24 Cdo 607/2022 — Nejvyšší soud

24 Cdo 607/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 3. 2022 Spisová značka:24 Cdo 607/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:24.CDO.607.2022.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Omezení svéprávnosti (o. z.) [ Svéprávnost (o. z.) ] Dotčené předpisy:§ 39 předpisu č. 292/2013 Sb. § 465 odst. 1 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:2. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 607/2022-409 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Davida Vláčila a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Romana Fialy ve věci posuzované L. D., narozené dne XY, bytem v XY, omezené ve svéprávnosti, zastoupené E. Š., advokátkou se sídlem v XY, jako procesní opatrovnicí, za účasti stálého (hmotněprávního) opatrovníka města Smečna, se sídlem městského úřadu ve Smečně, nám. T.G. Masaryka 12, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Dvořákem, advokátem se sídlem v Kladně, Gorkého 502, o přezkum svéprávnosti a opatrovnictví, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 42 P 434/83, o dovolání stálého opatrovníka (města Smečna) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 24 Co 197/2021-382, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2021, č. j. 24 Co 197/2021-382, a rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 27. 8. 2018, č. j. 42 P 434/83-339, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kladně k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Okresní soud v Kladně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 10. 2015, č. j. 42 P 434/83-162, výrokem I rozhodl, že posuzovaná se neomezuje ve svéprávnosti, a změnil tak svůj rozsudek ze dne 22. 6. 1983, č. j. Nc 710/83-9, jímž byla posuzovaná zcela zbavena způsobilosti k právním úkonům. Výrokem II rozsudku ponechal posuzované opatrovníka, a to město Smečno, který je tak oprávněn a povinen ji zastupovat ve všech právních jednáních s tím, že k právním jednáním v běžných záležitostech každodenního života je oprávněna i posuzovaná; současně rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky III. a IV.). 2. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal stálý opatrovník (město Smečno) jménem posuzované odvolání. V průběhu odvolacího řízení Krajský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 1. 2016, č. j. 24 Co 13/2016-188, posuzované jmenoval – s ohledem na konflikt zájmů mezi posuzovanou a stálým opatrovníkem – kolizního opatrovníka D. S., advokáta. Uvedený kolizní opatrovník vzal odvolání posuzované v celém rozsahu zpět. Zpětvzetí odvolání odůvodnil tím, že rozhodnutí okresního soudu dostatečně chrání posuzovanou, a není tedy splněna podmínka nezbytnosti pro omezení svéprávnosti. 3. Odvolací soud následně usnesením ze dne 8. 3. 2016, č. j. 24 Co 13/2016-195, odvolací řízení zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že zastavení odvolacího řízení nebrání okolnost, že hmotněprávní opatrovník a procesní opatrovník mají rozdílná stanoviska k otázce nutnosti omezení svéprávnosti, a že zpětvzetí odvolání není v rozporu se zájmy posuzované. 4. Stálý opatrovník (město Smečno) jménem svým a též jménem posuzované ústavní stížností napadl rozhodnutí odvolacího soudu o zastavení odvolacího řízení. 5. Ústavní soud nálezem ze dne 5. 12. 2017, sp. zn. IV. ÚS 1582/16, mj. napadené usnesení odvolacího soudu zrušil. Dospěl především k závěru, že došlo k porušení práva posuzované na soudní ochranu, neboť odvolací soud po řádně podaném odvolání posuzované nezjistil, zda hrozí střet zájmů posuzované a jejího stálého opatrovníka (město Smečno), nebo zda k takovému střetu zájmů již došlo. Posuzované jmenoval kolizního opatrovníka a na základě jím podaného zpětvzetí odvolání odvolací řízení zastavil. Tím byla posuzovaná zbavena práva na přístup k soudu. Odvolací soud proto porušil její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, resp. čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 6. Odvolací soud poté usnesením ze dne 22. 1. 2018, č. j. 24 Co 13/2016-285, rozsudek soudu prvního stupně ze dne 19. 10. 2015, č. j. 42 P 434/83-162, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že uložil soudu prvního stupně jmenovat posuzované opatrovníka pro řízení. 7. Soud prvního stupně posléze rozsudkem (v pořadí druhým) ze dne 27. 8. 