opatrovníkem pro řízení Mgr. Jiřím Bajerem, advokátem, se sídlem v Praze 10, U Roháčových kasáren 1555/10, o omezení svéprávnosti a o opatrovnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 50 Nc 11013/2020, o dovolání posuzované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2024, č. j. 14 Co 342/2023-428, takto: I. Dovolání A. B. se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 10 (dále jen „soud prvního stupně“) zahájil z moci úřední řízení o omezení svéprávnosti a o opatrovnictví A. B. (dále také „posuzovaná“), a to svým usnesením ze dne 10. 8. 2020, č. j. 50 Nc 11013/2020-6, vydaným na základě podnětu Psychiatrické nemocnice B. ze dne 28. 7. 2020. Podnět byl odůvodněn tím, že posuzovaná není pro duševní onemocnění schopna se řádně starat o své záležitosti, není schopna samostatného fungování a vyžaduje neustálou péči a dohled druhé osoby. Rozsudkem ze dne 5. 6. 2023, č. j. 50 Nc 11013/2020-2018, omezil posuzovanou ve svéprávnosti s tím, že může samostatně nakládat s částkou do 3 000 Kč týdně, ale není způsobilá spravovat své jmění, činit úkony související s pořízením pro případ smrti, uzavírat jakékoli smlouvy včetně smluv o sociálních a zdravotních službách, pracovní činnosti, není schopna rozhodovat o vlastní léčbě ani o zásahu do své duševní a tělesné integrity, není schopna obstarávat si své záležitosti na úřadech, pochopit účel a důsledky uzavření manželství a není schopna výkonu pasivního volebního práva (výrok I). Opatrovníkem A. B. pak jmenoval Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci v XY, příspěvková organizace, se sídlem XY, s tím, že je oprávněna a povinna za posuzovanou právně jednat v rozsahu omezení její svéprávnosti, zastupovat ji před soudy a jinými správními orgány, vyřizovat její záležitosti, hájit její zájmy, spravovat její majetek s péčí řádného hospodáře, udržovat s ní pravidelné spojení, projevovat o ni skutečný zájem, dbát o její zdravotní stav, starat se o naplnění jejích práv a chránit její zájmy, a to vše s přihlédnutím k jejím přáním a názorům; je rovněž povinna plnit (své povinnosti) řádně, dbát pokynů soudu a za trvání opatrovnictví každoročně vždy do 30. června vyhotovovat vyúčtování správy jejího jmění (výrok II). Státu nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). 2. Na základě před ním provedeného dokazování v řízení došel soud prvního stupně, po provedení výslechů, ze zdravotního posudku a konečně i z provedeného místního šetření k závěru, že posuzovaná trpí dlouhodobě psychiatrickými onemocněními, a to demencí u Alzheimerovy nemoci, organickou poruchou osobnosti, organickou smíšenou úzkostně depresivní poruchou. Amnesticky je u ní syndrom závislosti na alkoholu, benzodiazepinech, hypnoticích. Tyto poruchy nejsou jen přechodné, léčbou kompenzovatelné jsou pouze některé z jejich projevů. Schopnost rozpoznávací a ovládací jsou u posuzované snížené, v zátěžových situacích mohou být vymizelé. Její schopnost rozhodovat se je omezená, posuzovaná je schopna projevit přání, které však nemusí být přiměřené situaci, ani k jejímu prospěchu. Jejím případným právním jednáním hrozí posuzované závažná újma. Je nutná dopomoc při péči o její osobu, na této péči druhých osob je závislá, sama není soběstačná. Je u ní indikována trvalá péče buď osob, nebo v zařízení se zvláštní péčí, kdy s ohledem ke komplexu onemocnění a věk posuzované se její situace bude zhoršovat. Hospodařit je schopna s částkou 12 000 Kč frakcionovaně přidělovanou. Není schopna porozumět uzavření žádných smluv, rozhodovat o své léčbě či zásahu do své duševní a tělesné integrity. Není dále schopna si obstarávat své záležitosti, pokud jde o jednání na úřadech. Posuzovaná sama s ohledem na komplex onemocnění a věk o sebe pečovat nedokáže a je závislá na péči druhých osob a péče syna posuzované R. B. je absolutně nedostatečnou, přímo škodící posuzované. Uzavřel, že je v daném případě nezbytné, aby byl jmenován veřejný opatrovník a jmenoval tak Centrum sociální a ošetřovatelské pomoci v XY. 3. K odvolání posuzované Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) svým rozsudkem ze dne 25. 