24 Cdo 2532/2021 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2532/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 4. 2023 Spisová značka:24 Cdo 2532/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.2532.2021.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Omezení svéprávnosti (o.z.) Opatrovník Jméno a příjmení Dotčené předpisy:§ 465 o. z. § 469 o. z. § 35 odst. 1 předpisu č. 292/2013 Sb. § 39 předpisu č. 292/2013 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 7. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2532/2021-153 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci posuzovaného neznámého muže od 2. července 2016 dosud hospitalizovaného ve Fakultní nemocnici v Motole, se sídlem v Praze 5, V Úvalu č. 84/1, oddělení NIP-DIOP Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, zastoupeného opatrovníkem pro řízení M. S., advokátem se sídlem v XY, k návrhu Fakultní nemocnice v Motole, státní příspěvkové organizace, se sídlem v Praze 5, V Úvalu č. 84/1, IČO 00064203, zastoupené JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem v Praze 1, Těšnov č. 1059/1, o přidělení identity osobě neznámé totožnosti a o jmenování opatrovníka k právnímu jednání, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 50 Nc 9/2019, o dovolání navrhovatelky proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. února 2021, č. j. 35 Co 5/2021-110, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Fakultní nemocnice v Motole (dále jen „navrhovatelka“) se návrhem ze dne 24. 7. 2019 domáhala přidělení identity osobě neznámé totožnosti u ní hospitalizované od 2. 7. 2016 a ustanovení opatrovníka tomuto neznámému muži ad hoc ke konkrétnímu právnímu jednání. Dále navrhovatelka v návrhu tvrdila, že dne 2. 7. 2016 byl do Fakultní nemocnice v Motole zdravotnickou záchrannou službou přivezen v závažném stavu muž neznámé totožnosti, že zdravotní stav dotyčného vyžadoval neodkladnou péči a ode dne přijetí k hospitalizaci dosud vyžaduje, přičemž s ohledem na povahu zdravotního stavu dotyčného nelze očekávat zlepšení zdravotního stavu, a že se opakovaně obracela na útvary Policie ČR s žádostí o zjištění totožnosti neznámého muže, avšak příslušnému policejnímu útvaru se totožnost neznámého muže nepodařilo zjistit, přičemž kriminalisté vyčerpali veškeré procesní úkony spojené s ustanovováním totožnosti neznámých osob a v současné době již v této věci neprobíhají ze strany Policie ČR žádné aktivní úkony. Proto navrhovatelka navrhla, aby „soud neznámému muži do doby zjištění původní, objektivně nezjistitelné identity udělil jméno, příjmení, datum narození a rodné číslo: A. L., nar. XY, r. č. XY, kterým se bude odlišovat od již vydaných rodných čísel, a opatrovníkem pro konkrétní právní jednání jmenoval Fakultní nemocnici v Motole nebo Městskou část Praha 5“. Zároveň navrhovatelka tvrdila, že „podle vyjádření primářky i přes diagnózu, kterou neznámý muž má, je způsobilý být na přístrojích naživu příštích 30 nebo 40 let“ a že „z jeho projevu se nedá říci, zda rozumí nebo nerozumí česky“. Obvodní soud pro Prahu 5 (dále také „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 21. 10. 2019, č. j. 50 Nc 9/2019-24, řízení o přidělení identity osoby neznámé totožnosti a ustanovení navrhovatelky opatrovníkem této osoby zastavil a věc postoupil Policii České republiky, Obvodnímu ředitelství policie Praha I s tím, že v této věci není dána pravomoc rozhodování soudu, ale jinému orgánu (pátrání po osobách a věcech je součástí plnění úkolů policie podle § 2 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů). K odvolání navrhovatelky Městský soud v Praze (dále také „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 2. 2020, č. j. 35 Co 418/2019-34 usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že soud prvního stupně „pominul obsah podaného návrhu“, když se navrhovatelka návrhem „domáhala jednak určení jména, příjmení, data narození (nové identity) neznámého muže), nikoli jeho identifikace, a dále ustanovení opatrovníka podle § 465 o. z.“. Odvolací soud dovodil, že „k ustanovení opatrovníka má soud nepochybně pravomoc podle § 1 odst.1 ve spojení s § 44 a násl. z. ř. s.