24 Cdo 697/2023 — Nejvyšší soud

24 Cdo 697/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 6. 2023 Spisová značka:24 Cdo 697/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:24.CDO.697.2023.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Rodičovská odpovědnost (o. z.) Dotčené předpisy:§ 858 o. z. § 869 o. z. § 870 o. z. § 871 o. z. § 866 o. z. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:1. 10. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 24 Cdo 697/2023-414 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Romana Fialy ve věci nezletilého AAAAA (pseudonym), narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného opatrovníkem Statutárním městem Brno, se sídlem magistrátu v Brně, Dominikánská č. 264/2, syna matky L. N., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Olgou Lepkovou, advokátkou se sídlem ve Křetíně, Vranová č. 101, a otce P. K., narozeného dne XY, bytem v XY, za účasti navrhovatele města Blansko, se sídlem městského úřadu v Blansku, nám. Svobody č. 32/3, Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Mozartova č. 18/3, a pěstounky D. Z., narozené dne XY, bytem v XY, o pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti matky, o omezení rodičovské odpovědnosti otce, a o úpravu styku matky s nezletilým, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 0 Nc 3502/2020, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2022 č.j. 16 Co 137/2022-346, takto: Rozsudek krajského soudu se (s výjimkou výroku II. a části výroku I., v nichž bylo rozhodnuto o přímém a nepřímém styku matky s nezletilým) zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Odůvodnění: Navrhovatel (město Blansko) se návrhy podanými u soudu prvního stupně dne 4.11.2020 a 19.11.2021 domáhal pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti matky a omezení rodičovské odpovědnosti otce ve vztahu k nezletilému AAAAA. Návrh ve vztahu k matce odůvodnil tím, že nezletilý, který se narodil mimo manželství, trpí vývojovou dysfázií a poruchou pozornosti s hyperaktivitou (ADHD), jsou u něj přítomny autistické rysy; současně bylo dětskými lékaři P. a K. konstatováno podezření na Münchhausenův syndrom by proxy ze strany matky (syndrom CAN). Dne 5.8.2016 byl nezletilý se souhlasem matky (z důvodu její hospitalizace na Krizovém centru Psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice Brno – Bohunice) přijat do Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc – Fondu ohrožených dětí Klokánek Brno, kde byl až do října 2017, poté byl předán do osobní péče D. Z. a rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 27.6.2018 č.j. 125 P 10/2017-314 byl jmenované svěřen do pěstounské péče. V pěstounské péči se zdravotní stav nezletilého stabilizoval, vyvíjí se přiměřeně věku, spolupráce s pěstounkou je hodnocena velmi dobře. Po pravidelných návštěvách matky je však nezletilý neklidný a arogantní, odmítá spolupracovat a převládá agrese k ostatním dětem i paní učitelce na základní škole. Od ledna 2018 s nezletilým pracuje psycholožka V. z důvodu psychosomatických obtíží vázaných právě reaktivně na přípravnou fázi před kontaktem s matkou a následně protrahované obtíže v souvislosti s realizovaným kontaktem. Zpočátku byla frekvence styků nezletilého s matkou 1x týdně, postupně se kontakty rozvolňovaly do frekvence 1x měsíčně, poté 1x za dva měsíce v rozsahu cca 90 minut a nakonec dne 8.9.2020 bylo s matkou dohodnuto rozvolnění kontaktů na frekvenci 1x za půl roku v návaznosti na přetrvávající negativní reakce nezletilého na styk. Navržený zásah do rodičovské odpovědnosti matky je podle názoru navrhovatele odůvodněn též tím, že s matkou probíhá velmi náročná komunikace, kdy matka se často na jednání dostavuje v doprovodu pracovníků různých neziskových organizací, získané informace detailně rozebírá, požaduje explicitní vysvětlení jednotlivých aspektů setkávání se synem včetně předvídání možných budoucích reakcí. Je zřejmé, že matka se tímto způsobem snaží získat a udržet ucelený přehled o situaci svého syna, získané informace však není schopna dostatečné integrovat a následně je vhodnou formou realizovat ve prospěch dítěte. Návrh ve vztahu k otci navrhovatel odůvodnil tím, že otec s nezletilým nikdy nevedl společnou domácnost, nikdy o svého syna nepečoval, nezletilý otce nezná, a otec souhlasí s tím, aby