24 Cdo 2700/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2700/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 9. 2024 Spisová značka:24 Cdo 2700/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.2700.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úschova Dotčené předpisy:§ 185 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb. ve znění do 31.12.2013 § 298 odst. 1 z.ř.s. § 298 odst. 2 z.ř.s. § 243 písm. c) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:17. 10. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2700/2024-347 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci řízení o soudní úschově částky 1 710 129 Kč, za účasti složitele E. R. O. C. s. r. o., se sídlem v Praze 5, Petřínská 489/5, identifikační číslo osoby 63672332, zastoupeného Mgr. Robertem Vladykou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, za účasti příjemce DELTA CENTER a. s., se sídlem v Praze 7, Bubenské nábřeží 306/13, identifikační číslo osoby 45148007, a osoby uplatňující právo na předmět úschovy (přihlašovatele) Hlavního města Prahy, se sídlem pod adresou Magistrátu hlavního města Prahy, v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, identifikační číslo osoby 00064581, zastoupené JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem, se sídlem v Praze 5, Kořenského 1107/15, o návrhu přihlašovatele na vydání předmětu úschovy v částce 312 604,20 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 444/2013, o dovolání přihlašovatele Hlavního města Prahy proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 6. 2024, č. j. 29 Co 171/2024-329, takto: Dovolání hlavního města Prahy se odmítá. Odůvodnění: 1. Na základě návrhu složitele E. R. O. C. s. r. o., došlého Obvodnímu soudu pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) dne 10. 7. 2013 bylo v dané věci zahájeno řízení o úschově ve smyslu § 185a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dále jen „o. s. ř.“ (ve znění účinném do 31. 12. 2013), na jeho základě pak soud prvního stupně usnesením ze dne 30. 7. 2013, č. j. 42 Sd 444/2013-129, které nabylo právní moci dne 16. 8. 2013, vyslovil, že částku 1 710 129 Kč (dále jen „předmět úschovy“) přijímá do úschovy. Složitel, odkazuje na ustanovení § 568 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“), ve svém návrhu deklaroval, že má důvodné pochybnosti o tom, kdo je jeho věřitelem, a to ve vztahu k jeho závazku plynoucímu z užívání blíže označené nemovité věci (nebytových prostor) v období třetího čtvrtletí roku 2013, když příjemce DELTA CENTER a. s., (coby nájemce) vede s přihlašovatelem – hlavním městem Prahou (obcí coby pronajímatelem a vlastníkem užívaných prostor) spor o platnost výpovědi nájemní smlouvy, od níž složitel odvozoval ve vztahu k oběma zbývajícím účastníkům své právní postavení. 2. K odvolání přihlašovatele – hlavního města Prahy – Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 1. 2022, č. j. 29 Co 10/2022-249, potvrdil usnesení soudu prvního stupně v upřesněném znění, že předmět úschovy – částka 1 710 129 Kč se vrací složiteli. Soudy obou stupňů dospěly tehdy ke shodnému závěru, že důvod pro složení peněžitého plnění do úschovy u soudu neměl opory v hmotném právu (§ 568 obč. zák.), pročež je namístě předmět úschovy vydat složiteli. 3. Proti zmíněnému usnesení odvolacího soudu podal dovolání přihlašovatel. Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 3. 2023, č. j. 29 Cdo 907/2022-269, dovolání zamítl v rozsahu, v němž odvolací usnesením ze dne 18. 1. 2022, č. j. 29 Co 10/2022-249, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ohledně částky 1 397 524,80 Kč (výrok I usnesení dovolacího soudu), v rozsahu částky 312 604,20 Kč jej naopak změnil tak, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 12. 11. 2021, č. j. 42 Sd 444/2013-321, změnil s tím, že se zamítá návrh složitele, aby mu ze soudní úschovy byla vrácena částka 312 604,20 Kč (výrok II usnesení dovolacího soudu). 