24 Cdo 3893/2018 — Nejvyšší soud

24 Cdo 3893/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 5. 2019 Spisová značka:24 Cdo 3893/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:24.CDO.3893.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědění Dědické právo (právo na pozůstalost) (o. z.) Dotčené předpisy:§ 1660 předpisu č. 89/2012Sb. § 1661 předpisu č. 89/2012Sb. § 1693 odst. 3 předpisu č. 89/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 8. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 21.8.2019II.ÚS 2773/19 II.ÚS 2771/19 JUDr. Ludvík David-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 3893/2018-654 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Vítězslavy Pekárkové a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci pozůstalosti po L. O., narozené dne XY, zemřelé dne 1. března 2015, posledně bytem v XY, za účasti 1) M. O., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Janem Burešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 859/22, 2) K. S., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Vítem Beránkem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Baště sv. Jiří č. 258/7, 3) M. B., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Janem Burešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě č. 859/22, 4) J. O., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného Mgr. Petrou Kratochvílovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, V Mezihoří č. 1211/13, 5) A. O., narozené dne XY, bytem v XY, 6) M. H. (dříve O.), narozené dne XY, bytem v XY, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 26 D 453/2015, o dovolání M. B. a M. O. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. února 2018, č.j. 24 Co 97/2017-591, t a k t o : I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Řízení o pozůstalosti po L. O., zemřelé dne 1.3.2015 (dále jen „zůstavitelka“), bylo zahájeno usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 19.3.2015, č.j. 26 D 453/2015-2. Provedením úkonů v řízení o pozůstalosti byla pověřena Mgr. Olga Spoustová notářka se sídlem v Praze (§ 101 odst. 2 z.č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních). Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 31.8.2015, č.j. 26 D 453/2015-221, stanovil obvyklou cenu pozůstalostního majetku částkou 13.108.524 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 45.731 Kč, čistou hodnotu pozůstalosti částkou 13.062.793 Kč (výrok I.), potvrdil nabytí dědictví dědicům podle dědických podílů ze zákona, a to M. O., K. S. a M. B. každému k jedné čtvrtině a J. O., A. O. a M. O. každému k jedné dvanáctině veškerého vyjmenovaného pozůstalostního majetku (výrok II.), určil odměnu notářky Olgy Spoustové (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.). K odvolání M. O. Městský soud v Praze usnesením ze dne 29.4.2016, č.j. 24 Co 280/2015-317, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV. zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení. Konstatoval, že „soud prvního stupně postupoval správně, když nezapočetl na dědické podíly K. S. a J. O. majetek, který nabyli jako odkazy v dědickém řízení po matce zůstavitelky, M. H., neboť v dané věci nešlo o dary poskytnuté zůstavitelkou, ale o nabytí majetku z pozůstalosti, kdy zůstavitelka vůči K. S. a J. O. splnila povinnost, která pro ni vyplývala z poslední vůle její matky, včetně povinnosti zaplatit dluhy pozůstalosti po M. H.“, ale že „neposoudil požadavek pozůstalého syna M. O. a pozůstalé dcery M. B. na vypořádání za poskytovanou péči o zůstavitelku ze všech hledisek podle ustanovení § 1693 odst. 3 o.z.“, a uvedl, že „nelze vypořádání odmítnout s poukazem na to, že byl zůstavitelce přiznán dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, příspěvek na péči, neboť není vyloučeno, že tento příspěvek skutečně náklady na péči o zůstavitelku nepokryl“. V dalším řízení Obvodní soud pro Prahu 6 po doplnění dokazování usnesením ze dne 27.1.2017, č.j. 26 D 453/2015-503, výrokem I. znovu stanovil obvyklou cenu pozůstalostního majetku částkou 13.108.524 Kč, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 45.731 Kč, čistou hodnotu pozůstalosti částkou 13.062.793 Kč, výrokem II. potvrdil nabytí dědictví dědicům podle dědických podílů ze zákona, M. O., K. S. a M. B., každému