10. 2024, č. j. 14 Co 342/2023-428, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I tak, že A. B., se omezuje na svéprávnosti na dobu 5 let od právní moci rozsudku, není způsobilá činit žádná právní jednání, vyjma jednání v běžných záležitostech každodenního života a vyjma nakládaní s finančními prostředky do výše 3 000 Kč týdně, nad tento rozsah není schopna spravovat své jmění a uzavírat jakékoli smlouvy včetně smluv o sociálních a zdravotních službách, a dále tak, že není způsobilá činit úkony související s pořízením pro případ smrti, není schopna pracovní činnosti, není schopna rozhodovat o vlastní léčbě a o zásahu do své duševní a tělesné integrity, není schopna obstarávat si své záležitosti na úřadech, není schopna pochopit účel a důsledky uzavření manželství a není schopna výkonu pasivního volebního práva (výrok I rozsudku odvolacího soudu). Dále změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II tak, že opatrovníkem A. B., se jmenuje Městská část XY, IČO XY, v sídle Úřadu městské části XY. Opatrovník je oprávněn za posuzovanou právně jednat v rozsahu omezení její svéprávnosti, zastupovat ji před soudy a jinými správními orgány, vyřizovat její záležitosti, hájit její zájmy, spravovat její majetek s péčí řádného hospodáře, udržovat s ní pravidelné spojení, projevovat o ni skutečný zájem, dbát o její zdravotní stav, starat se o naplnění jejích práv a chránit její zájmy, a to vše s přihlédnutím k jejím přáním a názorům; je povinen plnit řádně, dbát pokynů soudu a za trvání opatrovnictví každoročně vždy do 30. června vyhotovovat vyúčtování správy jejího jmění (výrok II rozsudku odvolacího soudu). Vyslovil, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III rozsudku odvolacího soudu) a že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok IV rozsudku odvolacího soudu). 4. Odvolací soud rovněž s podrobnou argumentací a po vlastním rozsáhlejším doplnění dokazování (včetně místního ohledání bytu posuzované realizovaném po ukončeném odvolacím jednání) přisvědčil skutkovým i navazujícím právním závěrům soudu prvního stupně týkajícím se duševní poruchy posuzované a její neschopnosti starat se o vlastní záležitosti, jakož i důvodnosti omezení svéprávnosti posuzované, vyjma závěru o ustanovení osoby konkrétního opatrovníka. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu jeho výroků I, o omezení svéprávnosti, a II, o určení opatrovníka, podala posuzovaná (dále také „dovolatelka“) dovolání. Jak vyplývá z obsahu dovolání, navrhovatelka primárně nesouhlasí s tím, aby vůbec byla omezena na svéprávnosti. Přípustnost dovolání staví na tom, že rozsudek odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Odvolací se měl v jím přijatém řešení odchýlit od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, když posuzovanou omezil na svéprávnosti, ačkoli mohl přistoupit k méně omezujícím opatřením. Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. 24 Cdo 39/2020), když odvolací soud nepřihlédl ke všem právně významným okolnostem a omezil posuzovanou na svéprávnosti, přestože bylo možné na základě zjištěného skutkového stavu přistoupit k mírnějšímu a pro posuzovanou méně omezujícímu opatření. Přípustnost dovolání lze dovodit také z toho, že odvolací soud (ani soud prvního stupně) nepostupoval v hranicích vymezených zása