2018, č. j. 42 P 434/83-339, výrokem I rozhodl, že se mění omezení svéprávnosti posuzované podle rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 6. 1983, č. j. Nc 710/83-9, tak, že posuzovaná se na dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku omezuje ve svéprávnosti, jde-li o právní jednání, jimiž dochází k realizaci práva na sociální služby a ve věcech týkajících se poskytování této služby. Výrokem II soud prvního stupně dále rozhodl, že opatrovníkem posuzované se ponechává město Smečno, a že opatrovník je povinen a oprávněn zastupovat posuzovanou jde-li o právní jednání, jimiž dochází k realizaci práva na sociální služby a ve věcech týkajících se poskytování této služby, jakož i ve všech dalších právních jednáních. Výrokem III opatrovníkovi uložil podat soudu zprávu bezodkladně v případě, že se dozví o právních jednáních posuzované bez jeho součinnosti a v rozporu s jeho doporučeními, pokud posuzované způsobí újmu. Navazujícím výroky IV a V pak bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. 8. Soud prvního stupně zjistil z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 22. 6. 1983, č. j. Nc 710/83-9, že posuzovaná byla zbavena způsobilosti k právním úkonům, neboť trpí oligofrenií na úrovni idiocie a není schopna žádných právních úkonů. Z usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 3. 2007, č. j. 2 P 434/83-75, dále zjistil, že opatrovníkem posuzované bylo ustanoveno město Smečno. Při svém rozhodování soud prvního stupně vycházel mj. z obsahu znaleckého posudku MUDr. Michala Hesslera ze dne 12. 7. 2015, podle kterého posuzovaná především trpí těžkou mentální retardací, přičemž jde o stav stálý, neměnný a léčebně neovlivnitelný. Posuzovaná je celoživotně odkázána na ústavní péči, není schopna rozhodování a sebeovládání, není schopna jakéhokoli finančního hospodaření a samostatného vstupování do smluvních vztahů, nelze s ní navázat jakýkoli verbální kontakt, nezná své příjmy a svůj majetek, není schopna hospodařit s žádnou částkou a její jmění musí spravovat opatrovník. Tomuto znalcem popsanému stavu odpovídal stav posuzované při zhlédnutí soudem dne 2. 6. 2015, kdy nebylo možno provést ani pohovor s posuzovanou, neboť ta žádný kontakt nenavázala. Ze zprávy ošetřující psychiatričky T. Ž. ze dne 26. 2. 2018 soud prvního stupně rovněž zjistil, že zdravotní stav posuzované, která trpí těžkou mentální retardací, odpovídající mentálnímu věku batolete, se od března 2015 výrazně nezměnil. I přes tento nepříznivý zdravotní stav posuzované má soud prvního stupně za to, že za situace, kdy je posuzovaná v podstavě v celoživotně v ústavní péči, kde je trvale pod dohledem a „je chráněna jednak svojí faktickou neschopností právně jednat, ale i způsobem života v zařízení a dohledem soudu nad hospodařením a opatrovnictvím … je dostatečně chráněna před tím, aby jí v důsledku jejího zdravotního stavu (duševní poruchy) nevznikla závažná újma“. Posuzovaná ze zařízení neodchází, je trvale pod dohledem personálu, daný stav respektuje a „nebylo zjištěno, že by byla zneužita osobně nebo majetkově v době omezení svéprávnosti, ale ani následně, kdy jí byla zdejším soudem svéprávnost vrácena“. I když by se za tohoto stavu podle názoru soudu prvního stupně „nabízelo při neomezení svéprávnosti jmenovat posuzované opatrovníka, který by jejím jménem jednal“, je nutno přihlédnout „k judikatuře Ústavního soudu ČR v této věci sp. zn. IV. ÚS 1582/16 (jakož i sp. zn. IV. ÚS 1583/16, IV. ÚS 1584/16, IV. ÚS 1580/16) a následně k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 836/2017, dle kterých není možné jmenovat osobě s duševní poruchou opatrovníka pro všechna právní jednání bez toho, aby byla omezena její svéprávnost“; proto „bylo třeba, aby soud posuzovanou ve svéprávnosti omezil“. „Po zvážení právních jednání, ve kterých posuzované hrozí riziko pro její zájmy“, dospěl k závěru, že se jedná zejména o oblast právních jednání, jimiž dochází k realizaci práva na sociální služby a ve věcech týkajících se této služby, neboť kdyby posuzovaná nebyla dlouhodobě zajištěna v zařízení sociální služby, „tak by jejím zájmům hrozila vážná újma, neboť samostatné existence schopna není“; ve zbylém právním jednání soud posuzovanou neomezil, „když nebylo shledáno, že by jí neomezením v jiné oblasti hrozila závažná újma“. 9. K odvolání stálého opatrovníka (města Smečna) odvolací soud rozsudkem