24 Cdo 3428/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3428/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:14. 2. 2024 Spisová značka:24 Cdo 3428/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:24.CDO.3428.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Úschova Řízení o úschovách Podmínky řízení Zastavení řízení Dotčené předpisy:§ 291 odst. 2 z.ř.s. § 292 z.ř.s. § 298 z.ř.s. § 299 z.ř.s. § 301 z.ř.s. § 113 odst. 1 předpisu č. 37/1992 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3428/2023-194 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Davida Vláčila ve věci složitele E.R.O.C. s.r.o., se sídlem v Praze 5, Petřínská č. 489/5, IČO 63672332, zastoupené Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická č. 1090/14, za účasti příjemce DELTA CENTER a.s., se sídlem v Praze 7, Bubenské nábřeží č. 306/13, IČO 45148007, a přihlašovatele Hlavního města Prahy, se sídlem Magistrátu v Praze 1, Mariánské náměstí č. 2/2, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Kramperou, advokátem se sídlem v Praze 5, Kořenského č. 1107/15, o návrhu přihlašovatele na vydání předmětu úschovy v částce 1 118 633,40 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 42 Sd 125/2015, o dovolání přihlašovatele Hlavního města Prahy proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2023, č. j. 29 Co 210/2023-177, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. července 2023, č. j. 29 Co 210/2023-177, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 12. května 2023, č. j. 42 Sd 125/2015-163, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 7 k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 12. 5. 2023, č. j. 42 Sd 125/2015-163, zastavil řízení o návrhu přihlašovatele na vydání předmětu úschovy v částce 1 118 633,40 Kč. Soud v odůvodnění svého rozhodnutí vycházel z následujících skutečností: Usnesením ze dne 15. 6. 2015, č. j. 42 Sd 125/2015-22, soud přijal 1 417 986 Kč do soudní úschovy od složitele coby plnění za užívání nemovitostí, na základě odůvodnění, že složitel jako podnájemce nevěděl, kdo je jeho věřitelem, neboť mezi vlastníkem nemovitostí (přihlašovatelem) a nájemcem (příjemcem) byl spor o platnost výpovědi nájemní smlouvy. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. 4. 2021, č. j. 4 C 80/2017-35, byl nahrazen souhlas příjemce s vydáním předmětu úschovy přihlašovateli. Usnesením ze dne 25. 11. 2021, č. j. 42 Sd 125/2015-102, soud rozhodl o vydání předmětu úschovy složiteli s odůvodněním, že u složitele nebyl dán důvod nejistoty v osobě věřitele, nýbrž v tom, jaký závazek chce plnit, a že proto nebyl dán žádný z důvodů úschovy. Toto usnesení bylo potvrzeno odvolacím soudem, který konstatoval, že rozhodnutí o tom, který dluh chce dlužník plnit, nelze přenášet na soud. Dne 23. 2. 2022 byl celý předmět úschovy (1 417 986 Kč) vrácen složiteli. Nejvyšší soud následně k dovolání proti rozhodnutí o nahrazení souhlasu usnesením ze dne 30. 3. 2023, č. j. 29 Cdo 911/2022-147, výrokem I. zamítl dovolání ohledně částky 299 352,60 Kč, a výrokem II. změnil usnesení odvolacího soudu ve zbývajícím rozsahu tak, že se návrh složitele na vrácení částky 1 118 633,40 Kč zamítá, s odůvodněním, že nejistota v osobě věřitele byla dána jen ohledně částky 1 118 633,40 Kč, zatímco ohledně částky 299 352,60 Kč nejistota v osobě věřitele dána nebyla. Následně přihlašovatel i přes upozornění soudu, že v mezidobí byl celý předmět úschovy vrácen složiteli, s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu podal návrh, aby mu byl vydán předmět úschovy ve výši 1 118 633,40 Kč. Na základě této procesní situace soud konstatoval, že inheritní podmínkou řízení o úschovách je předmět úschovy. Jelikož již byl celý předmět úschovy vydán složiteli, nastal neodstranitelný nedostatek podmínek řízení, a řízení proto podle ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil. Ačkoli Nejvyšší soud následně korigoval rozhodnutí odvolacího soudu, na jehož podkladě byl předmět úschovy vydán, ničeho to podle soudu prvního stupně nemění na tom, že předmětnou částku přihlašovateli nelze vydat. Přihlašovatel se nyní musí práva na náhradu za užívání pozemků proti složiteli domáhat sám. 2. K odvolání přihlašovatele Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 7. 