24 Cdo 3596/2018 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3596/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 10. 2020 Spisová značka:24 Cdo 3596/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:24.CDO.3596.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Likvidace dědictví Dotčené předpisy:§ 175v o. s. ř. ve znění do 31.12.2013 § 266 odst. 1 písm. b) IZ. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 1. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3596/2018-1486 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Mgr. Marka Del Favero, Ph.D. ve věci likvidace dědictví po M. S., zemřelém dne 16. února 2003, posledně bytem XY, za účasti I. pozůstalých a) M. S., narozené dne XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Milanem Hulíkem, advokátem se sídlem v Praze, Bolzanova č. 1, b) nezletilého AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, bytem XY. zastoupeného opatrovnicí B. S., bytem XY, a II. věřitelů a) T. F., narozeného dne XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Dulíkem, advokátem se sídlem v Praze, Národní č. 28/60, b) M. S., narozené dne XY, bytem XY, c) Mgr. Radana Vencla, se sídlem v Hradci Králové, Chmelova č. 357/2, jako insolvenčního správce dlužníka V. F., narozeného dne XY, bytem XY, d) OL INVEST, spol. s. r. o., se sídlem v Praze, Pod Višňovkou č. 1661/37, IČO 64789098, zastoupené JUDr. Marií Starečkovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Pernerova č. 1490, e) MONETA Money Bank, a.s., se sídlem v Praze, Vyskočilova č. 1442/1b, IČO 25672720, f) S. K., bytem XY, g) MERKA SPEDITION s.r.o., se sídlem v Hradci Králové, Vážní č. 857, IČO 15063828, a h) M. H., soudního exekutora se sídlem XY, IČO XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 741/2003, o dovolání Mgr. Radana Vencla, insolvenčního správce dlužníka V. F., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. května 2017 č. j. 24 Co 241/2016-1373, takto: Dovolání Mgr. Radana Vencla, insolvenčního správce úpadce V. F., se zamítá. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 27. 6. 2016 č. j. 34 D 741/2003-1303 rozhodl o rozvržení výtěžku likvidace dědictví a o odměně soudní komisařky. Žádnému z účastníků řízení nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Pohledávka T. F. v celkové výši 6 610 257,40 Kč měla být podle soudu z výtěžku likvidace uspokojována částečně co do výše 379 484,66 Kč. Vyšel přitom ze zjištění, že T. F. se vzdal svého zástavního práva zapsaného v katastru nemovitostí, zřízeného k zajištění jeho pohledávky za zůstavitelem, a proto není namístě považovat jeho pohledávku za zajištěnou zástavním právem a uspokojovat ji ve smyslu ustanovení § 175v odst. 2 písm. c) o. s. ř. ve skupině zajištěných pohledávek. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 1. 2016 č. j. KSHK 45 INS XY byl s účinky ke dni 25. 1. 2016 zjištěn úpadek V. F., který v projednávané věci likvidace dědictví vystupuje jako přihlášený věřitel. Městský soud v Praze k odvolání přihlášeného věřitele T. F. usnesením ze dne 31. 5. 2017 č. j. 24 Co 241/2016-1373 zrušil usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přisvědčil názoru odvolatele, že z časového hlediska je rozhodující existence zajištění v době zpeněžení majetku. Skutečnost, že se po zpeněžení majetku v dražbě ještě před vydáním rozvrhového usnesení odvolatel vzdal zástavního práva, nepovažoval odvolací soud za rozhodnou. Po poukázání na nedostatečnost dosavadní právní úpravy likvidace dědictví odvolací soud na podporu svého závěru konstatoval, že i nová právní úprava v zákoně č. 292/2013 Sb. (na projednávanou věc vzhledem k datu úmrtí zůstavitele dne 16. 2. 2003 neaplikovatelnou) spojuje přednostní uspokojení zajištěných pohledávek se zpeněžením majetku, na němž zajištění vázne. Vzhledem k tomu, že v době nařízení likvidace dědictví i zpeněžení majetku zástavní právo trvalo, měla být proto předmětná pohledávka považována za přednostní pohledávku, uspokojovanou ve skupině pohledávek uvedené v ustanovení § 175v odst. 2 písm. c) o. s. ř. Dále odvolací soud uvedl, že nadto byl v průběhu řízení na majetek přihlášeného věřitele V. F. prohlášen konkurs, pročež na řízení dopadají ustanovení o přerušení řízení § 263 a násl. zákona č. 182/2006 Sb. Jelikož se Mgr. Radan Vencl, insolvenční správce dlužníka (v tomto řízení přihlášeného věřitele) V. F. vyjádřil k podanému odvolání, lze podle odvolacího soudu usuzovat, že má zájem o pokračování v řízení, soud prvního stupně by měl proto po ověření této skutečnosti provedené výzvou insolvenčnímu správci podle ustanovení § 264 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. pokračovat v řízení s insolvenčním správcem namísto s úpadcem V. F.. Odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl jako účastníka řízení V. F., zabýval se však i vyjádřením jeho insolvenčního správce k podanému odvolání. Na majetek úpadce V. F. byl prohlášen konkurs s účinky ke dni 21. 