“ a že „k návrhu na určení nové identity je pravomocný ve smyslu § 7 odst. 1 o. s. ř., neboť jde o věc týkající se soukromého práva fyzické osoby a dle platné právní úpravy není jiný orgán, který by měl o takovém návrhu rozhodnout“. Obvodní soud pro Prahu 5 pak rozsudkem ze dne 13. 10. 2020, č. j. 50 Nc 9/2019-89, zamítl návrh na přidělení identity neznámému muži (výrok I.) a na jmenování opatrovníka neznámému muži (výrok II.), České republice nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.) a o nákladech řízení rozhodl tak, že žádný u účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok IV). Soud prvního stupně nejprve shrnul provedené dokazování a skutková zjištění a dovodil, že „jméno požívá ochrany jak z hlediska jeho použití v soukromém styku, tak i jako složka osobnosti člověka a předmět absolutního práva“, že „nelze žádat soud o určení nové identity k člověku, jehož identita není známá, ale nepochybně existovala a existuje a požívá právní ochrany ve smyslu čl. 7, 8, 10, 13 a 14 Listiny základních práv a svobod, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (vyhl. č. 120/1976 Sb).“ a dalších právních předpisů, a že „postup podle návrhu navrhovatelky by pak představoval nezvratný zásah do těchto práv a je naopak věcí správních orgánů, aby již existující identitu neznámého muže zjistily“. Nadto podle soudu prvního stupně „zákon vymezil pouze jednu osobu, které svědčí aktivní legitimace pro podání návrhu na jmenování opatrovníka v popsaném případě a touto osobou je pouze člověk, jemuž zdravotní stav při správě jmění a hájení jeho práv působí obtíže“, a proto „ve věci opatrovnictví tedy navrhovatelce nesvědčí aktivní legitimace.“ K odvolání navrhovatelky Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 2. 2021, č. j. 35 Co 5/2021-110, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se závěry rozsudku soud prvního stupně „tak, jak jsou uvedeny v bodech 20. a 21. a násl. jeho odůvodnění, tedy o tom, že jméno požívá ochrany jak z hlediska jeho použití v soukromém styku, tak i jako složka osobnosti člověka a předmět absolutního osobnostního práva“. Dále odvolací soud konstatoval, že „nelze žádat soud o určení nové identity člověku, jehož identita není známá, ale nepochybně existovala a existuje a požívá právní ochrany ve smyslu článků 7, 8, 10, 13 a 14 Listiny základních práv a svobod a dalších Úmluv, jak je v bodě 20 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně uvedeno s tím, že postup podle návrhu navrhovatelky by pak představoval nezvratný zásah do těchto práv“, že „je naopak věcí správních orgánů, aby existující identitu tohoto muže zjistily“, že „právě proto, že i tohoto neznámého muže chrání tato ustanovení, nelze mu ustanovovat nějakou náhradní identitu“ a že „by to byl krok kontraproduktivní a není k tomu žádný rozumný důvod“. K ustanovení opatrovníka neznámému muži pak odvolací soud uvedl, že se „plně ztotožňuje s odstavcem 21 odůvodnění napadeného rozsudku soudu prvního stupně, že tak soud rozhodne jen na návrh této osoby“, a tudíž že „takovou osobou je pouze člověk, jehož zdravotní stav při správě jmění nebo hájení práv činí potíže“. Nadto odvolací soud přisvědčil námitce opatrovníka neznámého muže, že „návrh, tak jak je činěn, ani není tak v zájmu tohoto neznámého muže, jako spíš navrhovatelky, přičemž řada oprávnění, které žádá, aby měla právo jako opatrovník (případně Městská část Praha 5) učinit, jsou ryze spekulativního charakteru“. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka (dále též „dovolatelka“) prostřednictvím svého právního zástupce včasné dovolání, jehož přípustnost spatřuje v následujících skutečnostech: a) ve vyřešení právní otázky, zda obecné soudy mohou, resp. mají povinnost přidělit totožnost (osobní jméno a příjmení a datum narození) dospělému člověku, jehož totožnost není známa a není ani objektivně zjistitelná, b) ve vyřešení právní otázky, „zda samotná skutečnost, že existuje dospělý člověk bez identity, jehož identita není známá a není ani objektivně zjistitelná, představuje zásah do základních, ústavně garantovaných práv tohoto člověka, zda určením identity tomuto člověku může dojít k zásahu do jeho základních ústavně garantovaných práv a zda v případ kolize více základních práv, kdy jedno musí ustoupit druhému