24 Cdo 3100/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3100/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:24 Cdo 3100/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:24.CDO.3100.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Likvidace dědictví Účastníci řízení Právní moc rozhodnutí Věřitel Dotčené předpisy:§ 240 odst. 2 písm. a) z.ř.s. § 23 odst. 1 předpisu č. 37/1992 Sb. § 196 odst. 2 písm. a) z.ř.s. § 117 z.ř.s. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:21. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3100/2025-1352 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po V. V., zemřelém dne 30. srpna 2019, o odmítnutí přihlášky věřitelky E. J. do likvidace pozůstalosti, zastoupené Mgr. Tomášem Biemem, advokátem se sídlem v Praze 8, V Holešovičkách č. 94/41, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 13 D 1090/2019, o dovolání E. J. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2025, č. j. 15 Co 159/2025-1064, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. července 2025, č. j. 15 Co 159/2025 -1064, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 8. dubna 2025, č. j. 13 D 1090/2019 -999, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Řízení o pozůstalosti po V. V., zemřelém dne 30. 8. 2019, bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 9. 2019, č. j. 13 D 1090/2019-4. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti po zůstavitelce byl pověřen nejprve JUDr. Ivan Ertelt, notář v Praze s působností pro Obvodní soud pro Prahu 9; posléze věc převzal (na základě pověření ze dne 1. 10. 2022) jako soudní komisař Mgr. Petr Diviš, notář v Praze s působností pro Obvodní soud pro Prahu 9. 2. V průběhu řízení vyšlo o dědickém právu najevo, že zůstavitel V. V. nezanechal závěť a že dědici zůstavitele ze zákonné dědické posloupnosti nebyli zjištěni. Soud prvního stupně proto jednal s Českou republikou – Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, na niž se ve smyslu ustanovení § 1634 o. z. hledí, jako by byla zákonným dědicem zůstavitele. 3. Na návrh České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, stanovil obvyklou cenu majetku zůstavitele a jiných aktiv pozůstalosti ve výši 4 313 940 Kč, dluhy a další pasiva pozůstalosti ve výši 17 634 631,34 Kč a předlužení pozůstalosti ve výši 13 320 691,34 Kč (výrok I.), nařídil likvidaci pozůstalosti (výrok II.), vyzval věřitele zůstavitele, aby přihlásili své pohledávky do tří měsíců od právní moci usnesení (ve výroku III.), a jmenoval likvidačním správcem pozůstalosti advokáta JUDr. Michala Nováka (výrok IV.). Usnesení doručoval kromě České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a jmenovanému likvidačnímu správci pozůstalosti také věřitelům, které vyjmenoval pod body 1. až 29. v záhlaví usnesení. P. V. (jeden z těchto věřitelů) podal proti tomuto usnesení ve výroku I. odvolání (podáním, které došlo soudu prvního stupně dne 20. 6. 2024), které Městský soud v Praze usnesením ze dne 8. 11. 2024, č. j. 15 Co 310/2024-865, odmítl podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. s odůvodněním, že věřitel se stává účastníkem likvidace pozůstalosti „až v důsledku jejího nařízení“ a že P. V. ani „nepřísluší podat odvolání proti rozhodnutí dle ust. § 180 z. ř. s.“. 4. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, bylo vyvěšeno na úřední desce soudu dne 31. 5. 2024. 5. Na originále usnesení ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, soud prvního stupně (notář Mgr. Petr Diviš) vyznačil doložku právní moci. Podle obsahu spisu k tomu došlo dne 20. 3. 2025 a podle doložky usnesení nabylo právní moci ve výrocích I., II. a III. dne 12. 6. 2024 a ve výroku IV. dne 30. 7. 2024; na originále usnesení je současně poznamenáno „PM ve spojení s 15 Co 310/2024-865“. Pokynem ze dne 21. 3. 2025 soud prvního stupně (notář Mgr. Petr Diviš) nařídil, aby usnesení ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, bylo s doložkou právní moci zasláno kromě České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a jmenovaného likvidační správce také věřitelům zůstavitele, včetně věřitelky E. J. (jejího zástupce). 6. Podáním doručeným soudu prvního stupně (notáři Mgr. Petru Divišovi) dne 5. 