24 Cdo 3538/2024 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3538/2024 citace  Právní věta:Státní zastupitelství, které vstoupilo do detenčního řízení (§ 35 odst. 1 o. s. ř. a § 8 odst. 1 písm. g/ z. ř. s.) je oprávněno podat odvolání proti rozhodnutí vydanému v takovém řízení za stejných podmínek, jako kterýkoliv jiný účastník řízení, a to ve prospěch i v neprospěch umístěného. Jiný účastník detenčního řízení nemůže podávat opravné prostředky ve prospěch státního zastupitelství zúčastněného na řízení. Nebyla-li účast státního zastupitelství v detenčním řízení ukončena před pravomocným skončením odvolacího řízení, jedná s ním Nejvyšší soud i v dovolacím řízení. Pokračovat v detenčním řízení, které bylo zastaveno proto, že umístěný (člověk) byl ze zdravotního ústavu propuštěn nebo dodatečně písemně souhlasil se svým umístěním (§ 72 z. ř. s.), lze jen z podnětu prohlášení umístěného, že trvá na pokračování v řízení, učiněného do 2 týdnů od doručení usnesení o zastavení řízení zdravotní ústav k takovému úkonu oprávněn není. Zdravotní ústav není oprávněn podat ani opravný prostředek proti usnesení, jímž bylo detenční řízení z uvedených důvodů zastaveno to platí i tehdy, předcházelo-li takovému usnesení nepravomocné rozhodnutí soudu o tom, že převzetí (další držení) umístěného ve zdravotním ústavu bylo nepřípustné. Prohlásil-li umístěný včas, že na projednání věci trvá, soud prvního stupně pokračuje v detenčním řízení i bez zrušení dříve vydaného usnesení o zastavení detenčního řízení. Obdobně na základě včas učiněného prohlášení umístěného pokračuje v detenčním řízení odvolací soud, a to bez ohledu na to, že již sám předtím zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a detenční řízení zastavil rovněž v takovém případě není třeba dříve vydané usnesení o zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně a zastavení detenčního řízení rušit. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:26. 2. 2025 Spisová značka:24 Cdo 3538/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.3538.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče (detence) Státní zástupci Zdravotnictví Dotčené předpisy:§ 35 odst. 1 z.ř.s. § 8 odst. 1 písm. g) o. s. ř. § 72 z.ř.s. § 1 odst. 1 předpisu č. 283/1993 Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:18. 3. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:63 / 2025 Anotace:Soud prvního stupně dne 28. 5. 2024 vyslovil, že další držení umístěného ve zdravotním ústavu není přípustné. Učinil tak za situace, kdy umístěný byl proti své vůli hospitalizován ve zdravotním ústavu a v detenčním řízení bylo naposledy rozhodováno usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 11. 2023 tak, že další držení je možné nejdéle po dobu šesti měsíců od vyhlášení usnesení. Po provedeném dokazování soud prvního stupně dospěl k závěru, že zákonné důvody pro další držení umístěného ve zdravotnickém ústavu dány nejsou. Odvolací soud odvolání Městského státního zastupitelství (jež vstoupilo do řízení) jako nepřípustné odmítl, k odvolání zdravotního ústavu rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil. Odvolací soud vycházel z toho, že po vyhlášení napadeného rozsudku soudu prvního stupně ošetřující lékař umístěného písemně oznámil dne 28. 5. 2024 ve 14:19 hodin změnu nedobrovolného vstupu na dobrovolný. Na základě této skutečnosti odpadl podle odvolacího soudu důvod pro další vedení detenčního řízení. Odvolací soud doplnil, že s přihlédnutím ke skutečnosti, že ve věci bylo rozhodnuto negativním výrokem, umístěný není osobou oprávněnou k podání odvolání proti negativnímu určujícímu výroku, neboť nikdo se nemůže odvolat ve svůj neprospěch. Z toho současně vyplývá, že odvolání v tomto případě nemůže úspěšně podat ani státní zastupitelství, které do tohoto řízení vstoupilo. Proto postupem podle § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odvolání státního zastupitelství odmítl, neboť nebylo k podání odvolání subjektivně legitimováno. Usnesení odvolacího soudu zdravotnické zařízení napadlo dovoláním v celém jeho rozsahu, včetně výroku odvolacího soudu týkajícího se odmítnutí odvolání státního zastupitelství. Nejvyšší soud se zaměřil na zodpovězení otázky, zda je zdravotní ústav oprávněn podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí soudu prvního stupně o tom, že další držení umístněného je nepřípustné a detenční řízení o dalším držení umístěného bylo zastaveno. