24 Cdo 2973/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 2973/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 2. 2026 Spisová značka:24 Cdo 2973/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.2973.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Pozůstalost (o. z.) Aktiva Procesní nástupnictví Správce pozůstalosti (o. z.) Dotčené předpisy:§ 107 odst. 1 o. s. ř. § 185 z.ř.s. § 171 odst. 1 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:20. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 2973/2025-817 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce L. N., advokáta se sídlem v XY jako správce pozůstalosti po V. M., zemřelé dne 19. dubna 2020, zastoupeného JUDr. Andreou Vejběrovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Sokolovská č. 49/5, proti žalované České republice – Státnímu pozemkovému úřadu v Praze 3, Husinecká č. 1024/11a, IČO 01312774, zastoupené Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci č. 2116/15, o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků jako přiměřené pozemkové náhrady podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 14 C 40/2020, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. června 2025, č. j. 10 Co 160/2025-625, takto: Dovolání žalované se zamítá. Odůvodnění: 1. V. M. se – žalobou ze dne 27. 12. 2017 podanou u Okresního soudu v Domažlicích v části, v níž bylo jeho usnesením ze dne 15. 11. 2018, č. j. 5 C 246/2017-204, řízení po vyslovení místní nepříslušnosti postoupeno Okresnímu soudu v Lounech – domáhala, aby žalované byla uložena povinnost uzavřít s ní k uspokojení restitučních nároků podle ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě smlouvu a převodu blíže označených pozemků v kat. úz. XY; postoupená věc došla Okresnímu soudu v Lounech dne 13. 2. 2020. 2. V průběhu řízení vyšlo najevo, že V. M. dne 19. 4. 2020 zemřela. Řízení o pozůstalosti je vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 27 D 837/2020 a dosud nebylo skončeno. 3. Okresní soud v Lounech - poté, co se dozvěděl o úmrtí V. M. - usnesením ze dne 21. 7. 2020, č. j. 14 C 40/2020-85, rozhodl o přerušení řízení až „do doby pravomocného skončení dědického řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod. sp. zn. 27 D 837/2025“; usnesení nabylo právní moci (podle záznamu ve spise) dne 7. 8. 2020. 4. Poté, co se dozvěděl, že v řízení o pozůstalosti vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod. sp. zn. 27 D 837820205 byl jmenován správcem pozůstalosti advokát V. V., Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 15. 12. 2020, č. j. 14 C 40/2020-96, rozhodl, že v řízení přerušeném usnesením ze dne 21. 7. 2020, č. j. 14 C 40/2020-85, bude pokračováno a že „na místě žalobkyně bude soud pokračovat v řízení se správcem pozůstalosti“ advokátem V. V. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 2. 2021, č. j. 10 Co 37/2021-117, změnil toto usnesení soudu prvního stupně tak, že „se v řízení nepokračuje“; usnesení odvolacího soudu nabylo (podle záznamu ve spise) právní moci dne 15. 3. 2021. Řízení o dovolání proti tomuto usnesení odvolacího soudu podaném advokátem J. H. „jménem“ zemřelé V. M. bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2021, č. j. 24 Cdo 1896/2021-150, zastaveno. 5. Na návrh advokáta V. V. jako správce pozůstalosti po V. M. Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 14. 12. 2021, č. j. 14 C 40/2020-178, rozhodl, že se pokračuje „v řízení, které bylo přerušeno rozhodnutím Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 37/2021-117 ze dne 17. 2. 2021“; usnesení nabylo (podle záznamu ve spise) právní moci dnem 31. 12. 2021. 6. Posléze na návrh advokáta V. V. jako správce pozůstalosti po V. M., s nímž jednal jako se žalobcem na místě V. M., Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 12. 4. 2022, č. j. 14 C 40/2020-434, rozhodl, že se řízení přerušuje „do pravomocného skončení věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 14 C 187/2019“. 7. Poté usnesením ze dne 9. 2. 2024, č. j. 14 C 40/2020-521, Okresní soud v Lounech rozhodl, že „důvody přerušení řízení se mění tak, že na místo přerušení řízení do pravomocného skončení věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn. 14 C 187/2019, se řízení přerušuje do skončení dědického řízení sp. zn. 27 D 837/2020 vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10, případně do doby ustanovení jiného správce pozůstalosti“. Z obsahu odůvodnění usnesení je zřejmé, že správce pozůstalosti po V. M. advokát V. V. dne 24. 