10. 2016 (po prvostupňovém rozhodnutí, ale ještě před rozhodnutím odvolacího soudu). Závěrem odvolací soud poukázal na zjevné nesprávnosti soudu prvního stupně, jako nesprávné označení účastníka a označení dvou skupin pohledávek stejným písmenem ve výroku odvoláním napadeného rozhodnutí. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal dovolání Mgr. Radan Vencl, insolvenční správce úpadce V. F., a to poté, co mu bylo toto usnesení doručeno až po následujícím rozhodnutí soudu prvního stupně (vydaném po kasačním usnesení odvolacího soudu), a opětovném kasačním usnesení odvolacího soudu, kdy mu spolu s tímto v pořadí druhým kasačním rozhodnutím odvolacího soudu bylo doručeno i předchozí kasační rozhodnutí odvolacího soudu, když odvolací soud toto v pořadí první kasační rozhodnutí (nyní napadené dovoláním), v němž insolvenčního správce neuvedl jako účastníka řízení, nedoručoval insolvenčnímu správci (resp. ze spisu nelze zjistit, jaká písemnost mu byla doručena), přičemž zároveň ani neučinil výzvu insolvenčnímu správci podle ustanovení § 264 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. Po vydání v pořadí prvního kasačního rozhodnutí odvolacího soudu (nyní napadeného dovoláním) následně insolvenční správce k výzvě soudu prvního stupně navrhl pokračovat v řízení. Soud prvního stupně, vázán právním názorem odvolacího soudu, rozhodl již za účastenství insolvenčního správce o rozvržení výtěžku likvidace dědictví tak, že pohledávku T. F. zařadil do skupiny pohledávek zajištěných zástavním právem. K odvolání Mgr. Radana Vencla, insolvenčního správce úpadce V. F., v němž namítal, že mu nebylo doručeno předchozí kasační rozhodnutí odvolacího soudu, čímž došlo k procesní vadě, odvolací soud přisvědčil odvolateli a zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a vrátil mu věc k dalšímu řízení, aby tímto postupem došlo k odstranění této procesní vady. Ačkoli se podle § 266 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 prohlášením konkursu nepřerušuje dědické řízení a řízení o pozůstalosti, přičemž podle ustanovení § 266 odst. 2 zákona č. 182/2006 je v těchto řízeních účastníkem i nadále dlužník, odvolací soud dospěl k názoru, že likvidace dědictví je specifickou fází řízení o dědictví, a v situaci, kdy je prohlášen konkurs na majetek dlužníka, který v tomto řízení vystupuje v postavení přihlášeného věřitele, je s ohledem na teleologický výklad zákona zapotřebí dovodit, že účastníkem řízení je v takovémto případě insolvenční správce dlužníka, když tento závěr lze dovodit i analogickou aplikací ustanovení § 267 odst. 2 zákona č. 182/2006, podle nějž jde-li o výkon rozhodnutí nebo o exekuci, kde vystupuje dlužník jako oprávněný, stává se prohlášením konkursu insolvenční správce oprávněným místo dlužníka, přičemž v řízení nastanuvší situace, kdy má úpadce pohledávku za zůstavitelem, kterou lze uspokojit v rámci řízení o likvidace dědictví, je tomuto případu obdobná. Poté soud prvního stupně opětovně rozhodl o rozvržení výtěžku likvidace dědictví tak, že pohledávka T. F. patří do skupiny pohledávek zajištěných zástavním právem. Proti tomuto rozhodnutí bylo podáno odvolání, které dosud nebylo projednáno, neboť věc byla v této fázi řízení předložena dovolacímu soudu k rozhodnutí o dovolání proti v pořadí prvnímu kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu. Mgr. Radan Vencl, insolvenční správce úpadce V. F., ve svém dovolání k vymezení jeho přípustnosti uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešené, jaký okamžik je v řízení o likvidaci dědictví, vedeném podle právní úpravy účinné před 1. 1. 2014, rozhodný pro posouzení, zda se jedná o pohledávku zajištěnou zástavním právem za situace, kdy zástavní právo věřitele zaniklo ještě před vydáním rozvrhového usnesení. Namítá, že pro soud je rozhodující stav v době vyhlášení rozsudku, re