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3538/2024-175 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci umístěného M. D., zastoupeného opatrovníkem Mgr. Vojtěchem Dostálem, advokátem se sídlem v Brně, Lazaretní 4298/11, za účasti zdravotního ústavu Psychiatrická nemocnice Brno, identifikační číslo osoby 00160105, se sídlem v Brně, Húskova 1123/2, zastoupeného Mgr. Ivanou Honzovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Bašty 413/2, a Městského státního zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Polní 41, v řízení o vyslovení přípustnosti dalšího držení ve zdravotním ústavu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 123 L 54/2023, o dovolání zdravotního ústavu – Psychiatrické nemocnice Brno proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 7. 2024, č. j. 77 Co 9/2024-127, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Městský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 28. 5. 2024, č. j. 123 L 54/2023-113, vyslovil, že další držení umístěného M. D., ve zdravotním ústavu není přípustné (výrok I), že náklady řízení – znalečné v částce 12 100 Kč „hradí Česká republika“ (výrok II), náklady řízení – odměnu opatrovníka – advokáta Mgr. Vojtěcha Dostála, sídlem Lazaretní 4298/11, 615 00 Brno v částce 2 600 Kč „hradí Česká republika“ (výrok III) a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV). Učinil tak za situace, kdy umístěný byl proti své vůli hospitalizován ve zdravotním ústavu a v řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a dalšího držení umístěného (tzv. detenční řízení) bylo naposledy rozhodováno usnesením soudu prvního stupně ze dne 28. 11. 2023, č. j. 123 L 54/2023-66, s tím, že další držení je možné nejdéle po dobou šestí měsíců od vyhlášení usnesení. Soud prvního stupně proto s odkazem na § 80 zákona č. 292/2012 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) pokračoval v tzv. periodickém přezkumu oprávněnosti dalšího držení umístěného a na základě nově provedeného dokazování dospěl (s podrobnějším odůvodněním) k závěru, že zákonné důvody pro další držení umístěného ve zdravotnickém ústavu dány nejsou. 2. Krajský soud v Brně (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání Městského státního zastupitelství (jež vstoupilo do řízení) jako nepřípustné odmítl (výrok I usnesení odvolacího soudu), k odvolání zdravotního ústavu rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I a IV zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (výrok II usnesení odvolacího soudu) a současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III usnesení odvolacího soudu). 3. Odvolací soud vycházel z toho, že po vyhlášení napadeného rozsudku soudu prvního stupně ošetřující lékař umístěného písemně oznámil dne 28. 5. 2024 ve 14:19 hodin změnu „nedobrovolného vstupu na dobrovolný“. Na základě této skutečnosti odpadl podle odvolacího soudu důvod pro další vedení detenčního řízení, když zákonná úprava (srov. ustanovení § 16 a § 72 z. ř. s.) předpokládá v takovém případě zastavení řízení (resp. zastavení odvolacího řízení). Uvedený závěr vyplývá i z judikatury Nejvyššího soudu, kdy odvolací soud odkázal na usnesení ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3495/2014, podle něhož: „Udělí-li umístěný dodatečně písemný souhlas se svým umístěním do ústavu nebo bude-li z ústavu propuštěn, je na místě zastavení řízení o vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 o. s. ř.“, obdobně na věc nahlížela i starší praxe reprezentovaná stanoviskem Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. Cpjn 29/2006. Odvolací soud doplnil, že „s přihlédnutím ke skutečnosti, že ve věci bylo rozhodnuto negativním výrokem, umístěný není osobou oprávněnou k podání odvolání proti negativnímu určujícímu výroku, neboť nikdo se nemůže odvolat ve svůj neprospěch. Z toho současně vyplývá, že odvolání v tomto případě nemůže úspěšně podat ani státní zastupitelství, které do tohoto řízení vstoupilo. Z ustanovení § 35 odst. 2 o. s. ř. podle odvolacího soudu plyne, že státní zastupitelství je oprávněno jen k takovým úkonům, kter