1. 2024 zemřel. 8. Poté, co se dozvěděl, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 3. 2024, č. j. 27 D 837/2020-444, byl jmenován novým správcem pozůstalosti po V. M. advokát J. H., Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 16. 4. 2024, č. j. 14 C 40/2020-559, rozhodl, že se pokračuje „v řízení přerušeném usnesením Okresního soudu v Lounech č. j. 14 C 40/2020-521 ze dne 9. 2. 2024“. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 29. 10. 2024, č. j. 10 Co 268/2024-592, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že se „v řízení přerušeném usnesením Okresního soudu v Lounech č. j. 14 C 40/2020-521 ze dne 9. 2. 2024 nepokračuje“. Vycházel přitom ze zjištění, že usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 5. 3. 2024, č. j. 27 D 837/2020-444, jímž byl jmenován správcem pozůstalosti advokát J. H., bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 18. 7. 2024, č. j. 29 Co 210/2024-541, zrušeno a že nový správce pozůstalosti po V. M. dosud nebyl jmenován. 9. Poté, co se Okresní soud v Lounech dozvěděl, že novým správcem pozůstalosti po V. M. byl pravomocně jmenován advokát L. N., usnesením ze dne 11. 3. 2025, č. j. 14 C 40/2020-604, rozhodl tak, že „v řízení přerušeném usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. 14 C 40/2020-559 ze dne 16.4,2024 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 10 Co 268/2024-592 ze dne 29. 10. 2024 se pokračuje“ a že „soud bude v řízení na straně žalobkyně pokračovat se správcem veškerého majetku náležejícího do pozůstalosti po V. M.“ advokátem L. N. Dospěl „v souladu s ustanovením § 107 odst. 2 o. s. ř.“ k závěru, že „již žádná skutečnost nebrání tomu, aby soud v řízení pokračoval“, a že se v řízení bude pokračovat s nově jmenovaným správcem veškerého majetku patřícího do pozůstalosti po V. M. 10. K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 25. 6. 2025, č. j. 10 Co 160/2025-625, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V první řadě dospěl k závěru, že „odpadl důvod přerušení řízení ve smyslu § 107 odst. 1 věty druhé o. s. ř.“, neboť byl jmenován nový správce pozůstalosti, s nímž lze „v řízení ihned pokračovat“, že soud prvního stupně správně rozhodl „podle § 107 odst. 1 věty třetí o. s. ř.“ o pokračování v řízení a že v řízení bude pokračováno s nově jmenovaným správcem pozůstalosti, jehož „procesní legitimace k pokračování v řízení na straně žalující je dána“. Námitky žalované odvolací soud odmítl s odůvodněním, že napadeným usnesením „nedošlo k přesahu běžné správy pozůstalosti ve smyslu ustanovení § 1405 o. z.“, že „úmrtí původní žalobkyně nezpůsobí komplikace při případném zápisu do katastru nemovitostí“ a že není dán důvod k přerušení řízení až do skončení řízení o pozůstalosti po V. M., neboť sice dosud není znám okruh dědiců této zůstavitelky, avšak byl jmenován správce pozůstalosti, do „jehož činnosti nepochybně spadá i dovršení přiznaného restitučního nároku v daném řízení tak, aby nedošlo ke zhoršení jeho stavu např. tím, že se vlivem času zmenší výběr vhodných náhradních pozemků ve vlastnictví státu“. 11. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Přípustnost dovolání dovozuje z „dosud dovolacím soudem nevyřešené otázky procesního práva“, zda „v případě úmrtí jediného žalobce žaloby o nahrazení projevu vůle v rámci restitučních sporů lze pokračovat v soudním řízení se správcem pozůstalosti v rámci tzv. prosté správy pozůstalosti, a to navzdory tomu, že právo na náhradu za odňaté a nevydané pozemky podle zákona o půdě není možné realizovat, a to z důvodu nemožnosti vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí na oprávněnou osobu z důvodu její neexistence“, když je žalovaná „přesvědčena, že v takovém případě by mělo být soudní řízení přerušeno a soud by měl vyčkat pravomocného skončení dědického řízení a jmenování zákonných dědiců, kteří potom nastoupí na místo žalobce“, a že by soud měl „správně postupovat tak, že nového správce pozůstalosti nejmenuje“. Podle názoru žalované dosavadní judikatura dovolacího soudu tuto otázku dosud neřešila, když vycházela z toho, že „náhradu za odňaté a