24 Cdo 3040/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3040/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2021 Spisová značka:24 Cdo 3040/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:24.CDO.3040.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Žaloba odpůrčí [ Žaloba ] Pohledávka Konkurs - zrušení konkurzu Neúčinnost právního úkonu (jednání) Dotčené předpisy:§ 308 odst. 1 IZ. § 311 IZ. § 42a obč. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 5. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3040/2020-358 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., v právní věci žalobce KM-PRONA, a. s., se sídlem v Rynolticích 215, identifikační číslo osoby 254 79 733, zastoupené Mgr. Martinem Pintou, advokátem se sídlem v Liberci, Mozartova 679/21, proti žalovanému HS Cínovec s. r. o., se sídlem v Cínovci 89, identifikační číslo osoby 482 93 954, zastoupenému doc. JUDr. Milanem Kindlem, CSc., advokátem se sídlem v Chomutově, Blatenská 3218/83, o určení neúčinnosti smluv, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 14 C 244/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. května 2020, č. j. 14 Co 509/2012-343, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. května 2020, č. j. 14 Co 509/2012-343, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení. Odůvodnění:Okresní soud v Lounech (dále již „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. února 2012, č. j. 14 C 244/2008-148, určil, že označené převodní smlouvy včetně označené dohody o kupní ceně, jsou vůči žalobci právně neúčinné, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně z provedených důkazu zjistil, že dlužník Niveta Mix s. r. o. dluží žalobci „částku vysoko přesahující s příslušenstvím jistiny částku 10.000.000,- Kč“ a že dluh nelze po dlužníku „úspěšně vymáhat z důvodu jeho nemajetnosti“, i když exekuční titul (označený rozhodčí nález) je pravomocný. Vzhledem k tomu, že cena předmětu převodu činí 9.480.000,- Kč, že dlužník prodal žalovanému movité a nemovité věci za 5.000.000,- Kč a že ani nebyla prokázána úhrada sjednané kupní ceny, je podle soudu prvního stupně „nezpochybnitelné“, že dlužníkovy právní úkony „zcela jednoznačně“ zkrátily uspokojení žalobcovy vymahatelné pohledávky; napadené právní úkony jsou vůči žalobci ve smyslu § 42a obč. zák. právně neúčinné. K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (dále již „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 8. listopadu 2012, č. j. 14 Co 509/2012-234, změnil rozsudek soudu prvního stupně ohledně výše náhrady nákladů řízení způsobem uvedeným v předmětném výroku, v dalším jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal, že by napadené kupní smlouvy byly stiženy absolutní neplatností a naopak shledal naplnění předpokladů odporovatelnosti předmětných právních úkonů. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 1575/2013, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že označený rozhodčí nález, z něhož žalobce dovozuje vymahatelnost své pohledávky za dlužníkem Niveta Mix s. r. o., není způsobilým titulem pro výkon rozhodnutí nebo exekuci, neboť rozhodce k jeho vydání neměl pravomoc. Rozhodce, jenž vydal předmětný rozhodčí nález, byl totiž určen označenou obchodní společností, která nebyla rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona; takto sjednaná rozhodčí doložka je tudíž podle § 39 obč. zák. neplatná. Následně odvolací soud rozsudkem ze dne 21. května 2020, č. j. 14 Co 509/2012-343, rozsudek soudu prvního stupně v meritu věci potvrdil, zčásti jej změnil v nákladových výrocích způsobem vyloženým ve výroku I. písm. b) až d), a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení. Z odůvodnění (písemného vyhotovení) rozsudku odvolacího soudu mj. plyne, že: „v průběhu dalšího řízení, kdy o věci dále jednal odvolací soud ve smyslu § 243g o. s. ř., změnil žalobce své žalobní tvrzení ohledně existence vykonatelné pohledávky. Tvrdil a současně listinami prokazoval (protokolem o přezkumném jednání a schůzi věřitelů konaném u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 15. 1. 2014, č. j. KSUL 81 INS 19191/2013, a upraveným seznamem přihlášených pohledávek v insolvenčním řízení vedeném proti dlužníkovi Niveta Mix s. r. o.), že proti dlužníku Niveta Mix s. r. o. bylo zahájeno insolvenční řízení a dne 15. 