24 Cdo 591/2025 — Nejvyšší soud

24 Cdo 591/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 3. 2025 Spisová značka:24 Cdo 591/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:24.CDO.591.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dědění Započtení Dokazování Dotčené předpisy:§ 1663 o. z. § 1664 o. z. § 2055 o. z. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:2. 4. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 591/2025-358 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Romana Fialy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci projednání pozůstalosti po K. T., zemřelému 24. 4. 2022, za účasti 1) pozůstalé manželky I. T. B., zastoupené JUDr. Petrem Kšádou, advokátem, se sídlem v Praze 10, Počernická 3104/27, 2) pozůstalé vnučky K. T. a 3) pozůstalého vnuka J. T., obou zastoupených JUDr. Filipem Matoušem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 1339/2022, o dovolání K. T. a J. T. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2024, č. j. 29 Co 101/2024-312, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 4 prostřednictvím pověřené soudní komisařky Mgr. Šárky Sýkorové, notářky v Praze (dále jen „soud prvního stupně“), usnesením ze dne 15. 2. 2024, č. j. 34 D 1339/2022-271, určil obvyklou cenu majetku v pozůstalosti částkou 1 452 313,22 Kč, výši dluhů částkou 32 801 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 1 419 512,22 Kč (výrok I), rozdělil pozůstalost mezi více závětních dědiců dle nařízení zůstavitele obsaženého v závěti ze dne 11. 4. 2007 a potvrdil dědicům nabytí dědictví dle tohoto rozdělení (výrok II). Dále rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů a náhradě za daň z přidané hodnoty notářky Mgr. Šárky Sýkorové (výrok IV, jelikož výrok III usnesení soudu prvního stupně neobsahuje – poznámka Nejvyššího soudu) a konečně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok V). 2. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně k odvolání pozůstalých vnuků K. T. a J. T. potvrdil (výrok I usnesení odvolacího soudu) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II usnesení odvolacího soudu). 3. Takto soudy rozhodly v řízení o pozůstalosti po K. T. s tím, že rozsah projednávaného majetku byl mezi účastníky v zásadně nesporný (na základě účastníky vymíněné výhrady soupisu pozůstalosti byl za souhlasu soudu prvního stupně zamýšlený soupis pozůstalosti nahrazen souhlasným prohlášením účastníků), až na částky, které měly být vybrány manželkou zůstavitele z účtů vedených Komerční bankou, a.s., na jméno zůstavitele č. XY a č. XY, a to za poslední tři roky před zůstavitelovou smrtí a též dispozicemi učiněnými k tíži oněch účtů až po smrti zůstavitele. Podle pozůstalých vnuků K. T. a J. T. takto mělo docházet k neobvyklým transakcím s prostředky na účtech zůstavitele v řádu zhruba 40 000 Kč měsíčně. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že přes odpovídající poučení nebylo prokázáno, že by uvedené částky představovaly dary zůstavitele ve prospěch manželky (ta naopak tvrdila, že ony prostředky představovaly obvyklou spotřebu zůstavitele, umocněnou jeho vážnou zdravotní indispozicí a nepřetržitou péčí o něj i nezájmem ostatních příbuzných). Soudy obou stupňů shodně uzavřely, že není důvod k tzv. započtení daru na dědický podíl některého z dědiců (zde pozůstalé manželky) ve smyslu § 1664 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a to nejen z důvodu, že zůstavitel ve svém pořízení pro případ smrti a ani kdykoliv později takový postup nepřikázal /tedy sám neshledal důvod k „započtení“/, ale současně nebylo prokázáno, že by došlo k darování ve prospěch manželky zůstavitele, tím méně, že by jeho prostřednictvím byli K. T. a J. T. „neodůvodněně znevýhodněni“. Soud prvního stupně k domu doplnil, že částky v rozmezí 40 000 Kč až 60 000 Kč měsíčně jsou částkami, které zpravidla mohou odpovídat výdajům na obživu, zdravotní péči a vedení domácnosti jedné až dvou dospělých osob, i bez zahrnutí zvýšených nákladů na zdravotní péči, když pomoc a péči zůstaviteli ve stáří a nemoci poskytovala zůstaviteli prakticky výlučně pozůstalá manželka, a proto vyjádření K. a J. T. k životnímu standardu zůstavitele a hospodaření s jeho prostředky nemohou být založená na objektivních skutečnostech, protože s největší pravděpodobností neudržovali se zůstavitelem žádný kontakt a tyto skutečnosti jim nemohly být známy. Uskutečnění tvrzeného daru ve výši 1 060 000 Kč manželce zůstavitele vnuci zůstavitele neprokázali a manželka zůstavitele I. T. B. přijetí jakéhokoliv daru popřela. 