24 Cdo 311/2020 — Nejvyšší soud

24 Cdo 311/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2020 Spisová značka:24 Cdo 311/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.311.2020.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Výživné Bezdůvodné obohacení Dědické řízení Dotčené předpisy:§ 97 odst. 1 zák. o rod. § 97 odst. 2 zák. o rod. § 172 odst. 2 předpisu č. 292/2013Sb. § 189 odst. 2 předpisu č. 292/2013Sb. § 91 odst. 2 o. s. ř. § 451 obč. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 311/2020-176 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Vrchy, MBA, a JUDr. Romana Fialy ve věci žalobce F. K., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Josefem Pojezdným, advokátem se sídlem ve Dvoře Králové nad Labem, Švehlova č. 46, proti žalované O. S., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí č. 47, o 533.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 161/2018, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. července 2019 č. j. 26 Co 158/2019-121, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 28.481,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Michala Hrušky, advokáta se sídlem v Trutnově, Svatojanské náměstí č. 47. Odůvodnění: Žalobce se domáhal, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu 533.000,- Kč „s obecným úrokem z prodlení od podání žaloby do zaplacení“. Žalobu odůvodnil tím, že je synem a dědicem po T. K., zemřelém dne 4. 6. 2016 (dědické řízení je vedeno u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 10 D 646/2016), a druhým dědicem je dcera zůstavitele AAAAA (pseudonym), nar. XY. Podle vlastnoručně sepsaného potvrzení žalobcův otec ještě za svého života vyplatil k rukám žalované (jako matce dcery AAAAA) „dopředu výživné na dceru AAAAA v dojednané výši 4.000,- Kč měsíčně, původně počítáno do dosažení 26 let věku“, tedy celkem 1,250.000,- Kč. Dcera se narodila v XY, tedy do úmrtí otce 4. 6. 2016 „mohla spotřebovat takto dojednané výživné za 46 měsíců po 4.000,- Kč“ v celkové výši 184.000,- Kč. Žalované tedy podle názoru žalobce zůstalo (na nespotřebovaném výživném) 1,066.000,- Kč bez právního důvodu, protože po smrti již zůstavitel nebyl povinen žádné výživné poskytovat. Toto bezdůvodné obohacení „bylo získáno na úkor zůstavitele a nyní tedy dědiců“. Jelikož jsou dědicové dva, připadá na žalobce jedna polovina této pohledávky, tedy 533.000,- Kč. Tato pohledávka sice byla uplatněna v dědickém řízení, ale nebyla druhou dědičku AAAAA uznána. Žalovaná potvrdila, že od zemřelého T. K. obdržela částku 1,250.000,- Kč, nejednalo se však o platbu výživného, ale o dar, který jí T. K. poskytl krátce po zjištění, že je těhotná. Potvrzení žalovaná sepsala vlastní rukou na přání jmenovaného až v roce 2015 v době, kdy měl v souvislosti se zdravotním stavem a psychickými problémy neustálé obavy, aby po něm žalovaná někdy v budoucnu něco nepožadovala z titulu péče o dceru. Žalovaná v zájmu zachování dobrých vztahů sepsala toto potvrzení, i když jeho obsah neodpovídá skutečnosti. Peněžní prostředky zaslané T. K. na její účet v lednu 2012 tedy „byly určeny pro zajištění potřeb žalované a očekávaného dítěte a byly žalované darovány“. Okresní soud v Trutnově rozsudkem ze dne 13. 2. 2019 č. j. 30 C 161/2018-81 žalobě vyhověl a rozhodl, že žalovaná je povinna „nahradit“ žalobci náklady řízení ve výši 65.981,- Kč k rukám zástupce žalobce v pravidelných splátkách 2.000,- Kč měsíčně a České republice na účet Okresního soudu v Trutnově náklady řízení ve výši 1.893,- Kč a soudní poplatek ve výši 26.650,- Kč. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že v lednu 2012 zaslal T. K. na účet žalované částku 1,151.995,25 Kč (se zprávou pro příjemce „pro naše mimi 9.9.“) a částku 416.500,- Kč (se zprávou pro příjemce „pro naše mimi TP 9.9.