1. 2014 nebyla předmětná pohledávka insolvenčním správcem ani úpadcem popřena. Seznam pohledávek se tak stane po zrušení konkurzu na majetek společnosti Niveta Mix s. r. o. vykonatelným exekučním titulem. Touto změnou žalobního tvrzení na základě skutečností vzniklých až po vyhlášení napadeného rozhodnutí nebyl uplatněn nový nárok (§ 216 odst. 2 o. s. ř.) a výsledky dosavadního řízení mohly být podkladem pro řízení o změněném návrhu (§ 95 odst. 2 o. s. ř. za užití § 211 o. s. ř.). Odvolací soud proto při jednání konaném dne 13. 4. 2014 změnu žaloby spočívající ve změně uvedených skutkových tvrzení připustil a řízení přerušil do skončení konkurzu vedeného na majetek dlužníka Niveta Mix s. r. o. u Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. KSUL 1 INS 19191/2013.“ Odvolací soud po skončení předmětného konkurzního řízení „doplnil dokazování o sdělení obsahu usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. 1. 2020, č. j. KSUL 81 INS 19191/2013-B-37“ a dalšími označenými listinnými důkazy, a „z nich zjistil, že konkurz vedený proti společnosti Niveta Mix s. r. o. skončil schválením konečné zprávy krajským soudem a zrušením konkurzu podle § 308 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona. Částka určená k rozvrhu mezi nezajištěné věřitele činila nulovou hodnotu, neboť majetek byl pro uspokojení věřitelů nepostačující. V seznamu přihlášených pohledávek byly i pohledávky žalobce, mj. i předmětná pohledávka, která nebyla insolvenčním správcem popřena a nebyla v rámci konkurzu ani částečně uhrazena. Rozhodnutí krajského soudu o schválení konečné zprávy a zrušení konkurzu nabylo právní moci dne 29. 1. 2020.“ Za takto zjištěného skutkového stavu odvolací soud dospěl – za užití § 40 odst. 1 písm. f) e. ř., § 313 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále již „insolvenční zákona“) a § 42 odst. 1 až 4 obč. zák. - k závěru, že předmětný seznam pohledávek představuje exekuční titul, že předmětné kupní smlouvy nejsou stiženy absolutní neplatností a že v daném případě byly (z důvodů odvolacím soudem blíže vymezených v odůvodnění jeho rozsudku) splněny předpoklady pro odporovatelnost odpůrčí žalobou dotčených právních úkonů, které dlužník žalobce uzavřel s žalovaným. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný (dále též „dovolatel“) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž – jak lze dovodit z obsahu tohoto podání – uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení věci, dospěl-li odvolací soud k závěru, že předmětná vykonatelná pohledávka žalobce za dlužníkem, plynoucí z předmětného seznamu pohledávek, existuje a že jsou splněny podmínky pro odporovatelnost předmětných právních úkonů. Pokud jde o předpoklad přípustnosti dovolání, dovolatel jej vymezil s tím, že odvolací soud „nutně řešil otázku, zda lze určit, že vůči věřiteli jsou neúčinné právní úkony (v dikci § 42a/ občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.) zkracující jeho (vymahatelnou) pohledávku, která však ke dni rozhodnutí soudu už zanikla (neexistovala). Na této otázce hmotného práva rozhodnutí soudu záviselo a odvolací soud ji vyřešil kladně, ač z logiky věci plyne opak (pohledávka, která neexistuje, nemůže být ani zkrácena, navíc zánik konstatuje i zákon).“ Podle dovolatele uvedená právní otázka dosud v rozhodování dovolacího soudu explicitně řešena nebyla, byť dovolatelem označená rozhodnutí Nejvyššího soudu (ve věcech sp. zn. 30 Cdo 3302/2006, sp. zn. 29 ICdo 2/2017, sp. zn. 29 ICdo 43/2017 nebo sp. zn. 27 Cdo 1319/2018) obsahují právní závěry, které právní názor odvolacího soudu nepodporují. Žalobce se k podanému dovolání žalovaného písemně nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že podanému dovolání žalovaného nelze upřít – jak bude dále rozvedeno – jisté opodstatnění, přičemž nelze jinak, než přistoupit k vydání tohoto kasačního rozhodnutí. Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 21. prosince 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009, (všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti dostupná na internetových stránkách Nejvyššího soudu https://n