k jedné čtvrtině, a J. O., A. O. a M. O., každému k jedné dvanáctině, veškerého vyjmenovaného pozůstalostního majetku, výrokem III. určil odměnu notářky Olgy Spoustové a výrokem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. K odvolání M. B. a M. O. Městský soud v Praze usnesením ze dne 8.2.2018, č.j. 24 Co 97/2017-591, usnesení soudu prvního stupně ve výrocích II., III. a IV. potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze závěru, který učinil již ve svém dřívějším rozhodnutí v této věci, že není důvod na provedení zápočtu na dědické podíly K. S. a J. O. (otce J. O., A. O. a M. H.) toho, co tito obdrželi jako odkazy v rámci pozůstalostního řízení po matce zůstavitelky M. H., zemřelé 10.3.1950, a že na dědický podíl se zásadně započítává jen to, co dědic obdržel bezplatně od zůstavitele v posledních třech letech před jeho smrtí. Vzal za prokázané, že „péče o zůstavitelku byla prokazatelně všemi, tj. M. O., K. S. a M. B., střídavě poskytována“, a ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že „všichni jmenovaní se o zůstavitelku starali podle svých možností a s přihlédnutím k tomu, jak to daná situace právě vyžadovala“, a že soud prvního stupně také správně zhodnotil „osobní situaci pozůstalých vnuků, kteří v předmětné době studovali, zůstavitelku navštěvovali a projevovali o ni zájem“, přičemž „skutečnost, že nevykonávali přímou péči o zůstavitelku, jim dle názoru odvolacího soudu nemůže jít k tíži, jestliže o takovou pomoc nebyli žádáni, a jak uváděli, po smrti otce se sami ocitli v tíživé osobní situaci“. Odvolací soud uzavřel, že „v daném případě nejsou důvody pro modifikaci dědických podílů podle § 1693 odst. 3 o.z.“, a že „aplikace tohoto ustanovení přichází v úvahu pouze zcela výjimečně, kdy je z okolností věci zcela nepochybné a jednoznačné, že některý z dědiců se o zůstavitele staral sám, kdežto ostatní se na péči o něj nepodíleli“. Dodal, že se soud prvního stupně správně vypořádal i s námitkou M. B. o dědické nezpůsobilosti M. O. (pro držení občanského průkazu zůstavitelky po dobu tří měsíců, čímž jí měl znemožnit pořízení závěti) a K. S. (pro její chování a údajné zanedbání péče o zůstavitelku, které oznámila vnučka zůstavitelky M. O. na místní oddělení policie v XY). Proti usnesení odvolacího soudu podali M. B. a M. O. dovolání. Mají za to, že „soud prvního stupně i soud odvolací se dopustily nesprávného právního posouzení věci, přičemž předmětné právní otázky jsou právními otázkami, které dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se jedná o právní otázky související s výkladem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jehož aplikační praxe je prozatím velmi krátká“. Konkrétně pak nesprávné právní posouzení věci spatřují v otázce „započtení na dědický podíl z důvodu hrazení dluhů za dědice (§ 1661 občanského zákoníku)“, dále „započtení na povinný díl ve smyslu ustanovení § 1660 občanského zákoníku, náhrada z poměrů mezi spoludědici, nezohlednění uplatnění práva na povinný díl“, a také v otázce „modifikace dědického podílu z důvodu péče o zůstavitelku“. Odvolací soud podle nich pochybil, když nezohlednil skutečnost, že zůstavitelka za pozůstalou dceru K. S. a předemřelého syna J. O. hradila dluhy, které byly součástí jimi nabytých podílů (každý ¼) na nemovitostech v XY, XY a XY v řízení o pozůstalosti po matce zůstavitelky, v němž sama zůstavitelka neuplatnila právo na povinný díl, přičemž podle protokolu o sepsání celkového inventáře ze dne 20.9.1950 činily dluhy dědictví celkem 143.286,11 Kčs, a ještě 22.4.1971, kdy J. O. prodal svůj podíl ¼ na domě ve XY zůstavitelce a jejímu manželovi za kupní cenu 20.540 Kčs, vázl na prodávaném podílu dluh 2.566 Kčs z původního dluhu 75.000 Kč; stejný podíl na dluhu měla i K. S., ani ona na tento dluh ničeho neplnila, na veškeré splácení dluhů a na údržbu nemovitostí musela shánět peníze zůstavitelka a její manžel. Na tento případ podle přesvědčení dovolatelů dopadá ustanovení § 1661 občanského zákoníku, když je zcela zřejmé, že zůstavitelka neprojevila vůli, aby k započtení jí placených dluhů na povinný díl potomků nedošlo. Důvodem pro započtení na povinný díl je pak i skutečnost, že uvedení dva potomci zdědili v roce 1951 po matce zůstavitelky každý ¼ nemovitostí na základě závěti, která byla sepsána n