“), a že následně (po ukončení soužití rodičů v roce 2015) žalovaná sepsala a podepsala písemné prohlášení (které bylo nalezeno v trezoru zemřelého T. K.) s textem, že „vzala od T. K. částku 1,250.000,- Kč jako výživné na jejich dceru AAAAA“; pod prohlášením je podpis žalované a údaj leden 2012. Za této situace dovodil, že peněžní prostředky, které T. K. v lednu 2012 zaslal na účet žalované „nebyly darem pro žalovanou, ale byly určeny pro nezletilou AAAAA“, která se měla narodit XY. Podle názoru soudu prvního stupně potvrzení o převzetí částky 1,250.000,- Kč žalovanou neprokazuje uzavření dohody rodičů o jednorázovém vyplacení výživného (odbytného) pro dceru AAAAA (která by podle judikatury dovolacího soudu byla v rozporu se zákonem), ale „částka poskytnutá žalované T. K. měla povahu předplatby, zálohy výživného“. Žalovaná tedy nezískala částku na základě neplatné dohody o výživném a přijaté plnění tak nemá charakter bezdůvodného obohacení. Úmrtím T. K. dne 4. 6. 2016 však vyživovací povinnost vůči jeho nezletilé dceři zanikla a odpadl tak důvod, aby si žalovaná ponechala zbytek nespotřebovaného výživného. Právním nástupcům T. K., kterými jsou jeho dvě děti (žalobce a dcera AAAAA), tím vznikl vůči žalované nárok na vydání bezdůvodného obohacení, každému z nich ve výši jedné poloviny. Při vyčíslení výše nároku soud prvního stupně vycházel z potvrzení o výživném pro nezletilou AAAAA v částce 4.000,- Kč měsíčně, „která odpovídala aktuálním představám žalované a T. K.“. Podle potvrzené dohody rodičů tak od narození dcery XY do úmrtí otce 4. 6. 2016 měla být vynaložena na výživu nezletilé AAAAA za 46 měsíců částka 184.000,- Kč. Požadoval-li proto žalobce po žalované vrácení poloviny z částky 1,066.000,- Kč (1,250.000,- Kč mínus 184.000,- Kč), je uplatněný nárok žalobce ve výši 533.000,- Kč důvodný. K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 30. 7. 2019 č. j. 26 Co 158/2016-121 změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl, že České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů vzniklých v řízení před soudem prvního stupně a že žalobce je povinen „nahradit“ žalované náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 78.117,60 Kč a náklady odvolacího řízení ve výši 26.039,20 Kč, obojí k rukám zástupce žalované. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že za situace, kdy sporná „pohledávka za žalovanou nebyla v dědickém řízení (po T. K.) uplatněna a žádnému z dědiců nebylo vlastnictví k ní potvrzeno“, není žalobce nositelem zažalovaného práva, a proto „nelze než uzavřít“, že v dané věci „aktivní legitimace žalobce není dána“. Kdyby byla do dědictví pohledávka přihlášena a pro její spornost by k ní nebylo přihlíženo, mohl by se žalobce domáhat svého práva obecnou občanskoprávní žalobou, ale pak by musela být účastníkem řízení také nezletilá AAAAA. Odvolací soud současně neshledal ani pasivní legitimaci na straně žalované. Za situace, kdy žalobce tvrdil, že šlo o plnění ve prospěch nezletilé AAAAA, pak „logicky mohlo vlastnictví přejít pouze na nezletilou, jejíž osobní nárok na výživné byl tak uspokojován, nikoli na žalovanou“. Skutečnost, že finanční prostředky spravuje žalovaná, eventuálně skutečnost, že s nimi nenaložila v souladu se zájmem nezletilé, „nemá na pasivní legitimaci vliv“. I kdyby byla dána aktivní a pasivní legitimace žalobce a žalované, odvolací soud dovodil, že „je uplatněn promlčený nárok, kterému nelze poskytnout soudní ochranu“. Zdůraznil, že v dané věci bylo plněno a přijímáno 1,250.000,- Kč, „což podle ujednání rodičů mělo představovat zálohu výživného v měsíční výši, tj. šlo o výživné na dobu 26 let věku nezletilé“. Nešlo tedy o běžnou záležitost při správě majetku dítěte „a zákonní zástupci nezletilé k takové dohodě potřebovali rozhodnutí soudu, které by představovalo opatření k ochraně zájmů nezletilého dítěte“. Takový souhlas opatrovnického soudu ve smyslu ustanovení § 28 obč. zák. však dán nebyl, proto jde absolutně neplatný právní úkon, ze kterého „vzniklo povinné osobě (T. K.) právo na vrácení první den po plnění a toto právo bylo marným uplynutím tříleté lhůty promlčeno (nejpozději v lednu 2015)“. Vznesla-li žalovaná námitku promlčení, „je její obrana úspěšná“. Tvrzení žalobce, že vznesení námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud odmítl s odůvodněním, že „T. K. poskytl plnění s úmyslem zabezpečit potřeby nezletilé AAAAA“ a současně byl informován o tom, že z těchto peněz koupila její matka byt, „ve kterém nezletilá uspokojuje svoji bytovou potřebu“. Protože proti tomu nic nenamítal, „nelze než