4. Odvolací soud úvahy soudu prvního stupně doplnil s tím, že v poměrech současného občanského zákoníku i při dědění ze zákonné dědické posloupnosti je s přihlédnutím ke znění § 1664 o. z. nutné omezit započtení daru bez příkazu zůstavitele na zcela výjimečné případy neodůvodněného zvýhodnění obdarovaného dědice. V posuzovaném případě nelze po manželce zůstavitele spravedlivě požadovat, aby tvrdila a prokazovala, že nevybírala finanční prostředky z účtu zůstavitele pro svou vlastní potřebu a že tyto prostředky byly darem. Naopak vnuk a vnučka zůstavitele jsou povinni tvrdit a prokazovat, že uvedenými výběry došlo k obdarování manželky zůstavitele a tím ke zvýhodnění pozůstalé manželky darem a že toto obdarování bylo nedůvodné. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno o neodůvodněném znevýhodnění dědiců je tudíž na pozůstalém vnukovi a vnučce, kteří se dovolávají toho, aby plnění pokynů zůstavitele manželkou na základě jeho zmocnění bylo bez příkazu zůstavitele k započtení výjimečně a proti vůli zůstavitele popřeno započtením na dědický podíl podle § 1664 o. z. Pozůstalý vnuk s vnučkou ovšem byli soudem prvního stupně řádně vyzváni k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, že byli jako neopominutelní dědicové neodůvodněně znevýhodněni. Tito dědicové však žádné relevantní důkazy k prokázání skutečnosti, že se jednalo o darování zůstavitele manželce, nenavrhli. Odvolací soud navíc akceptoval obranu pozůstalé manželky, že tyto prostředky byly pravidelně spotřebovávány v rámci zajišťování chodu domácnosti zůstavitele, který byl zdravotně indisponován a byl odkázán na pomoc třetích osob. Toto vysvětlení se i odvolacímu soudu jevilo jako logické, zejména když zmiňované výběry nebyly za dané časové období se zřetelem na okolnosti nijak extenzivní. 5. Usnesení odvolacího soudu napadli pozůstalá vnučka K. T. a pozůstalý vnuk J. T. (patrně) v celém rozsahu dovoláním, které Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl. 6. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 7. V projednávané věci se odvolací soud (a ani soud prvního stupně) oproti mínění dovolatelů od ustálené judikatury Nejvyššího soudu nikterak neodchýlil. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2020, sp. zn. 24 Cdo 222/2019, bylo vysloveno, že při posloupnosti dědiců podle pořízení pro případ smrti nebo při zákonné dědické posloupnosti se započtení na dědický podíl provede, jen přikázal-li to zůstavitel projevem vůle učiněným ve formě předepsané pro pořízení závěti (§ 1663 o. z.). Soud může provést započtení na dědický podíl, i když to zůstavitel nepřikázal, byl-li by jinak nepominutelný dědic neodůvodněně znevýhodněn; k obvyklým darováním se však nepřihlíží (§ 1664 o. z.). 8. Účel „započtení“ [tzv. „kolace“] je v zásadě stejný jako za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 (§ 484 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění pozdějších předpisů), tedy, že má sloužit spravedlivému rozvržení majetkového přínosu pocházejícího od zůstavitele do majetku dědiců, cílem je odstranit, resp. snížit majetkové disproporce mezi dědici, pokud mají původ v majetkových zdrojích plynoucích od zůstavitele, tak, aby bylo dosaženo alespoň částečného srovnání hodnoty majetku nabytého jednotlivými dědici jak dědictvím, tak i bezplatným nabytím za života zůstavitele (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 21 C