4. Nejvyšší soud k tehdy jím řešené problematice zaujal (ve stručnosti řečeno) závěr, podle něhož důvod pro složení částky 1 397 824,80 Kč do soudní (soluční) úschovy na základě tvrzení obsažených v návrhu na přijetí byl – v obecné rovině - vskutku dán, jelikož složitel na základě svých poznatků neměl (objektivně vzato) možnost stanovit, komu (zda příjemci či naopak přihlašovateli) náleží úhrada za užívání nebytových prostor v rozhodném období, když důvodem pro složení peněžité částky do soudní (soluční) úschovy může být i to, že složitel neví, zda částku za užívání věci v určité době má jako podnájemce uhradit nájemci nebo pronajímateli, který s nájemcem vede spor o to, zda nájem skončil výpovědí a v době užívání věci proto složitel již nebyl podnájemcem věci. Důvod částečného zamítnutí dovolání pak tkvěl v tom, že přihlašovatel – hlavní město Praha – se způsobem tvrzeným v návrhu na přijetí nemohl stát věřitelem z titulu bezdůvodného obohacení nabytého plněním (užíváním) bez právního důvodu (konkurujícím příjemci) za celou tvrzenou dobu. Nejvyšší soud zdůraznil, že v případě zániku podnájemního vztahu složitele vzniká bezdůvodné obohacení postupně za každý den užívání předmětu podnájmu bez právního důvodu. Ke složení prostředků do úschovy (na účet soudu) došlo 17. 7. 2013, přičemž složitel do úschovy skládal plnění za celé třetí čtvrtletí 2013. V období od 1. 7. 2013 do 17. 7. 2013 (to je v rozsahu částky 312 604,20 Kč) tak tvrzený důvod (pro nejistotu složitele o osobě věřitele) byl dán, zatímco ve zbývajícím období od 18. 7. 2013 do 30. 9. 2013 (jemuž odpovídá částka 1 397 824,80 Kč) důvod k jejímu složení do soudní (soluční) úschovy nebyl dán. 5. Posléze přihlašovatel – hlavní město Praha – podal (v intencích právního závěru předchozího usnesení Nejvyššího soudu) návrh, aby mu byla ze soudní úschovy vyplacena částka 312 604,20 Kč, řízení o něm bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 5. 2023, č. j. 44 Sd 444/2013-277, zastaveno z důvodu, že předmět soudní úschovy byl již vydán jiné osobě. Odvolací soud svým usnesením ze dne 26. 7. 2023, č. j. 29 Co 214/2023-291, rozhodnutí o zastavení řízení o vydání (zbylého) předmětu úschovy potvrdil, avšak k dovolání přihlašovatele Nejvyšší soud usnesení odvolacího soudu a spolu s ním i soudu prvního stupně svým usnesením ze dne 29. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3445/2023, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že absence předmětu úschovy není na překážku dokončení řízení o úschově. 6. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 28. 3. 2024, č. j. 42 Sd 444/2013-317, zamítl návrh přihlašovatele ze dne 26. 4. 2023 na vydání (zbývající části) předmětu úschovy. Učinil tak poté, co předtím bezvýsledně usnesením ze dne 4. 3. 2024, č. j. 42 Sd 444/2013-313, vyzval složitele ke sdělení ve stanovené lhůtě k tomu, zda souhlasí s vydáním zbývající částky předmětu úschovy přihlašovateli. Složitel podáním ze dne 20. 3. 2024 vyjádřil svůj nesouhlas. Soud prvního stupně, cituje § 298 a § 299 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) dospěl k závěru, že přestože souhlas příjemce s vydáním předmětu úschovy byl již nahrazen pravomocným rozhodnutím, k vydání předmětu úschovy (resp. její zbývající části) přihlašovateli stále ještě chybí souhlas složitele, popř. pravomocné rozhodnutí soudu o jeho nahrazení. Proti tomuto usnesení podal včasné odvolání přihlašovatel, hlavní město Praha. 7. K odvolání přihlašovatele, který kladl důraz na znění § 298 odst. 1 a 4 z. ř. s., podle nichž souhlasu složitele k vydání předmětu úschovy není třeba, odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil, maje za zcela správné jeho právní závěry (byť v odůvodnění odkázal v důsledku zjevného písařského pochybení nesprávně na § 198 z. ř. s.) Odvolací soud se sice shodl s přihlašovatelem v tom, že se v posuzovaném případě nejedná o situaci, kdy došlo k plnění do úschovy pro neznámého věřitele, nýbrž do úschovy bylo plněno z důvodu pochybností složitele o tom, kdo je věřitelem, zda příjemce nebo přihlašovatel, přesto ale nebylo možno uzavřít, že souhlas složitele s vydáním předmětu úschovy není nutný s odkazem na § 298 odst. 1 z. ř. s. V posuzovaném případě totiž nežádá o vydání předmětu úschovy příjemce, nýbrž přihlašovatel, který je tzv. „jinou osobou“ ve smyslu § 298 odst. 4 z. ř. s., žádající o vydání předmětu úschovy. Je tedy nutné postupovat dle odst. 4 citovaného ustanovení a zde je souhlas složitele nutný (odvolacím soudem bylo odkazováno na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 293/2009, a sp. zn. 21 Cdo 2429/2013). Složitel však zatím souhlas k vydání předmětu úschovy nedal a ani jeho souhlas, na rozdíl od příjemce, nebyl rozhodnutím soudu ve sporném řízení nahrazen. 8. Usnesení odvolacího