24 Cdo 3485/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3485/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 5. 2025 Spisová značka:24 Cdo 3485/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.3485.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Znalecký posudek Dědické řízení Závěť Výklad projevu vůle Účastníci řízení Dotčené předpisy:§ 132 o. s. ř. § 175q odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění do 18.04.2004 § 484 obč. zák. ve znění do 30.04.2004 § 175k odst. 1 o. s. ř. ve znění do 18.04.2004 § 175b bod věty první o. s. ř. ve znění do 18.04.2004 § 477 odst. 1 obč. zák. ve znění do 30.04.2004 Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 6. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 18.08.2025III.ÚS 2415/25 Milan Hulmák odmítnuto pro nepřípustnost26. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3485/2024-1832 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci pozůstalosti po M. S., zemřelé dne 5. července 2003, za účasti 1) L. Ž., zastoupeného JUDr. Dagmar Císařovskou, advokátkou se sídlem v Praze 5, Na Hřebenkách č. 1882/12, 2) A. Ž., 3) J. V., zastoupeného Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Laubova č. 1729/8, a 4) K. V., zastoupeného Mgr. Davidem Maříkem, advokátem se sídlem v Praze 2, Americká č. 177/35, vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 25 D 238/2006, o dovolání účastníka 1) L. Ž., účastníka 3) J. V. a účastníka 4) K. V. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7. března 2024, č. j. 24 Co 135/2011-1706, takto: I. Dovolání účastníka 1) proti usnesení krajského soudu ve výroku IV. o náhradě nákladů České republiky a ve výroku V. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a dovolání účastníka 4) proti usnesení krajského soudu ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení České republiky se odmítají. II. Dovolání účastníků 3) a 4) proti usnesení krajského soudu ve výroku I. bodu 1. o určení obvyklé ceny majetku zůstavitelky, výše pasiv a čisté hodnoty dědictví se odmítají. III. Usnesení krajského soudu (s výjimkou výroku I. bodu 1. o určení obvyklé ceny majetku zůstavitelky, výše pasiv a čisté hodnoty dědictví) a usnesení Okresního soudu Praha – východ ze dne 27. října 2010, č. j. 25 D 238/2006-498 (s výjimkou výroku I. o určení obvyklé ceny majetku ve společném jmění zůstavitelky a jejího manžela J. S. a o vypořádání tohoto společného jmění a výroku II. o určení obvyklé ceny majetku, výše pasiv a čisté hodnoty dědictví) se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu Praha – východ k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Řízení o dědictví po M. S., zemřelé dne 5. 7. 2003, bylo zahájeno usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 8. 2003, č. j. 50 D 757/2003-2, a provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce byl pověřen Mgr. Jaroslav Homolka, notář v Neratovicích. Poté, co věc byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 23. 11. 2005, č. j. 21 Nc 34/2005-164, přikázána z důvodu vhodnosti Okresnímu soudu Praha – východ, byla provedením úkonů v řízení o dědictví po zůstavitelce pověřena JUDr. Vlasta Lauermannová, notářka v Praze v působnosti Okresního soudu Praha – východ. 2. V průběhu řízení bylo zjištěno, že zůstavitelka pořídila dne 25. 11. 1991 závěť, která byla sepsána na býv. Státním notářství v Mělníku do notářského zápisu pod sp. zn. NZ 1049/91. Další závěť zůstavitelky, datovanou dnem 15. 2. 1997 a sepsanou její vlastní rukou, předložila soudu dcera zůstavitelky J. Ž. O dědickém právu po zůstavitelce dále vyšlo najevo, že dědění ze zákona svědčí manželu zůstavitelky J. S. a dcerám zůstavitelky J. Ž. a A. V, a že o dědickém právu po zůstavitelce vznikl mezi účastníky řízení spor. 3. Za účelem vyřešení sporu o dědické právo Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 1. 4. 2005, č. j. 50 D 757/2003-123, ve smyslu ustanovení § 175k odst. 1 občanského soudního řádu (ve znění pozdějších předpisů účinném do 18. 4. 2004) rozhodl, že na základě závěti ze dne 25. 11. 1991 bude jednat s dědici J. Ž. „ve vztahu k ½ domu čp. XY v XY s příslušenstvím“, A. V. „ve vztahu k 1/8 domu čp. XY ve XY s příslušenstvím“ a L. Ž. a J. V. ve vztahu „ke vkladům na vkladních knížkách zůstavitelky“ a že „ve vztahu k ostatnímu majetku zůstavitelky“ bude jednáno jako s dědici ze zákona s J. S., J. Ž. a A. V. Při svém rozhodování vycházel ze závěru, že závěť zůstavitelky ze dne 15. 