mu byla jeho rodičovská odpovědnost „odebrána“. Okresní soud v Blansku rozsudkem ze dne 14.4.2022 č.j. 0 Nc 3502/2020-265 pozastavil matce výkon rodičovské odpovědnosti k nezletilému AAAAA (výrok I.) s tím, že matka je oprávněna se s nezletilým stýkat vždy 1x za 3 měsíce, a to vždy v prvním týdnu ledna, dubna, července a října daného roku „při osobním setkání za účasti pěstounky D. Z. a pověřené pracovnice OSPOD Blansko“ (výrok II odst. 1), a dále je matka oprávněna „realizovat styk s nezl. písemnou formou zasílanou maximálně 2x do měsíce na adresu pěstounky“ (výrok II. odst. 2); současně zamítl návrh na omezení rodičovské odpovědnosti otce (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.) a že České republice – Okresnímu soudu v Blansku se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok V.). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že matka (jak se podává ze znaleckých posudků MUDr. Mezníka ze dne 27.12.2017 a 27.1.2022 a výslechu znalce) trpí smíšenou poruchou osobnosti, s trvalými projevy maladaptivního chování, hluboce zakotvenou ve struktuře osobnosti. V psychickém obraze matky jsou přítomny symptomy, které jsou do jisté míry kontraindikovány pro výchovu a péči o děti; především je to absence motivace péče o syna, pravděpodobně v důsledku „nenastartování mateřských instinktů a reflexů“. V konkrétním chování matky to vede k projevům, které lze označit jako „hru na maminku“, aniž by skutečně zvnitřnila a prožila mateřskou roli. Tato porucha není medicínsky či psychologicky zvládnutelná (nejde léčit, medikace by tedy byla nadbytečná); psychoterapie pomáhá matce udržet jakousi úroveň její sociální adaptace, nevede však k změně její psychické struktury či posílení jejích výchovných kompetencí. Jde o stav, který je možné označit jako trvalý a fixovaný. Podle názoru znalce se pobyt AAAAA v pěstounské rodině pozitivně projevil v jeho psychickém obraze, symptomy spadající do tzv. syndromu CAN jsou již malé intenzity a z velké části jsou vytěsněny. Zůstaly nicméně uloženy v jeho nevědomí a ovlivňují jeho vztah k matce; nelze mít za jednoznačné prokázané, že by interakce mezi AAAAA a jeho matkou negativně ovlivňovaly jeho psychický stav, vztah nezletilého k matce však zůstává nadále zhruba stejný, při setkání je odtažitý, citově chladný. Vycházeje z uvedeného soud prvního stupně především akcentoval, že „od vydání rozhodnutí o svěření nezletilého do pěstounské péče (tj. po dobu 4 let) se nezměnilo ničeho, a to jak po stránce sociálního zakotvení či výchovného zázemí na straně matky, tak v otázce psychického stavu matky“, přičemž „žádné zásadní změny nelze očekávat“. Matce sice „nelze upřít nepochybnou snahu, z průběhu celého řízení je evidentní její aktivní zapojování se, vyhledávání odborné pomoci lékařů, úřadů či neziskových organizaci, avšak ani to nemůže překonat základní psychický hendikep matky“, pro který matka není způsobilá „vykonávat rodičovskou odpovědnost ve smyslu ust. § 858 o.z., tedy nejen vykonávat bezprostřední péči o nezl. AAAAA ve smyslu jej živit, poskytovat mu ubytování a starat se o jeho základní potřeby, ale též pečovat o jeho zdraví, o jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, ochraňovat jej, zajišťovat jeho výchovu, etc.“. Matka sice deklaruje, že převzetí dítěte do své péče by zvažovala, „jen pokud by se stalo něco pěstounům“ nebo „pokud by se vdala“, avšak kdyby změnila názor, „má soud jednoznačně za to, že přenesení faktického výkonu rodičovské odpovědnosti zpět z pěstounky na matku by nebylo a není v zájmu nezletilého“, stejně tak jako zapojování matky do spolurozhodování o dalších, shora předestřených důležitých aspektech života dítěte. Protože soud nemůže spoléhat pouze na předpokládanou racionální autokontrolu ze strany matky a její dosud převážně projevovaný sebekritický přístup ve vztahu k nezletilému, nelze podle jeho názoru „přijmout jiné, méně invazivní a zároveň účinné opatření pro ochranu nezletilého“, než je navrhované pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti matky podle ustanovení § 869 o.z., neboť matce ve výkonu její rodičovské odpovědnosti brání její zdravotní stav, resp. její psychické predispozice (tj. objektivní okolnosti), přičemž soud tak „rozhodl i přesto, že matčin stav je dle výsledku dokazování trvalý a nejde o přechodnou či krátkodobou