24 Cdo 3591/2024 – Nejvyšší soud

24 Cdo 3591/20246 524 Cdo 3591/2024-1096 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila ve věci nezletilých AAAAA (pseudonym) a AAAAA (pseudonym), obou zastoupených kolizním opatrovníkem městem Orlová, se sídlem městského úřadu v Orlové - Lutyni, Osvobození č. 796, synů matky Z. S., zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Ostravě, Poštovní č. 39/2, a otce D. P., zastoupeného Mgr. Janem Skotnicou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Hlavní třída č. 15, o péči, výživu a úpravu styku, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 100 P 342/2016, o dovolání matky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. srpna 2024, č. j. 14 Co 237/2024-1082, takto: I. Dovolání matky se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově rozsudkem ze dne 9. 9. 2022, č. j. 100 P 342/2016-803, rozhodl ve věci změny péče o nezletilého AAAAA (pseudonym) a nezletilého AAAAA (pseudonym) (výrok I.), výživy nezletilého AAAAA (pseudonym) a nezletilého AAAAA (pseudonym) (výrok II.), zamítl návrh matky na změnu úpravy styku otce s nezletilým AAAAA (pseudonym) a nezletilým AAAAA (pseudonym) (výrok III.), a dále rozhodl o povinnosti matky zaplatit státu plnou výši náhrady nákladů řízení do 3 dnů od právní moci usnesení, kterým bude výše náhrady nákladů řízení stanovena (výrok IV.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V.). 2. K odvolání matky Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 9. 2023, č. j. 14 Co 376/2022-911, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. (výrok I.), a „ve zbývající části, tj. v odstavcích II. a V. výroku“, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení (výrok II.). Účastníky řízení odvolací soud také poučil, že dovolání proti tomuto rozsudku není přípustné. 3. Proti rozsudku odvolacího soudu podala matka dovolání, výslovně zaměřené „do výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I. soudu prvního stupně o změně péče z výlučné péče matky do péče střídavé“. 4. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově usnesením ze dne 13. 12. 2023, č. j. 100 P 342/2016-983, vyzval matku, „aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení zaplatila soudní poplatek za dovolání, který činí podle položky 23 bodu 1 písm. d) Sazebníku soudních poplatků 14 000 Kč“, přičemž ji poučil o následcích nezaplacení soudního poplatku. 5. K žádosti matky Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově usnesením ze dne 13. 12. 2023, č. j. 100 P 342/2016-1016, matce nepřiznal pro účely dovolacího řízení osvobození od soudních poplatků (výrok I.) a stanovil jí dodatečnou lhůtu pro zaplacení soudního poplatku za dovolání dle usnesení Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 13. 12. 2023, č. j. 100 P 342/2016-983, která činí 15 dnů od právní moci tohoto usnesení (výrok II.), s tím, že ji poučil o následcích nezaplacení soudního poplatku. 6. Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově poté usnesením ze dne 28. 5. 2024, č. j. 100 P 342/2016-1071, zastavil řízení (o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2023, č. j. 14 Co 376/2022-911, zaměřené do výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I. rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 9. 9. 2022, č. j. 100 P 342/2016-803, o změně péče o nezletilé) [výrok I.], a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.]. Soud prvního stupně na základě zjištění, že ačkoliv matku v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o soudních poplatcích“), vyzval k zaplacení soudního poplatku za dovolání, přičemž byla poučena o následcích nezaplacení soudního poplatku, tato „i přes poučení soudu v dodatečně stanovené lhůtě soudní poplatek nezaplatila“, dospěl k závěru, že mu tak „nezbylo, než podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích řízení zastavit“. 7. K odvolání matky Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 8. 2024, č. j. 14 Co 237/2024-1082, usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud dovodil, že za řízení před soudy České republiky „se vybírají soudní poplatky“, že „poplatníkem za řízení před dovolacím soudem je dovolatel (§ 2 odst. 5 zákona o soudních poplatcích)“ a že „poplatková povinnost mu vzniká podáním dovolání [§ 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích], ledaže byl od placení soudních poplatků osvobozen“, že ačkoliv je řízení ve věcech péče o nezletilé osvobozeno od soudních poplatků, a to před soudem prvního stupně a před odvolacím soudem, osvobození tohoto řízení též před dovolacím soudem bylo zrušeno (Část třetí, Čl. V bod 8. zákona č. 296/2017 Sb.), „a proto počínaje dnem 30. 9. 2017 je dovolatel povinen zaplatit soudní poplatek za řízení ve věcech péče o nezletilé před dovolacím soudem“. Na základě zjištění, že matka spolu s podáním dovolání soudní poplatek za řízení před dovolacím soudem nezaplatila a neučinila tak ani po výzvě soudu prvního stupně a že jí nenáleží osvobození od soudního poplatku za řízení před dovolacím soudem (ani ze zákona, ani podle rozhodnutí soudu), dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně „dovolací řízení zastavil v souladu se zákonem“. 8. Proti tomuto usnesení podala matka dovolání, kterým dovolacímu soudu předkládá k vyřešení „právní otázku doposud v rozhodovací praxi dovolacího soudu neřešenou“, a to „zda je dovolání podané ve věcech výchovy a výživy rodičů k nezletilým dětem zpoplatněno, ať již podle položky 23 bod 1 písm. d) sazebníku zákona o soudních poplatcích či jinak“. Dovolatelka má za to, že jestliže zákon výslovně dovolání v řízení o výchovu a výživu rodičů k nezletilým dětem nepřipouští a jde o řízení, které je před soudem prvního i druhého stupně osvobozeno od poplatkové povinnosti, „zákonodárce nemohl zamýšlet vztáhnout poplatkovou povinnost dle položky 23 bod 1 písm. d) sazebníku i na dovolání v tomto typu řízení“. Navrhuje proto, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se usnesení soudu prvního stupně mění tak, že se řízení nezastavuje. 9. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o. s. ř. bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. 10. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). 11. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 12. Podle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. (ve spojení s ustanovením § 1 z. ř. s.) dovolání není přípustné proti rozhodnutí podle hlavy páté části druhé tohoto zákona, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské odpovědnosti, pozastavení nebo omezení jejího výkonu, o určení nebo popření rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení. 13. Dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2023, č. j. 14 Co 376/2022-911, zaměřené do výroku I. rozsudku odvolacího soudu, kterým byl potvrzen výrok I. soudu prvního stupně ve věci péče o nezletilé, není dle ustanovení § 30 odst. 1 z. ř. s. objektivně přípustné - jak ostatně ve svém dovolání matka sama uvádí a o nepřípustnosti dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2023, č. j. 14 Co 376/2022-911, byla také odvolacím soudem poučena. 14. K dovolatelkou předkládáné otázce poplatkové povinnosti dovolatele ve věcech dovolacímu přezkumu objektivně nepřípustným již Nejvyšší soud ve své ustálené rozhodovací praxi dospěl k závěru, že „soudnímu poplatku podléhá i dovolání, které není přípustné, je opožděné nebo je podáno neoprávněnou osobou“ (k tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1697/2021, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73, ročník 2023, a dále například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2024, sp. zn.