2. 1997 je pro neurčitost a nesrozumitelnost neplatná a že závěť ze dne 25. 11. 1991 je platná s výjimkou týkající se „části pozemků v k.ú. XY“, ohledně nichž k dědění nastupují dědici zůstavitelky ze zákona. 4. K odvolání A. V. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2005, č. j. 21 Co 420/2005-160, změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že soud bude dále jednat s dědici zůstavitelky ze závěti ze dne 25. 11. 1991 J. Ž., A. V., L. Ž. a J. V. a ze zákona s J. S., J. Ž. a A. V. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že závěť zůstavitelky ze dne „15. 2. 1992“ (správně 15. 2. 1997) je pro neurčitost neplatná. V závěti ze dne 25. 11. 1991 byl „jednoznačně určen jak okruh dědiců, tak majetek, který podle ní mají dědici nabýt“, a to „s výjimkou 2 ha polí v k.ú. XY“, které jsou mezi dědici „sporné“; to však „nebrání tomu, aby závěť zůstavitelky z 25. 11. 1991 byla považována za platnou jako celek“ a aby zakládala dědické právo J. Ž., A. V., L. Ž. a J. V., když další dědici z této závěti A. Ž. a K. V. dědictví odmítli. Protože závěť zůstavitelky ze dne 25. 11. 1991 „nezahrnuje její veškerý majetek“, bude jednáno též s dědici ze zákona J. S., J. Ž. a A. V. 5. Okresní soud Praha – východ poté usnesením ze dne 27. 10. 2010, č. j. 25 D 238/2006 -498, rozhodl, že obvyklá cena majetku ve společném jmění zůstavitelky a jejího manžela J. S. činí 249 250 Kč a že z tohoto majetku připadá do dědictví „1/8 nemovitostí zapsaných na LV XY k.ú. XY“ a J. S. bytové zařízení včetně elektrických spotřebičů a „1/8 nemovitostí zapsaných na LV XY k.ú. XY“ (výrok I.), a že obvyklá cena majetku činí 1 498 157 Kč, výše pasiv 10 448 Kč a čistá hodnota dědictví 1 487 709 Kč (výrok II); současně potvrdil nabytí dědictví tak, že „1/8 nemovitostí zapsaných na LV XY k.ú. XY“ připadne A. V. a že ostatní majetek zůstavitelky, sestávající z „1/2 nemovitostí zapsaných na LV XY k.ú. XY“ a 16 ks akcií LESNÍ SP. BROUMOV“ připadne rovným dílem J. S. a A. V., vyslovil, že J. Ž. „nenabývá z dědictví ničeho, neboť jí byl započten dar ½ domu čp. XY s pozemky v KÚ XY podle darovací smlouvy ze dne 20. 10. 1992 a podle darovací smlouvy ze dne 14. 6. 1996 v celkové hodnotě ke dni převodů ve výši 1 052 415 Kč (výrok III.), rozhodl o odměně notářů Mgr. Jaroslava Homolky (výrok IV.) a JUDr. Vlasty Lauermannové (výrok V.) za úkony „provedené v tomto řízení“ a správce dědictví L. Č. (výrok VI.) a jejich úhradě účastníky řízení, a uvedl, že „účastníci nemají právo na náhradu nákladů řízení“ (výrok VII.). Při rozhodování o dědickém právu po zůstavitelce soud prvního stupně vycházel „z usnesení krajského soudu“ a dovodil, že závěť ze dne 15. 2. 1997 je neplatná a že neplatná je pro neurčitost i závěť ze dne 25. 11. 1991 v části „o vymezení polí v k.ú. XY“; tyto pozemky jsou proto předmětem dědění ze zákona spolu s ostatním majetkem, na který závěť nepamatovala. Hodnota darů pro J. Ž. byla stanovena na základě „revizního znaleckého posudku, se kterým účastníci souhlasili a neměli proti němu námitky“; započtení tohoto daru na dědický podíl J. Ž. má za následek, že tato dědička „nenabude z dědictví ničeho“. 6. K odvolání J. S., J. Ž. a A. V. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 2011, č. j. 24 Co 135/2011-562 (opraveným usnesením ze dne 23. 10. 2012, č. j. 24 Co 135/2011-624, a usnesením ze dne 25. 4. 2013, č. j. 24 Co 135/2011-652) zrušil usnesení soudu prvního stupně ve výroku VI. o odměně správce dědictví L. Č. a věc v tomto rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení; ve výrocích II., III., IV., V. a VII. je potvrdil (s tím, že do výroku III. o výčtu ostatního majetku, který nabývají dědicové J. S. a A. V. v rozsahu jedné poloviny, se doplňují pozemky p.č. XY a p.č. XY v k.ú. XY zapsané na LV č. XY) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Dovodil nejprve, že obvyklá cena majetku zůstavitelky byla stanovena na základě znaleckých posudků „za souhlasu všech účastníků řízení před soudem prvního stupně“ a že provádění dalších důkazů o tom, zda je jeho hodnota nižší, by s ohledem na zápočet na dědický podíl J. Ž. bylo neúčelné a nehospodárné, neboť by pro odvolatele J. Ž. a J. S. „nemohlo přivodit příznivější rozhodnutí ve věci“. Otázka dědického práva po zůstavitelce byla p