2. 2025 věřitelka E. J. přihlásila do likvidace pozůstalosti svou pohledávku v celkové výši 1 830 000 Kč s příslušenstvím. 7. Obvodní soud pro Prahu 9 usnesením ze dne 8. 4. 2025, č. j. 13 D 1090/2019-999, přihlášku pohledávky E. J. jako opožděnou podle ustanovení § 240 odst. 2 písm. a) z. ř. s. odmítl. Dovodil, že jeho usnesení ze dne 27. 5. 2024, č. j. 12 D 1090/2019-650, nabylo ve výroku o nařízení likvidace pozůstalosti právní moci dne 12. 6. 2024, a že proto „skončila věřitelům lhůta k přihlašování pohledávek dne 12. 9. 2024“. Protože věřitelka E. J. přihlásila svou pohledávku teprve podáním, které bylo doručeno soudnímu komisaři dne 5. 2. 2024, je přihláška opožděná. 8. K odvolání věřitelky E. J. Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 7. 2025, č. j. 15 Co 159/2025-1064, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Odvolací soud nejprve dovodil, že ve věci nařízení likvidace pozůstalosti nabylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, právní moci poté, co marně uplynula lhůta k podání odvolání „jediné osobě, která byla účastníkem řízení“ na základě „ustanovení § 110 odst. 1 z. ř. s., tj. státu“, a uzavřel, že usnesení soudu prvního stupně ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, nebylo napadeno odvoláním podaným k tomu oprávněnou osobou, a že proto nemohlo dojít ani ve výroku o nařízení likvidace pozůstalosti k „odložení účinků právní moci“. Protože lhůta k podání přihlášek do likvidace pozůstalosti uplynula dne 12. 9. 2024, byla přihláška E. J. podána opožděně. 9. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala E. J. dovolání. Namítá v první řadě, že proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 27. 5. 2025, č. j. 13 D 1090/2019-650, podal odvolání věřitel P. V. a že proto toto usnesení nenabylo právní moci „v celém rozsahu“, což „systematicky a téměř rok uváděl i sám notář ve vztahu i k jiným účastníkům dědického řízení“. Účastníkům řízení v pozici věřitelů byla „opakovaně zamítána možnost nahlédnutí do pozůstalostního spisu“ a dovolatelce bylo soudem prvního stupně (notářem Mgr. Petrem Divišem) dopisem ze dne 21. 6. 2024 sděleno, že bude moci nahlédnout do spisu, „jakmile usnesení o nařízení likvidace ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, nabude právní moci“, a že tuto okolnost nelze přesně stanovit, neboť „usnesení o nařízení likvidace dosud nebylo všem doručeno“. To, že usnesení ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, dosud nenabylo právní moci, popřípadě že z tohoto důvodu jí nemůže být povoleno nahlédnout do spisu, notář Mgr. Petr Diviš sdělil dovolatelce též ve vyjádření z 28. 8. 2024 a teprve v březnu 2025 došlo k vyznačení právní moci usnesení ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650. Dovolatelka dále rozvíjí úvahy o tom, že věřitel P. V. podal proti usnesení ze dne 27. 5. 2024, č. j. 13 D 1090/2019-650, odvolání „subjektivně a objektivně přípustné“ a že tedy usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti nemohlo nabýt právní moci, dokud o něm řádně nerozhodl odvolací soud; vzhledem k tomu, že o odvolání P. V. bylo Městským soudem v Praze rozhodnuto teprve usnesením ze dne 8. 11. 2024, č. j. 15 Co 310/2024-865, je vyloučeno, aby lhůta pro podání přihlášek pohledávek začala běžet dříve než 8. 11. 2024. Dovolatelka dále považuje za „nemyslitelné“, aby byla „přisuzována právní moc“ usnesení o nařízení likvidace „zpětně“, téměř po roce od zveřejnění usnesení na úřední desce soudu, a aby tak byl „počátek běhu lhůty pro přihlašování pohledávek stanoven k ukončenému okamžiku, kdy již nelze podávat přihlášky pohledávek“ ve lhůtě tří měsíců od právní moci usnesení, čímž se „vytváří stav jakési budoucí minulosti“. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatelka zejména v tom, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla řešena otázka suspenzivního účinku odvolání v případě rozhodnutí podle zákona č. 292/2013 Sb. (ve znění pozdějších předpisů), a navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 1 odst. 3 z. ř. s. a § 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení podle ustanovení § 117 odst. 1 z. ř. s.) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 1 odst. 3 z. ř. s. a § 2