2023, č. j. 29 Co 210/2023-177, potvrdil usnesení soudu prvního stupně. Jelikož přihlašovatel podal návrh v reakci na rozhodnutí Nejvyššího soudu až poté, co byl předmět úschovy vydán složiteli, nemůže mu již být vyhověno, neboť v úschově se již žádné prostředky složitele nenacházejí, není zde tedy předmět úschovy, o jehož vydání by mohl soud rozhodovat. Je lichá a nepřiléhavá argumentace přihlašovatele o nutnosti rozdílného postupu v případě věcí individuálně určených a zastupitelných, nemůže být dán rozdílný postup jen podle povahy složených věcí. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal přihlašovatel dovolání. K vymezení předpokladu přípustnosti dovolání předkládá otázku, zda lze zastavit řízení o vydání peněžní částky ze soudní úschovy, pokud již byla vydána někomu, komu být vydána neměla. Otázku považuje v rozhodovací praxi dovolacího soudu za dosud neřešenou. Nesouhlasí s tím, že by měl finanční prostředky vymáhat po složiteli. Argumentuje, že dluh složitele zanikl tím, že soud pravomocně přijal plnění od složitele do úschovy. Soudní úschova má zaručit, že se plnění dostane věřiteli, který svůj nárok prokáže. Toho dovolatel dosáhl v řízení o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy. Považuje za nespravedlivé a rozporné s účelem soudní úschovy, aby na něj bylo přeneseno riziko vymahatelnosti, když soud peníze vydal někomu, kdo na ně neměl právo. Soud nedostál role „důvěryhodného schovatele“. Peníze jsou zastupitelnou věcí, takže podle něj nelze tvrdit, že soud nemá právě ty peníze, které přijal v tomto případě. Situaci přirovnává k zaslání finančních prostředků na jiný bankovní účet, kdy pro vydání bezdůvodného obohacení není rozhodné, zda se peníze na účtu stále nacházejí. 4. K podanému dovolání se vyjádřil složitel. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a uvádí, že se proti němu přihlašovatel domáhá v jiném soudním řízení vydání bezdůvodného obohacení. 5. Příjemce se k podanému dovolání nevyjádřil. III. Přípustnost dovolání 6. Nejvyšší soud České republiky soud jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“), se po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. 7. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. 8. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 9. V projednávané věci závisí rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení právní otázky, jaký vliv na osud řízení o úschově (a v jeho rámci učiněného návrhu některého z účastníků na vydání předmětu úschovy) má skutečnost, že soud v době svého rozhodování již předmětem úschovy (jeho částí) nedisponuje. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud při řešení této otázky odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, shledal Nejvyšší soud dovolání přípustným ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. IV. Důvodnost dovolání 10. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř., které Nejvyšší soud provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), striktně vázán důvody v dovolání vymezenými (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné. 11. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 9. 1. 2024, sp. zn. 24 Cdo 3430/2023, a v usnesení ze dne 29. 1. 2023, sp. zn. 24 Cdo 3445/2023, dospěl k právnímu názoru, že nelze zastavit řízení o úschově jen proto, že soud z jakékoliv příčiny není schopen fakticky úschovu oprávněné osobě vydat; je přitom vcelku nerozhodné, je-li plnění složené do soudní úschovy věcí genericky či individuálně určenou. 12. Tento právní názor byl Nejvyšším soudem formulován na základě následujících